Časopis Naše řeč
en cz

Liberec

[Články]

(pdf)

-

Že Liberec není původní jméno známého severočeského města, je vůbec známo i uznáváno; také, že původnější je jeho německé jméno Reichenberg. Tak na př. podle Sedláčkova Místopisného slovníku byl Liberec »původně ves řečená Reichenberg, jinak Habersdorf«; o V. V. Tomkovi, jenž nerad slevoval z toho, co pokládal za historickou pravdu, je známo, že tvaru Liberec neměl ve zvyku užívati ani v hovoru. Ale o podrobnostech té věci se snad ani mnoho neuvažovalo; zejména ne o otázce, jsou-li jména Reichenberg — Liberec slova původem různá či snad příbuzná, vzniklo-li snad jedno z druhého či nic, a vzniklo-li, jak se to asi stalo. Vývojová cesta od slova Reichenberg ke znění Liberec je ovšem aspoň na pohled dosti daleká; ale trochu poučení můžeme snad čerpati z té okolnosti, že cestou v podstatě touž šel i vývoj jiného místního jména.

Na severovýchod od Rychnova nad Kněžnou je veliká vesnice, která po česku se jmenuje Liberk, po německu Rehberg; její původní jméno bylo podle Sedláčka Richenberg. Není příliš smělá domněnka, že samohláska i v první slabice byla původně dlouhá, že tedy jméno této osady původně znělo Rîchenberg; jmenuje-li se blízký Rychnov po německu Reichenau, není potřebí mnoho důmyslu, abychom poznali, že český tvar asi vznikl ze staroněmeckého Rîchenau. Přidáme-li, že český přídavný tvar odvozený [151]od jména osady, která se dnes po česku jmenuje Liberk, zní liberecký (r. 1918 jsme v blízké Lukavici slyšeli hovor o libereckém plátně, t. j. o plátně tkaném v Liberku, ne v dnešním Liberci), vidí čtenář sám, jak podobné jsou osudy jména města Liberce a vsi Liberka. Jde jen o to, jak vyložiti rozdíly těch tvarů.

Především pokládáme za pravděpodobné, že obě jména, Liberec i Liberk, jsou původu německého. Rîchenberg, Reichenberg jsou zřetelná slova německá; co by v češtině mohlo býti jméno Liberec, a co zvláště jméno Liberk? Z toho by ovšem plynulo, že jména obou osad, o kterých mluvíme, pocházejí od německých osadníků. Snad to byli přistěhovalí řemeslníci, tkalci; o velikém významu německých řemeslníků v dějinách našich osad, zvláště měst, nemusíme dlouho vykládati. Německá jména ovšem zněla cize domácímu obyvatelstvu, usazenému snad v okolí německých osad, snad někde i v osadách týchž; v ústech českých se německá jména časem měnila skoro k nepoznání. A nebývají to vždy změny pravidelné, zachovávající pevné zákony hláskoslovné; bývají to změny vznikající tím, že ucho nezvyklé hláskovým útvarům cizího jazyka jeho slova nedokonale vnímá a ústa neobvyklé cizí zvuky nedokonale napodobí. A nesmíme zapomínati, že změny, kterým podle našeho mínění v slovanských ústech podlehly hlásky německého jména Rîchenberg Reichenberg, jistě pocházejí z doby velmi staré. Cizí slova se v lidové mluvě komolí i dnes, v dobách, v kterých jsme již dosti zvyklí a ochotní věrněji zachovávati jejich původní znění; oč větší změny smíme očekávati ve jménech přejatých před několika stoletími!

Samohláska i v první slabice jmen Liberk, Liberec, pocházejí-li, jak se domníváme, z němčiny, ukazuje asi na doby, v nichž původní jméno německé mělo ještě î. Slovo Rîchenberg znělo asi v českých ústech dvojslabičně, se souhláskovým n (nebo před souhláskou b snad spíše s m), Rîchnberg, Rîchmberg (jako něm. jméno Rosenberg znělo Rožmberk). Dvojslabičně se vyslovovalo na př. osmnáct, sedmnáct (nebo trojslabičně osmnácte, sedmnácte), z toho pak je lidová výslovnost osnáct, sednáct (vedle trojslabičného tvaru osumnáct, sedumnáct s nepůvodním u a spisovného osmnáct, sedmnáct, se samohláskovým m). Slovo Rîchnberg (nebo Rîchmberg) se asi vyslovovalo podle toho také Rîchberg, Richberg, a komolilo se i ve znění Rîberg, Riberk. Jmenuje-li se náš Liberk po německu dnes Rehberg, smíme v tom viděti výsledek lidové etymologie, která nesrozumitelnou slabiku spojila se slovem Reh (srnec, srna). Slovo Riberk nebo jeho předložkové pády jako do Riberka měly dvě hlásky r; že se v takových slovech jedno [152]r měnívá v lidové mluvě v l (na př. č. delektor, delechtor z direktor), je úkaz známý snad ze všech jazyků, které mají r i l. A tak bez obtíží chápeme i tvary Liberk, do Liberka. Ani tvar Liberec místo očekávaného tvaru Liberk nepůsobí zvláštních nesnází. Hlásku c měl v starší době již 6. p. (v Liberce); ale ještě vydatnější pramen měla tato hláska asi v příd. jméně odvozeném ze jména Liberk. Naznačili jsme již, že u jména vesnice Liberk toto příd. jméno zní liberecký, ne liberský, jak bychom očekávali, (snad se někde říká i liberský, ale ten tvar jsme neslyšeli). Také u jmen měst Žamberka a Vamberka zní toto příd. jméno žamberecký, vamberecký (vedle spisovných tvarů žamberský, vamberský). To jsou tvary vzniklé napodobením podobných příd. jmen s pohybným e; ke jménům jako Frýdek, Hájek, Šárka, sádky znějí příd. jména správně frýdecký, hájecký, šárecký, sádecký atd. Vliv tvarů na -ecký pozorujeme časem i na slovech, v kterých tato koncovka má ještě méně oprávnění než v slovech jako liberecký; na př. ke jménu Ústí je příd. jméno ústecký, odvozeniny místního jména Hlinsko znějí hlinecký, Hlinecko, ulice vedoucí k mostu se v Praze jmenuje odedávna Mostecká. A protože -ecký je také pravidelná koncovka příd. jmen odvozených od jmen na -ec (na př. od slov kopec, kupec, Týnec, Chlumec jsou příd. jména Kopecký, kupecký, Týnecky, Chlumecký), není divu, přitvořen-li k příd. jménu liberecký jako jméno města tvar Liberec, který z jazyka vypudil starší tvar Liberk. Vždyť tvar Liberec českému uchu zní i spíše jako slovo české než Liberk.

To vše je výklad, jakého se dovede z nepochybných základů dobrati jazykozpyt. Vhod by mu přišlo i mínění historika, zejména kdyby potvrdilo předpokládané tvary přechodní mezi původním jménem Rîchenberg a dnešními jmény Liberec a Liberk. Zmínky zasluhuje okolnost, že Liberec i Liberk leží poblíž krajů odedávna osídlených souvislým obyvatelstvem německým; a bez důležitosti není také okolnost, že Liberec i Liberk jsou dnes a byly asi i v minulosti osady dvojjazyčné. A konečně by jistě byla divná náhoda, kdyby na dvou od sebe dosti vzdálených místech totéž původní jméno Rîchenberg bylo nahrazeno bez historické souvislosti novým jménem zase skoro týmž.

Z něm. jména Rosenberg vznikl v slovenských ústech tvar Ružomberok, v němž samohláska o v poslední slabice je pohybné o (správně se tedy má psáti v Ružomberku, ne v Ružomberoku atd., jak v českých novinách často čítáme). V českých hláskách by ten tvar zněl Rožmberek (nebo Rožumberek), v Rožmberku atd. Podle toho by z něm. Rîchenberg byl mohl vzniknouti i tvar s pohybným e, Liberek, do Liberka atd.

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 7, s. 150-152

Předchozí Josef Zubatý: Udati, udávati, udánlivý, údaj, údajný

Následující Jiří Haller: Kronika z konce tisíciletí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1