Časopis Naše řeč
en cz

Během

[Short articles]

(pdf)

-

V 1. seš. nového ročníku Naší úřední češtiny (str. 15) zle se obuli do tohoto slova. Snad ani zákeřná mniška prý nenatropila tolik škod v lesích, jako toto nepěkné slovíčko v naší úřední češtině. S nechutí k tomuto slovu je to asi tak jako s pověstí, o níž se říká, že »crescit eundo, ‚během‘ roste«. Počátek vzala v Brusu matičním, kde se o slově během praví (opatrně, jako často v podobných případech): »Během jednoho století = im Laufe nebo im Verlaufe atd. přichází v době novější až příliš často, kde nezřídka stačí češtině pouhá předložka, na př. zde: za jedno století neb v jednom století; podobně Byl. (Bylinář) 1 C: »kosatec dvakrát do roka kvete« a opět »dvakrát v roce«.« Brus se staví tedy jen proti nadužívání tohoto výrazu na škodu výrazů jiných. Ale »abusus non tollit usum«, říkají právníci. Na tom se však nezůstalo. O krok dále už pokročil Zenkl, který učí: »(během, průběhem čeho)[1], lépe pouhá předložka«. Docela nepřátelsky se postavil proti tomuto výrazu Bartoš, který jej v Nové rukověti správné [72]češtiny (s. 203) zařadil beze všeho mezi německá podstatná jména úslovná. K mínění matičního Brusu se vrátil Mašín, který v svém Slovníku českých vazeb a rčení (str. 13) poznamenal: »Zbytečně se říká: během roku m. do roka, za rok, v roce; avšak nesprávné toto rčení není«.

Jde tedy o dvojí věc: je-li toto rčení nesprávné a je-li zbytečné. Domnění o jeho nesprávnosti se zakládá na shodě s něm. výrazem »im Laufe des Tages, im Verlauf von zwei Jahren« a p. Nehledíme-li ani k tomu, že výraz český není otrockým překladem výrazu německého, jak to u zjevných germanismů bývá zvykem, připomeneme především, že uvedený výraz není nic specificky německého; podobné výrazy nalézáme i v jiných jazycích, v nichž jistě nevznikly působením němčiny. Francouzi stejně jako Němci říkají »au cours de la discussion (během debaty), pendant le cours de sa vie (během jeho života), dans le cours de la maladie (během nemoci)«; podobné jsou výrazy anglické »in the course of a month (během měsíce), in course of time (svým časem)«. Svědectví to by o sobě ovšem málo vážilo, kdyby v něm nebyl obsažen důkaz, že se tyto výrazy zakládají na představě velmi rozšířené, ba možno říci obecné, v níž se míjení, postup času jeví jako běh. Metaforický výraz »čas běží« najdeme takřka v každém jazyce.

Ani v češtině není jinak. Stěží bude viděti kdo ve výraze »čas uběhl« germanismus proto, že je možno říci německy »die Zeit ist abgelaufen«. Výrazy »čas, dni, hodiny, léta atd. běží (č. též ubíhají, prchají, utíkají)« jsou v češtině právě tak obvyklé jako v polštině a v ruštině. To platí ovšem i o podst. jméně běh; výraz »běh života« byl v starším jazyce tak obecný, že se »běh dokonati« (na př. Kral. Skutk. 13, 25; 20, 24; 2. Tim. 4, 7) stalo synonymem výrazu »život dokonati« (pod. i pol. bieg źycia, bieg czasu a p.). Našim předkům běžely i jiné věci, které postupovaly, probíhaly v čase, na př. soud, řád, hřích atd.; odtud i výrazy »běh světa, běh válečný, běh soudný, běh školní, běh přirozený n. obecný«, v nichž podst. jméno běh nabývá pak významu »postup, způsob, míra«. Z toho je viděti, že užití slova běh v tom významu, v jakém je nalézáme v nč. výrazech »během času, během války« a p., není nikterak proti duchu jazyka.

Mohlo-li se tedy říkati a říkalo-li se »běh času, běh života« a p., není žádné překážky, proč bychom nemohli říkati »během života« ve významu »tak, jak život běží, protože běží, zatím co běží.« V staré češtině nebyl sice tento výraz tuze obvyklý jako určení časové, ale nalézáme jej přece. Kott (5, 959) zaznamenal dva [73]doklady z Popravčí knihy rožmberské (z let 1389—1429), »nočním během ukradli čtyři koně« a »nočním během lidi vybíjeli«, v nichž výraz »nočním během« není nic jiného než naše nč. »během noci« s jistým odstínem způsobovým.

Není-li tedy výraz »během noci« chybný, nezbývá než vyložiti ještě, jak ho užívati; z toho pak vyplyne zároveň, je-li zbytečný čili nic. Syntakticky lze instr. během pojímati buď jako instrumentál způsobový (jako »pádem, honem« a p.), anebo příčinný (jako »strachem, hněvem«). Onu platnost měly stč. instrumentály »během soudním, válečným, přirozeným, obecným«, znamenajíce »tak, jak soudy běží (postupem, pořadem soudním), jak válka běží, jak příroda běží (postupuje, počíná si)« atd.; »dobýti si něčeho během válečným« znamenalo tedy »tím postupem jako ve válce«, »ztratiti něco během válečným« mělo týž význam, ale s odstínem příčinnosti. Píše-li A. Marek v své básni K pokoji »Rozloučené svádí z dálky pokoj pod otcovský krov, ty, jenž zašli během války, z cizin vrací na domov« (Prvot. 1814, 57—8), cítíme ještě dobře ve výraze »během války« tento význam způsobový s příčinným. Podle toho bychom měli tedy užívati slova »během« v takových větách, kde postup děje hlavního udáváme postupem, průběhem, tempem děje paralelního, a zvláště když mezi oběma ději je ještě i vnitřní spojitost. Měli bychom tedy říkati na př.: »během nemoci úplně ošedivěl«, kdybychom chtěli vyjádřiti, že zároveň s pokroky nemocí a v souvislosti s nimi pokračovalo i šedivění. »Během nemoci« vyjadřuje tu víc než předložkové pády »za nemoci, v nemoci«, které udávají prostě čas (mohl ošedivěti za nemoci i přes noc), ne však postup, tempo, ale zase ne tolik, co výraz »od nemoci«, neboť nemoc sama nemusila býti přímým důvodem ošedivění. Píšeme-li »během jeho panování se nepořádky v správě rozmnožily«, měli bychom rozuměti této větě v tom smyslu, že čím déle panoval (a právě proto), tím více nepořádků přibývalo. Tu je ve výraze »během panování« obsaženo zase víc než v pouhém určení časovém; od určení příčinného se pak výraz ten liší tím, že příčinnost tak nezdůrazňuje jako výrazy »pro jeho panování, skrze ně, od jeho panování« a p.« a udává vedle toho i tempo děje hlavního. Kdybychom chtěli hledati výraz souznačný s tímto »během«, našli bychom jej nejspíše v nč. »postupem«, které v sobě zahrnuje rovněž význam způsobový a význam příčinný. Podle toho by na př. »během nemoci« znamenalo totéž co »postupem nemoci«, t. j. tou měrou, jak nemoc postupovala (pokračovala), i od jejího postupu. Podobně bychom mohli říkati, že někdo během války zchudl, že během soudních sporů přišel o jmění, že si během [74]studií nashromáždil vědomosti, že během času hrad velice sešel atd.

Z těchto příkladů je ovšem zároveň viděti, že od ideálního významu slova »během«, získaného teoretickým rozborem, jest k významu čistě časovému jen nepatrný krok. Ošedivěl-li někdo během nemoci, bylo to zajisté za nemoci, v době, kdy byl nemocen. Posouvání významu slova »během« tímto směrem jest těžko brániti právě pro jeho snadnost. A proto není divu, že právě v tomto významu je nalézáme nejen ojediněle v stč. (během nočním), ale velmi často i u dobrých spisovatelů nč. Na př.: každá z nich (zevních známek kupce) však během[2] času velikou půtku s cizou evropejštinou vésti musila (Havl., Obr. z Rus v Sp. 2, 77); a takž nabývalo také všechno během času prajiné podoby, nežli jsem na začátku zamýšlel (Tyl, Kusy mého srd. 1, XII); životu klášternímu (František) během času přivykal (Jirásek, Sp. 2, 39); tu jsme poznali během několika hodin skoro všechny občany (Herben, Mor. obr. 328); odtud pokračuje změna tato zvolna během stol. XIV. (Gebauer, Hist. ml. I, 192 a j.). Ale i z těchto skutečných dokladů je viděti, že se výrazu »během« užívá zpravidla jen tehdy, když v mysli spisovatelově je představa času plynoucího, když se děj postupně a progresivně pokračující srovnává s plynutím času nebo jiného děje souběžného, že s významem časovým (kdy) je zpravidla sdružen význam aspoň způsobový (jak, jakým tempem) a že by výraz »během« bylo lze nahrazovati v takových případech výrazy »postupem, pokrokem, průběhem (jak čas míjel, jak léta plynula, jak nemoc pokračovala)« atd. Že výrazu takového jako »během« jest třeba pro představu právě připomenutou, toho svědectvím jsou nejen vedle cizích jazyků i jiné jazyky slovanské s výrazy podobnými (pol. w postępie, rus. v tečenii a p.), ale i příklady české, kde se výraz »během« jiným výrazem bez újmy zamýšleného účinu nahraditi nedá, jako v příkladech shora uvedených »zešedivěti během nemoci, zchudnouti během války, vzmáhati se během panování« a p. Naproti tomu zbytečné jest ovšem říkati »byl tu dvakrát během roku«, protože tu nejde o vyjádření děje postupujícího s pokrokem času, nýbrž o ohraničený úsek časový, který vyjadřujeme předložkou za.

[75]A tak dospíváme na konec k témuž mínění, jaké pronesl matiční Brus, s tím toliko rozdílem, že vykazujeme výrazu »během« určité a náležité místo v českém slovníku a že neomezujeme jeho oběh z obavy před germanismem, nýbrž ze snahy o přesnost v jeho užívání.


[1] Všeho, co je v závorkách ( ), se pokud možno varujme (Rádce spr. češ. 5).

[2] V této době bývá v témž významu i výraz »v běhu«: holič ale, Ivan. Jakovlevič, byl u něho ve středu, a v běhu (v orig. v prodolženie) celé středy, ba i celý čtvrtek byl ještě nos celý (Havl., Ruská směs 54); tak psává ještě Palacký: v běhu dvou let podařilo se mu (Karlovi) navrátiti komoře královské zámky a města Týřov atd. (Děj. II, 2, 7).

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 3, pp. 71-75

Previous O věci samé sebou jasné

Next Pokorné sloveso

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1