Navlékáme jehlu?

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. J.) Čtenářka N. řeči nám píše, že se navléká niť do jehly, ne jehla do něčeho, že by se tedy nemělo říkati ‚navlékati, navléci jehlu‘. První polovice této věty je jistě správná, ale nesouhlasíme s tím, co naše čtenářka z ní vyvozuje. Snad všecky jazyky lidské se dopouštějí podobných chyb, které přestávají býti chybami, protože by jinak nebylo konce oprav. Nesměli bychom na př. říkati, že se svlékáme nebo oblékáme, matka by nesměla říci, že svléká nebo obléká své dítě, protože svlékáme nebo oblékáme (t. o tělo, okolo těla navlékáme) šat, ne své nebo cizí tělo. Nesměli [223]bychom stahovati zajíce, protože stahujeme s něho kůži, hospodář by nesměl říkati, že skrmil všechen jetel a krmí teď jen bramborovou nať, protože tím krmí dobytek. Takových dokladů, že jako předmět děje pociťujeme věc, která vlastně jeho skutečným předmětem není, je mnoho; filolog z nich dovede čerpati poučení o rozmanitosti funkce předmětové, ale těžce se odhodlává viděti v nich jazykovou nesprávnost. Vždyť ví, že jsou jazyky, jež v téže větě dovedou spojiti jediné sloveso s dvěma předměty v 4. p.; v jazyce staroindickém lze na př. říci, že někdo třese strom ovoce (t. střásá se stromu ovoce), nebo že okradl chudáka peníze (t. o peníze), že se ptá někoho (4. p.) cestu (na cestu), a gramatikové indičtí tomu v mluvnicích učili. I podmět děje může býti tak divný. Říkáme na př., že hrnec teče, prýští, t. že z něho teče, prýští tekutina do něho nalitá (staroindická hospodyně mohla i říci, že hrnec teče vodu), ale chránili bychom se prohlašovati to za chybu.

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10, s. 222-223

Předchozí Kutná Hora

Následující Než aby…