Pokorné sloveso

[Short articles]

(pdf)

-

Naše úřední čeština vytvořila již mnohá slova, zajímavá nejen linguisticky, ale i psychologicky; patří k nim také sloveso »pobírati« (plat a p.). Pobírati je slovo typické pro úřední slovník, kus psychologie z Katakomb, slovo v bačkorách. Že se nemá říkati »plat potahovati« (jak se úředně také říkávalo), na to připadl konečně přece některý odvážnější byrokrat, který se rozpomenul, že mu maminka doma říkávala, aby pořád nepotahoval. Ale jak to říci jinak? Je pravda, že v Čechách lidé berou mzdu, plat, odměnu a i jiné věci, ale je to pro Boha možné, aby státní úředník (a býval císařokrálovský!) něco bral? To sloveso se musí aspoň trochu uhladit, aby nevypadalo tak ježatě, musí se trochu přitlumit, aby tak hrubě nedupalo po tichých kancelářích a nedotýkalo se tak nelibě sluchu páně radova, musí se obout pěkně do bačkorek, aby ho nebylo ani slyšet. Ano, státní nejpokornější služebník nebere nic, ani svou vlastní gáži, on ji, prosím, jen pobírá, po-bírá — pomaloučku, nesměle, potichoučku, jako by mu ani nepatřila. Ale jaký omyl, jaká tragika v bublině! Jakou to hanebnou pomluvu zaznamenaly o pokorném slově naše slovníky? Prý »pobírati« nemůže býti nic jiného než trvací (a někdy dokonce i opětovací!) tvar k slovesu »pobrati«, a to je ještě horší zločinec než »bráti«, protože »pobrati« je vzíti kde co, sebrati první poslední. A tak se z pokorného slovesa »pobírati« vyklubal na konec loupežník — a k tomu na úředním šimlu!

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 3, p. 75

Previous Během

Next Bohuslav Havránek: Dějiny spisovné slovenštiny po dobu Štúrovu