Obnos
Václav Ertl
[Články]
-
Slova obnos i sdružené s ním obnášeti, jimiž nahrazujeme v češtině něm. slova Betrag a betragen, jsou skoro ve všech našich brusech a oprávcích uváděna jako slova nesprávná a nečeská. Poněvadž se jich však v úředním slohu, který se v našem státě vynasnažuje v byrokratické úzkostlivosti tlumočiti německé předlohy a vzory slovo za slovem, užívá velmi pohodlně, vešla velmi rychle v obyčej a zdají se pak těm, kdož si jich navykli užívati, slovy nepohřešitelnými, s nimiž se jen těžko a neradi loučí. Těmito okolnostmi nutno asi vyložiti, že někteří čtenáři »N. Ř.«, nechtíce se spokojiti pouhým odmítáním slov obnos a obnášeti, vyslovili přání, zavrhují-li se už slova ta jako nesprávná, aby se vyložilo také, proč.
Tak tedy: Slovo obnos ve významu něm. Betrag není staré; v Jungmannově Slovníku ho ještě není, pouze jeho zárodek, sloveso obnášeti (= betragen), v dokladě čerpaném ze Sychrovy Fraseologie (1821). To by mu ovšem nejméně vadilo; takových slov novějšího původu máme v dnešním jazyce bez počtu. Ani jeho věrná shoda se souznačným slovem německým nemůže býti pokládána za důkaz jeho nezákonného původu: slova vchod, východ, vpád, obtíž, přítok, odtok a j. shodují se také na vlas se souznačnými slovy německými Eingang, Ausgang, Einfall atd. a přece jsou to slova poctivě česká.
Vážným důvodem proti příslušnosti slova obnos (= Betrag) do jazyka českého jest jeho nedostatek příbuzenstva mezi slovy českými. Valná většina slov totiž tvoří spolu jakési rodiny, spjaté příbuzenskými svazky v podobě příbuznosti tvarové a významové. Tak víme a poznáváme, že slovo výnosný souvisí tvarem i významem se slovem výnos, to zase se slovesy vynésti, vynášeti a ta dále s prostým slovesem nésti (statek nese užitek) a p. I slova nově vznikající nebo uměle utvořená hlásí se (jsou-li správně utvořena) těmito příbuzenskými svazky do rodiny slov starších, sice bychom jim ani nerozuměli; vezměme na př. slovo vznosný, utvořené nedávno našimi beletristy: napíše-li povídkář »její vznosná chůze«, vybaví se čtenáři v mysli hned nejbližší příbuzenstvo toho slova, slovesa vznésti, [269]vznášeti se, a čtenář vystihne jeho obsah na první ráz, třeba je četl po prvé.
Nemůže-li se však slovo vykázati takovýmto křticím listem se jmény svých rodičů, pak můžeme skoro vždycky s jistotou hádati, že jeho kolébka nestála na půdě české řeči. Tak slovo podnos (= tác, Präsentierteller), o němž bylo vykládáno hned v 1. sešitě »N. Ř.«, hlásí se sice tvarem k čes. slovesům podnésti, podnášeti (= 1. pozdvihovati, 2. tajně zanésti), pátráme-li však po vnitřních průkazech jeho příslušnosti, t. j. po jeho významovém pojítku s těmito slovesy, zůstaneme na holičkách. Podnos je slovo původu ruského a mezi ruskými slovy má také své příbuzenstvo (rus. podnésti, podnosiť = podati); do češtiny bylo přesazeno uměle.
A k stejným koncům dojdeme, pátráme-li po českém příslušenství slova obnos ve významu částka peněžitá a slovesa obnášeti ve významu činiti, dělati jisté kvantum. Zevní podoba těchto slov vede zajisté k slovesům obnésti, obnositi, obnášeti. Ale význam jejich nelze nijak uvésti ve spojení a shodu s významem těchto sloves základních: obnésti (ve tvaru trvacím obnášeti) znamená kolem nésti (nositi), na př. umírajícího obnésti (hromničkou), sousedy obnášeti rychtářským právem (posílati právo kolem), odtud znamenávalo obnášeti i zlé řeči o někom roznášeti, někoho pomlouvati; obnositi značí pak nošením opotřebovati (obnošené šaty). Ale ze žádného z těchto významů vespolek souvisících nevede můstek, po němž bychom se dostali k významu, jejž má slovo obnos ve výraze »zaplatiti celý obnos« a sloveso obnášeti ve větě »dluh obnáší tolik a tolik«. Nepošlo tedy ani slovo obnos (ani obnášeti) v tomto významu z rodičů českých, a ohlížíme-li se po jeho pravých rodičích, najdeme je bez dlouhého hledání v něm. Betrag (a betragen), jehož součásti be- a tragen byly nahrazeny součástkami českými a význam ponechán.
Ale mechanická práce nepovolaného slovotvůrce zanechala na obou slovech, zhotovených pro kancelářskou potřebu, stopy, které ještě jinak prozrazují neobratný falsifikát. Německá předpona be- znamená ovšem v mnohých složeninách (na př. begucken, behauen, bekleiden, beschneiden, bewachsen a j.) tolik, co kolem dokola, a lze její význam dobře vystihnouti českým ob-, o- (na př. obhlížeti, osekávati, ošacovati, obřezávati n. ořezávati, obrůstati atd.). Ale ve velmi mnohých složeninách jiných (na př. begieszen, begraben, beschreiben, bedecken, beschmieren a p.) nabyla předpona be- jiného, širšího významu, znamenajíc úplné provedení nějaké činnosti vzhledem k určitému předmětu a musilo by tedy k jejímu překladu býti v češtině užito také jiných, význam tento správně vystihujících předpon (na př. políti, pohřbíti, pokrýti atd.). A toho [270]právě významu je i be- ve složenině betragen (a odvozeném Betrag), jehož původní význam byl asi = nanésti něčeho na určitou věc tolik, kolik se toho tam vejde (na př. das Silber [mit Gold] betragen), kolik je toho právě třeba (na př. sich mit Unterhalt, Kost etc. betragen = auslangen), nésti tolik, co kdo unese n. snese (na př. sich mit jm. betragen = vertragen, rozšířením významu = sich verhalten).[1] Na této představě únosnosti odpovídající zatížení, tedy dvou veličin sobě rovných, zakládá se patrně také význam slovesa betragen ve výrazech jako die Schuld beträgt 100 K, a odvozeného podst. jména Betrag (der Betrag der Schuld ist 100 K)[2]. Z toho je tedy zjevno, že česká slova obnos, obnášeti ani nevystihují významu německých slov Betrag, betragen, že jsou jejich mechanickým a ještě nesprávným překladem asi podobného způsobu, jako kdyby někdo něm. Ersatz (ersetzen) přeložil (podle erforschen, erschöpfen a p.) českým slovem výsada (vysaditi) a vnucoval nám toto slovo za naše slovo náhrada (nahraditi).
Je tedy slovo obnos (obnášeti) podstrčené dítě a při tom ještě nepovedené. Netvrdíme, že u nás nezdomácní, neboť Čechy bývaly podle slov Veleslavínových už odedávna špitálem všech nedochůdčat a příživníků z Říše, soudíme jen, že bychom se měli aspoň snažiti bez něho se obejíti, máme-li dost slov svých, vlastních. Naši předkové mívali v truhlicích dost peněz, ale »obnosů« neměli žádných.
Psali-li o penězích, psali prostě a jadrně »posílám vám, jsem vám dlužen tolik a tolik«, v dalším pak tekstě, když nechtěli opakovati stále číslici, vystačovali s výrazem »ty peníze, kteréžto peníze, svrchupsané peníze« (nebo s určitějším označením »ten plat, ten dluh, tu jistinu« atp.). Pan Petr z Rožmberka odpovídaje panu Vilému z Pernštejna na žádost, aby mu posečkal se splacením jeho »dluhu 3000 zlatých uherských a 1000 kop grošuov« (— novočeský peněžník by jistě napsal »v obnosu« 3000 zl.), píše: »toho učiniti nemohu, neb k sv. Václavu ponejprv příštiemu těch zlatých a peněz potřebovati musím« (Arch. Č. 17, 543 z r. 1502). Není pochyby, že s tímto způsobem mluvení, nejprostším a konkrétnímu rázu naší řeči nejlépe vyhovujícím, vystačili bychom i my ve většině případů, kdybychom se vynasnažovali vyjadřovati se přímo po svém a kdybychom, mluvíce česky i slovy sebe vybranějšími, neformovali často bezděky svých myšlenek podle výrazových šablon německých.
[271]Od 15. stol., snad již dříve, počíná se v písemnostech českých užívati v náhradu za určitě uvedený počet peněz slova summa (suma); v témž listě pokračuje pan Petr: »A tak podlé listu, kterýž od vás na tu summu mám, listem tiemto vejpověď činím, abyšte mi o sv. Václavě tu summu dali«. Slovo suma žilo pak ve spisech českých plným životem až do nové doby, v jazyce lidu žije doposud, a kdo se nechce spokojiti prostým udáním počtu peněz a způsoby podobnými, najde v slově suma úplnou náhradu za něm. Betrag (obnos). Není to sice slovo českého původu, nýbrž latinské, ale v českém jazyce jako v mnohých jiných jazycích kulturních dlouhým užíváním zdomácnělo (právě tak jako škola, palác, kapitola, verš a m. j.), a vyhýbá-li se mu dnešní spisovná čeština, neděje se tak ani proto, že je to slovo cizího původu, jako spíše z té příčiny, že sestoupivši z oblasti řeči spisovné i do usu obecného, otřelo se a nabylo přízvuku poněkud vulgárního. Přes to přese všecko zdá se nám toto zdomácnělé slovo mezinárodní při vší snaze o čistotu jazyka lepší než češtější na oko »obnos«, který je jen mechanickým a nepodařeným odlitkem slova německého, nesrozumitelným tomu, kdo mluvě česky nemyslí německy. J. Š(kultéty) píše o tom (v Slov. Pohľ. 36, 229): »Keď ja v slovenskom texte čítam obnos miesto summa, ide na mňa mdloba. Slovo summa je známé a srozumiteľné široko po svete, slovo obnos je s litery na literu preklad nemeckého (Betrag) — najhorší spôsob tvorenia nových slov. Slovákovi, majúcemu v svojom jazyku obnosiť niečo (zväčša [= většinou, obyčejně] šaty), nemeckým prekladom obnos nevyjadrí sa pochop [= pojem] summy«.
Mimo tyto způsoby a výrazy, s nimiž staří Čechové vystačili všude, kde by Němec užil svého abstraktního a bezobsažného Betrag, nalézáme v brusech v náhradu za toto slovo německé výrazy částka nebo peníz (v čísle jednotném).
Slova částka se užívá v tomto významu teprve v novější době a rozšířilo se, můžeme-li spolehnouti na údaje Kottovy, slovníky Špatného a Rankovými. Je to významové zúžení slova částka na označení částky určitého druhu (t. j. částky peněz), zjev v každém jazyce živém stále se opakující (srov. na př. podíl ve významu Erbteil, dílec = kus louky nebo paseky prodaný k vyžinování a p.), a provádí-li se bez cizího vlivu, nezávadný; nelze tedy proti užívání slova částka, ustálilo-li se v tomto významu a rozumí-li se mu tak, se stanoviska správnosti jazykové pranic namítati. Jak na snadě jest takové zúžení významové právě, kde se mluví o penězích, lze ukázati i na jiném příkladě. Slovo strana, stránka znamenávalo v starém jazyce často také tolik, co »část, částka« (Malá strana v Praze je »malá část města, Menší město«); a totéž slovo se objevuje i [272]o sumě peněz. V hl. 78. t. zv. »Gesta Romanorum« se vypravuje o falešných hadačích, kteří lstí uhodli, kde jsou skryty v zemi peníze. Císaři, jemuž mají hledati poklad, praví: »Nic jiného neprosíme za odplatu, jediné puol strany (t. j. sumy, částky) nalezené«.
Ne tak šťastnou náhradou za slovo Betrag (= obnos) zdá se slovo peníz v čísle jednotném. Říkávalo se v Čechách (jak mne poučil p. profesor Zubatý, jemuž děkuji i za jiné pokyny v tomto článku) peníz v čísle jednotném také ve smyslu hromadném, ale jen o neurčitém počtu peněz a jen v některých rčeních ustálených. »Boží peníz« (jako franc. denier à Dieu, něm. Pfennig Gottes a j.) byl závdavek nebo litkup, Dobrovský má »peníz sv. Petra« (Peterspfennig) o tom, čemu dnes říkáme »Petrův halíř«, říká se dosud »za malý peníz, za drahý peníz (lacino, draho); ale to jsou vesměs rčení, při nichž mluvící původně měl skutečně jediný peníz na mysli, rčení, která nabyla smyslu obrazného a z nichž nelze násilím vnucovati jazyku dnešnímu slova peníz v jednotném čísle za něm. Betrag. Čech prostý tomu neporozumí, dočte-li se, že mu byl povolen na podporu »peníz« 100 korun, že mu ten »peníz« bude vyplacen na berním úřadě atd.; a najde-li v lokálce denního listu zprávu, že »včera v poledne nalezen byl v Nučicích menší peníz« (Večerník »Práva Lidu« č. 254, r. 1917), pomyslí si jistě, že tam našli nějakou malou minci, a ne, že to byla menší suma peněz. V »Nár. Politice« byla dne 9. ledna věta, která snad nikomu ještě nezní po česku: »Celkový peníz našich normálních výdajů před válkou páčil se na 200 milionů liber šterlinků (a po válce vzroste na) 500 milionů liber šterlinků. Peníz, nebude-li značně vyšší, jistě nižší nebude«…
I když však vyloučíme slovo »peníz« z řady výrazů, jež naše brusy nabízejí a doporučují za něm. Betrag zakuklený do českého »obnosu«, zbude přece ještě dosti prostředků, jak se tomuto kazimluvu vyhnouti. Nejspolehlivější z nich si však ponecháváme na konec: je to dobrá vůle.
[1] Grimm, Deutsches Wörterbuch I, 1708.
[2] I pro starší (středohornoněmecký) význam slova betrac = Vergleich lze vycházeti z téhož základu.
Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 9, s. 268-272
Předchozí Josef Zubatý: II. Vrstevník, současník
Následující B.: Alluma
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1