Vápnodusík, železobeton

[Hovorna]

(pdf)

-

Složeniny tohoto způsobu, vzniklé spojením kmene substantivního se substantivem v poměru určovacím, na př. paro-stroj (= stroj parní), nejsou v jazycích slovanských oblíbeny, a pokud se v nich vyskytují, povstaly většinou napodobením složenin cizích, zvl. německých (o tom Jagić, Die slawischen Composita in ihrem sprachgeschichtlichen Auftreten v Archiv für slav. Philologie, 20, 519 a n.). Čeština a s ní i jiné jazyky slovanské volí v takových případech raději buď slova nesložená (odvozeniny příponové n. předponové), na př. za paroloď — parník, za koloběh (Kreislauf) — oběh, anebo výrazy syntakticky složené (t. j. jméno se vhodným přívlastkem), na př. za parostroj — parní stroj, za olejomalba (Oelgemälde) — malba olejová. Slova vápnodusík a že[32]lezobeton jsou tedy tvořena zhola nečesky, a jestliže výrazy dusíkaté vápno a železový beton lze označiti touž věc, náleží výrazům těmto najisto přednost před oněmi.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 1, s. 31-32

Předchozí »Básně V. Dykovy«

Následující Kunovice — kunovský