Bobek

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. S.) Bob je praslov. jméno známých plodin, fazolí (Phaseolus lunatus a Ph. vulgaris) a bobu obecného n. sviňského n. koňského (Vicia faba), snad příbuzné s lat. fâba; zvl. semena se jmenují boby. Pro podobnost tvaru s boby se jmenují vavřínové bobule bobky (také v polštině a ruštině), a to jméno se přenášívá i na rostlinu; a pro podobnost s těmito bobky již staří Čechové týmž slovem jmenovali trus ovčí, kozí, zaječí, srnčí, jelení a j. (pol. bobki znamená naše obojí bobky i drobné boby). Bobek, bobeček se lichotivě říkává dětem (někdy prý i odrostlejším, jsou-li ženského pohlaví). Rčení seděti na bobku (na bobečku) pochází asi od zaječího »pánkování, panáčkování«, při kterém zajíc vypadá skoro jako člověk při jistém tělesném výkonu. Pak by v tomto rčení vězelo slovo bobky s významem zaječího trusu, a teprv odsud by rčení bylo přeneseno na člověka podobně sedícího.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 5, s. 154

Předchozí Z našich časopisů

Následující Čapnouti