[Drobnosti]
-
Již Jungmannovi se zdál starý tvar hrozný lepší než novotvar hrůzný a také později tento novotvar býval kárán: tak na př. v čísle 130 »Čecha« z r. 1911, z něhož níže (v. Nadejíti) otiskujeme jinou výtku podobnou. Říkává se, že hrůzný je více než hrozný, že tohoto staršího tvaru [61]nikomu to nevadí. Lid, kde ho nematou spisovné novotvary, spokojuje se také podnes jediným tvarem hrozný a i v písemnictví se s tvarem hrůzný potkáváme dnes se užívá nejen o věcech, které budí hrůzu, ale i o věcech, které budí jen podivení na př. hojností, velikostí a jinými vlastnostmi podobnými. Kdybychom měli vymýšleti novotvary u všech slov, jež mají také význam přenesený, musili bychom slovník český zdvojnásobiti; na př. i slov jako spousta, síla užíváme o pouhém množství, a méně často než asi před 30—40 lety. Ale přece jsme čtli nedávno v nářku o nouzi o uhlí jak »Praha mrzne, na předměstích se odehrávají hrůzné scény, sváděny jsou boje o uhlí«: prostý Čech, který by se dovedl obejíti i bez odehrávání scén, řekl by: »na předměstích se dějí hrozné věci, svádějí se boje o uhlí…« A každý by mu jistě dobře porozuměl!
Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 2, s. 60-61
Předchozí Josef Janko: Činka, madla, Krkonoše
Následující Nadejíti