Miarka, dcera medvědice

František Šimek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jean Richepin: Miarka, dcera medvědice. Román. Přeložili Olga a Karel Škábovi. Nakladatel Karel Beníško v Plzni 1922. Stran 320, za 22 Kč.

Život lidí toulajících se bez určitého cíle světem má do sebe jistý romantický půvab; při nejmenším vábí těsným soužitím s volnou přírodou, a není proto divu, že se nejeden spisovatel obíral vylíčením života těchto potulných lidí (z Rusů na př. Gorkij, z našich spisovatelů Josef Uher), — ba někteří se dali dokonce svésti sami k podobnému kočovnému životu, jako na př. Jean Richepin, jenž část svého dobrodružného života prožil mezi cikány a komedianty. Neklidná krev Richepinova se jeví i ve verších tohoto básníka-naturalisty, romanopisce a novelisty a je patrná i z knihy, kterou právě do češtiny převedli Olga a Karel Škábovi.

Cikánské dítě Miarka, jemuž nedlouho před jeho narozením zemře otec a jehož zrození má v zápětí smrt matčinu, je ústřední postavou románu; odkojí ji medvědice, jež cikánskou rodinu provází světem, a vychová babička se strany otcovy. Matka Miarčina nebyla cikánské krve, takže stará Vougne má spíše radost z její smrtí než bolest, a těší se, že si ji vychová po svém; má posvátné, »čarodějné« knihy cikánské, z nichž ji vyučuje a chystá za budoucí královnu svého kmene. Té hodnosti skutečně Miarka, oslňující svou krásou, dosáhne, třeba až po smrti babiččině. Kniha je pěkně upravena a cena její na dnešní poměry není značná; bohužel zůstalo v ní několik omylů, kterých se překladatelé mohli vyvarovati.

Hned v pravopisu se tu jeví dosti nejistoty, kolísání a odchylek. Na př. ku předu 18 a kupředu 19; z dálky 32 a zdálky 46; kolem do kola 7 m. dokola; ode dávna 78 m. odedávna. Nesprávná kvantita je v slovech: ohřaté 9 m. ohřáté; namahavě 10 m. namáhavě; košikář 19 a j. m. košíkář; vztýčila 21, vztýčíc se 234 m. vztyčila, vztyčíc se; pobyti 54 m. pobýti; rozdmychávati 16 m. rozdmýchávati; ton 8 m. tón. Nesprávně (snad přehlédnutím) je psáno: rozlobený 136 m. rozzlobený; roztřikovaly 202 m. rozstřikovaly; tamnější 16, 107 m. tamější; postraní 73 m. postranní; stěžka 11 m. ztěžka (ale ovšem: stěží, s tíží); zpočátku 12, 55 m. s počátku; spozorovala 82 m. zpozorovala. Místo »posunky« 33 bývá častěji nespr. posuňky 22 a pod. postraňky 24, 236 m. postranky, neboť změna nk — ňk je nespisovná (srov. i ob. na vejmiňku, vejminěk vedle spis. výminek, na výminku). Hmouřiti 199 je tvar dialektický, vzniklý přesmyknutím ze spis. mhouřiti (srov. mžourati); m. řežavý je spr. řeřavý (z pův. žeřavý, které je téhož kmene co žár).

[274]Po tvarové stránce možno překladu vytýkati tyto nesprávnosti: uzle 69 m. uzly (svázati do uzlu); v jejím kmenu 96 m. kmeni (2. p. z kmene); ruku širokou jako skopovou pleci 239 m. skopové plece (anebo aspoň podle ob.: skopovou plec). Zvláště časté jsou chyby u podst. jmen vzoru »kost«: dlouhé noce 137 m. noci; hrstě 7, 26 m. hrsti; pěstě 237 m. pěsti; chutě dodati 201 m. chuti; chutěm 29 m. chutím (pův. chutem jako kostem). Nespr. jsou dále tvary: se svojí sestrou a p. 11, 34, 57, 63 a j. m. se svou; po jejíž stranách 14 m. po jejíchž; do nějž 69 m. do něhož; jichž oko 7 a j. m. jejichž; tázal se sama sebe m. sám sebe n. důrazněji: sebe samého. Lhou 130, 214, 233 je zbytečná a umělá korektura za spr. lžou; m. unešen 12 má býti unesen; m. ohřává 8 spr. ohřívá; nespr. je přechodník ve větě: opakovala Miarka vztýčíc se 234 m. vztyčivši; ve větě: osel spal ve stoje (ob. v stoje) bylo docela dobře možno užíti spr. přechodníkové vazby »spal stoje«.

Překladatelé velmi rádi také užívají předložkového tvaru »ku«, kde není na místě, na př. ku zvířatům 11, ku svým 24, ku stařeně 80 m. k zvířatům, k svým, k stařeně; ve větě »hluk vycházel se zežloutlých polí« 8 byla na místě předložka z, nikoli s; věta »nucen jsa zmírniti krok k vůli dýchání a k vůli upevnění okulárů na nose« byla by zněla češtěji: »aby mohl dýchati (aby mohl vydechnouti) a upevniti si okuláry«.

Genitivu přes míru je užito ve větách: neslyšela ničeho 212 m. nic; kde (cikáni) tak rádi nechávali svých mrtvých 36 m. své mrtvé (jak je usus nč.); že by bylo na světě hlubšího štěstí nežli toho, jehož… 92 m. hlubší štěstí nežli to. Ve větě »ty to neuč nikoho« 214 má býti: tomu, právě tak jako na téže str.: »čemu jsem tě naučila«. Místo »střežila se, aby to sama šla říci« 260 má býti spr. »aby nešla«.

Na několika místech se setkáváme také se slovy a výrazy buď nesprávně utvořenými anebo nesprávně užitými. Tak čteme na př. často pihatý 10 a j. m. ustáleného v spis. řeči »píhovatý« (Töpferová řekla rukavičkářce, »že bude míti píhovaté dítě« Neruda, Mal. pov. 193); žalostnící 22 m. žalostící (od subst. žalost; jiné by bylo »žalostněti« od adj. žalostný s přech. žalostnějící); flamandský 29 (podle franc. flamand) m. flámský n. flanderský; medvíče 38 m. medvídě, medvěďátko; měrkou ovsa 244 m. spr. mírkou (stč. mierka). Od ustáleného usu spisovného se odchylují výrazy: propukly v ohromně hlučném volání 12 m. v hlučné volání; nemá na nic jiného starost 18 m. o nic jiného (ale ovšem: vynaložiti starost na něco, míti něco na starosti, míti pozor na něco); kdybychom upadli do zodpovědnosti, že 65 m. kdybychom [275]měli odpovídati (zodpovídati) z toho, že…, kdyby nás pohnali k odpovídání; doháněti dobu, kterou promarnili 72 m. čas (maříme, utrácíme atd. čas, ne dobu); po celou dobu, kdy se modlil 76 m. co se modlil; chtěje si polknouti ze své čutory 75 m. učiniti doušek; nemohla ze sebe vydati ani slovíčka 35 m. vypraviti (ale ovšem: ani hlásku, ani hlesu ze sebe nevydal); tvářila se z vesela 200 m. vesele (ale ovšem: prohodil zvesela, začal zvesela a p.); její rozdělané a vlající vlasy 222 m. rozpuštěné, rozpletené, spadlé (rozdělati lze uzel, psaní zavřené atd.).

Pozoru hodny jsou v překladě některé germanismy, které ukazují, jak je máme v krvi, že se jich dopouštíme, i když nepřekládáme z němčiny. Na př. obdivoval ji 92, 151 m. divil se jí; věrohodné vypsání (glaubenswürdig) m. hodnověrné; oč se jedná, nejedná se o zločin a p. 24, 65, 87 m. oč běží, nejde o zločin; rozhodně (v odpovědi) 32, 91 m. najisto, jistě (franc. ovšem také: décidément); prosadil své choutky 54 m. provedl; v tomto ohledu 31 m. v této věci, po této stránce; to je smůla 32, 94 (radikálněji: to je pech) m. to je svízel a p.; hluk se stával tišší 9 m. tišil se, tichl; vyhotoviti zápisy 63 m. učiniti, vykonati, poříditi; počínají (zloději) s vajíčkem a končí s volíčkem 84 m. vajíčkem, volíčkem; v prvé řadě 203 m. především.

Mluví-li překladatelé na str. 65 o Ovidiových skladbách, které se nazývají Tristes a Fastes, podržují francouzský tvar (plur.) v českém překladě; básně ty slují Tristium (libri) a Fasti (čes. tvar by mohl zníti Fasty, ve Fastech; Tristium je 2. p. k nom. Tristia, sc. carmina, a český tvar bývá Tristia n. Tristie, v Tristiích).

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 9, s. 273-275

Předchozí S.: Ohlasy husitského válečnictví v Evropě

Následující Z našich časopisů