Pravdodatný

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. S.) je slovo z padělaného rukopisu Zelenohorského (u jednej [děvy] sú desky pravdodatné, u vtorej meč krivdy kárajúcí) a mělo znamenati desky pravdu (t. j. právo) dávající neboli zákonodárné, na nichž byly psány zákony. Stejně uměle utvořeno je i slovo pravodatný, které cituje Kott 7, 419 z Mejsnarova překladu Oresteie (pravodatný Zeus) a které má znamenati totéž. Nazývati slovem pravodatný lovce, který loví řádně podle všech pravidel myslivosti, je patrné neporozumění tomuto slovu, způsobené snad asociací s výrazem »pravý lovec«. — O výrazech »flíglovaná a štanglovaná koroptev« bylo v N. Ř. III, 159.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 8, s. 253

Předchozí Pod hromem zabitím

Následující Procházka