Ranec

[Hovorna]

(pdf)

-

Pan řed. J. Novák nám poslal lístek, jejž jemu poslal z Prahy p. J. St. Píše mu takto: »Právě čtu v 1. sešitě IV. roč. »Naší Řeči« úryvek z Vašeho časopisu, v němž doporučujete, abychom českým »rancem« vytlačili německý »rucksack«. To bychom vyháněli ďábla belzebubem. Ranec je právě tak německý jako rucksack; má jenom koncovku poněkud počeštěnu. Němci říkají »der Ranzen«, »das (nebo der) Ränzel« a užívají těchto slov v témže smyslu jako Češi u Vás slova »ranec«. Divím se, že Vás redakce N. Ř. neupozornila na nedopatření, jehož se dopouštíte. Račte ji tedy upozorniti Vy a spokojte se zatím batohem.«

Nepokládali bychom za neštěstí, kdyby se ujalo u nás za německý Rucksack slovenské slovo batoh (jen bychom přáli brzkého odpočinku znetvořenému »baťochu«). Ale ani »ranec« by z nás nenadělal Němců; je to slovo u nás dávno zdomácnělé a sotva se komu podaří je z našeho slovníku vymýtiti. Vždyť sám p. J. St. uznává, že si je náš jazyk koncovkou přizpůsobil. Nebylo by to jediné původem cizí slovo, jež u nás nabylo již plného domovského práva; ze skupiny jmen částí oděvu a obuvi bychom mohli podobných přistěhovalců vyjmenovati více. »Ranec« k nám přišel z Němec; ale Němci sami nevědí, kde se vzal u nich, aspoň posud nedovedli nalézti německý původ jeho jména. Kterému slovu se podaří vytlačiti konečně německý Rucksack, nevíme; tuto volbu si provede život sám. A vždyť ani nevíme, je-li domovské právo »batohu« na Slovensku větší než domovské právo »rance« u nás.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 2, s. 64

Předchozí Příslovečné spřežky

Následující Josef Zubatý: Nahoru, dolů