Činka, madla, Krkonoše

Josef Janko

[Drobnosti]

(pdf)

-

Co se týče tří slov v titule uvedených, jest mi původ slova činka (činek) zcela jasný i pojednal jsem o něm ve zvláštní souvislosti v Časop. pro mod. fil. 5 (1916), str. 103; o původě jeho ze středohornoněmeckého, dosud bavorského schin(e) »Schiene, t. j. úzký plátek kovový neb dřevěný, zejména také (na př. u Goethe) ve smyslu Spannstock der Weber« jsem přesvědčen a vytýkám zde znovu českou možnou hláskoslovnou střídnici č za něm. š, jak ji sám Gebauer již uznával. Skálův předpoklad (srv. Listy fil. 43, 102 n.), že zřídlem českého slova mohlo po případě býti slovo francouzské échine, starší eschine »páteř«, slovo samo o sobě významu nepůvodního a z němčiny převzatého, není přece podobný k pravdě. — Výklad slova »madla«, který přinesla »Naše Řeč«, mám za správný; zaznamenávám jen ještě jeden význam jeho, na nějž mě často upozorňoval Lad. Quis, že jím v Polabí označují také železniční závory neb »šraňky«. — Jméno Krkonoše posléze již Jungmann spojoval se jménem kmene, jejž řecký hvězdář a zeměpisec Ptolemaios (2. stol. po Kr.) uvádí jako Κορχοντοί, klada sídla jeho k severovýchodním pohraničním horám dnešních Čech. Cizí, snad keltské toto jméno bylo v dalších stoletích po Kr. přejato příchozími Slovany, t. j. Čechy, jakožto název územní a pohorský v podobě Korkonъtji > Kъrkonotji, *Kъrkonotśi, v lidovém pojetí Krkonoši, jedn. č. Krkonoš. Toto je jméno hory, jež podnes v němčině zachovává původní znění, jistě přejaté z češtiny, Korkonosch; bylo-li později základem naše Krkonoš, článkované Němci velice rychle a zběžně, vznikaly zkrácené názvy přední a zadní části téže hory Vorder- a Hinter-Kirksch (s novou průvodní samohláskou i). Zdali české jméno hory, o níž stále je tu řeč, hory s prameny Pančavy a sousedící s prameništěm Labe, neznělo již v starých dobách též Krakonoš, což by přesně odpovídalo dávnému *Korkonotśi těžko říci; mohlo by to ovšem také býti »slovo v nové době uměle vytvořené«, avšak pouze od filologů! Nejspíše zde nezbude než trpělivě čekati, až přípravné sbírky k slovníku akademickému bezpečně nám povědí, kdy a kde vlastně tento útvar s Krak- poprvé se vyskýtá. I tuto cítíme bolestné mezery ve vědomostech svých lexikálně chronologických, z nichž nás za dostatečného arci materiálu může vyprostiti jediné další práce sběrací, soustavná, neúmorná.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 2, s. 60

Předchozí Otmar Vaňorný, V. E. (= Václav Ertl): Vysoké moře

Následující Hrůzný