Nakrásně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Říkáme tak ve větách s kdyby ve významu »třebas«: »kdybych nakrásně doma nebyl… « (kdybych třebas, i kdybych d. n.). Není proč viděti v tom něco nesprávného, třebas není starých dokladů (Jungmann má doklady jen z živé mluvy); je to ovšem rčení obvyklé spíše v denním hovoru. V starší době se říkalo v témže významu krásně (ob. s by, byť), na př. »bych pak krásně od něho přemožen a zabit byl, malou z toho škodu míti budeš« (Kron. Tur. 1, 9); nakrásně mohlo vzniknouti z krásně přidáním předložky (srv. 5, 35), ale mohlo bývati v lidové mluvě odedávna vedle krásně, jako bývalo na-mále vedle málo (posud říkáme, že je něčeho namále; Vídeňský evangelistář překládá J. 16, 16 »namále i neuzříte mne, i opět namále i uzříte mne«), nebo nakrátcě, nadlúzě, vedle krátcě, dlúho, tak že by předl. na měla plné právo. Ať vzniklo nakrásně tak či onak, psáti by se mělo podle zásad našeho pravopisu jako jediné slovo.

Co toto krásně, nakrásně původně vlastně znamenalo, je těžko říci. Dnešní náš význam slov krása, krásný není původní. Ještě v staré češtině nalézá Gebauer významy vztahující se k světlosti, zářivosti, »v krásném dni« mohlo ještě znamenati tolik co »za bílého dne«, Štítný píše »kdyby slunce ztratilo krásu (= světlost), ovšem by měsiec krásen nebyl«, zarudlou pardovu srst protýkanou »črnými miesty« jmenuje »krásnou«. Krásnyj v ruštině znamená ob. »červený«, časem také pol. krasny. Snad byl pův. význam »zářivý, žhavý« (Berneker srovnává lit. krósnis »pec«); z toho mohly vznikati významy jasnosti (a pak krásy) i zářivých barev. Na Novoměstsku »to je na krásně« znamená »to je zřejmé, patrné« (Bartoš); říkají-li u Třešti na Moravě »krásně di si« (jdi si pro mne za mne), říkáme-li my »kdybych nakrásně (po staru »krásně«) nebyl doma, vezmi si, co chceš«, mohl pův. význam těchto slov býti asi »docela zřejmě, tak, že to každý může viděti«. Pak by ovšem předl. na v na krásně, nakrásně měla týž (pův. místní) význam jako v najevě, na bíle dni a p.

[142]Snad pův. význam zářivosti prokmitá také z názoru, jejž zná Bartoš od Žďáru (Dial. 2, 332, Slovn. 161): krásná je prý jenom Panna Maria; ženské jsou jenom hezké, pěkné.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 5, s. 141-142

Předchozí Jmenovitě, zejména, najmě

Následující J. V. Šimák, Red. (= Redakce): Naše nové kalendáře