Rukopisné podvrhy a naše spisovná řeč

Antonín Frinta

[Articles]

(pdf)

-

Vedle jiných základních nedostatků našeho dosavadního slovnikářství pociťujeme co chvíli, že nám neposkytuje rychlého a zcela bezpečného poučení o původu a stáří jednotlivých prvků nynější češtiny. Tato příležitostná črta, napsaná původně ke stoletému jubileu Rukopisu Královédvorského, chce právě také podnítiti soustavnější úsilí o rozvrstvení, datování a ověření našeho materiálu jazykového, jenž má býti jednou zpracován ve velkém Slovníku České Akademie.

Ve zvláštním článku v 9. čísle t. l. bylo již upozorněno na značný význam »buditelský« (t. j. česky i slovansky uvědomovací), který měly ve své době Rukopisy (Královédvorský i Zelenohorský), jakož i na jejich plodnou, inspirační sílu ve všech oborech národního umění našeho. Vedle toho zasáhly RKZ, spolu s ostatními podvrhy i nebásnickými, velmi platně a tvořivě do slovníkové podstaty novočeského jazyka spisovného; přispěly totiž snad více než všecky spory teoretické k náhlé a naprosté porážce »staromilců« (Dobrovského, J. Nejedlého a j.), kteří odmítali jungmannovské snahy o zmodernisování knižní češtiny veleslavínské a bratrské po stránce výrazové. Co mohlo ve spisech J. Jungmanna, A. Marka atd. narážeti na odpor jako smělé novotaření, bylo takto nálezem RKZ posvěceno jako starobylý odkaz slovanských předků. Mladistvým původcům RKZ se podařilo, když se tyto jejich výtvory staly duševním majetkem nejširších vrstev národa (jsouce pak ve školách přednášeny a na koncertech zpívány!), jednak trvale vzkřísiti mnohá skutečně staročeská slova, jednak uvésti do oběhu výrazy buď přejaté z jazyků slovanských nebo uměle utvořené. K obému úkolu stačilo totiž filologické vzdělání V. Hanky, pil[2]ného, ale ovšem pletichářského a fantastického žáka »patriarchy slavistiky«. Posvátná úcta věřících pokolení způsobila pak i tento jazykový úspěch RKZ.

Do prvé skupiny řadím slova, která nalézáme v památkách staročeských, ale jež sotva již byla živa v lidové řeči s počátku XIX. století. V případech, kde u nich pozměněn smysl (třeba chybně nebo tendenčně), jest možno bezpečněji tvrditi, že se stala opět majetkem spisovné češtiny právě prostřednictvím, a tedy i zásluhou RKZ. Ale i u slov, jež se vyskytují též v jiných, neanonymních spisech obrozenských před rokem 1816 (ba některá i v bibli Kralické), zdá se mi pravděpodobným, že se ujala hlavně vlivem plně zažitých podvrhů.[1]

Patří sem tedy např. archaistická slova: blána (MV), blanka (RK, ve významu »biblus«, t. j. ku psaní), či (RZ, ve významu »nebo«), děva (RK 12×, RZ 2×), děvice (RK, MV), doždati [se] (RK), dřevce (= kopí, RK 6×), hrot (= špice, RK, MV), jarý (RK, RZ, MV — vesměs ve významu, »křepký, čilý«) a jeho složeniny: jarobujný, jarohlavý (RK), komoň (RK), krzno (= šat svrchní, RK, MV), křepký (RK), kuropění (RK, MV), ladný (RZ, MV, MP), letadlo (= okřídlenec, RK, ŽM), luh (PV, MV), mlat (RK, MV), mužstvo (v pozměněném významu = četa, RK), nýti (RK), osudí (ve smyslu »hlasovací urna« v RZ), osvěta (= zář v RK 2×), panstvo (ve smyslu »šlechta« v RK), pěvec (RK, MV), plst (MV), přenos (= metafora v MV), protknouti (protíti místo probodnouti v RK), rodný (bratr v RZ, MV), rozezlený (RK), rozplakati (někoho v RK), rozvaděný (= znesvářený místo stč. usmířený! RZ 2×), ruče (= rychle, RK 10×, PV), shluknouti se (RK 4×), srotiti se (RK), těkati (RK), úporný (= vzdorný, protivný v RK), úsilný (RK 2×), věhlas (RK 2×, MV), věhlasný (RK3×, RZ), veleslavný (RK 2×), veždy nebo chybným čtením vezdy (RK 7×), vilný (RK), vznikati (podle staršího vzniknouti nebo rusismus v RK), zmilitký (RK 6×), zračiti se (= jeviti se v RK), ždáti (RK 6×), žežulice nebo zezhulice (RK, MV) a j.

O slovech druhé skupiny, t. j. o polonismech, rusismech a srbismech neb o dialektismech a neologismech, které vůbec nejsou doloženy z českých památek písemných před r. 1816, lze konečně s největší určitostí říci, že právě z RKZ vnikly do nynější naší řeči [3]básnické i obecné. Podávám zde opět abecední seznam takových slov, vyšlých z hlavy Hankovy nebo Lindovy:[2]

ajta (RK 11×),

báje (= mytus v MV), běsniti (RK), blahodějný (RK), Bolemír (RK), břeskný (buben v RK), bujarost (RK),

Čestmír (v RK většinou nemožná zkratka Čmír),

dálný (RK), dobouřiti (= vyzuřiti se, RK), drnkati (RK), drnkot (v RK drnket), družný (o vlaštovce v RZ),

hoj (citoslovce v RK), holedbati se (= vychloubati se, RK), hovor (RK), hrabivý (= loupeživý, RK, MV), hrůzonosný (RK),

chrabrý (RK 2×, RZ), chrabrost (RK 6×, MV), Chrudoš (RZ), chvalno (= v pořádku, RK),

jarota (RK), jun (= mladík, RK, MV),

Lada (= Venus v MV), ledovitý (mrak v RK), lepotvárný (v RK ovšem »lepotvorná« dcera Vojmírova), letopisec (= historiographus v MV), Lubor (RK), Luděk (= Ludvík v RK), Lumír (RK),

Morana (MV, RK) = Morena (čti Mořena v RK),

nedozírno (v RK ovšem »nedozírámo«), nechvalno (RK, srv. chvalno), nosec (= zobák v RK),

obzírati (RK),

Perun (= Jupiter v MV), pravdodatný (o deskách zákona v RZ), pravdozvěstný (plamen v RZ), přeudatný (RK 2×),

Radihost (MV), rachot (RK, vedle rachet), rozhalený (RK), rozhořívati se (RK), rozohniti (RK),

sáhodlouhý (v RK však sehodlúhý), setnina (RK), shluk (= skupina v RK), Slavoj (RK), sténání (RK 2×), stříbropěný (o vodě Vltavy v RZ), stříbronosný (o Mži v RK), Svatovit (MV), sveřepý (RK),

šedošerý (o jitře v RK), Šťáhlav (vlastně Stahlav v RZ),

táhlý (RK 2×), tlupa (RK), trapný (RK),

varyto (RK, psáno též varito), věkožizný (= věčně živý, o bozích v RZ), velebystrý (RK), Vesna (= bohyně jara a mládí v RK), vid (= zrak v RK), viola (= fiala v RK), vojevoda (MV, RK 4×), vojevoditi (RZ, vedle vévoditi v RK), vysokorostlý (RK),

Záboj (RK), zasténati (RK), zemanka (RK), zlatopíský (o hlíně ve Vltavě, RZ), zlatonosný (o Otavě v RZ), zora (RK),

[4]žalný (o srdečku v RK), žároviště (v MV žarovišče = hranice k spalování mrtvol), žírný (o zemi v RZ), Živa (bohyně v MV), živok (= živočich v PV, MV).

Také o některých slovech, jež se vyskytují po prvé již před RKZ u Jungmanna, Marka neb u jiných »novomilců«, možno se domnívati, že se rozšířila přece hlavně vlivem RKZ. Do této poslední skupiny náleží na př. tyto výrazy, přejaté z ruštiny, polštiny nebo z našich nářečí: bodrý (= promptus v MV), bodrost (RK), hromný (o bubnu v RK), skad, po případě zkad (v RK často = odkudž), zlobný (RK 2×).

Zúčtujeme-li tato aktiva RKZ, byla jimi trvale obohacena nová čeština o více nežli sto slov. A na tento kladný význam rukopisných podvrhů chtěl jsem vlastně upozorniti v časopise, věnovaném studiu a zvelebování mateřštiny, poněvadž si toho po stu letech nejsme ani vědomi.

---

[1] Uvádím zde obvyklé zkratky: RK = Rukopis Královédvorský, RZ = Rukopis Zelenohorský, MV = padělané glossy v Mater Verborum, PV = Píseň Vyšehradská, MP = Milostná píseň krále Václava, ŽM = Žaltář Musejní.

[2] Dospěl jsem k jejich sestavení jednak z Gebauerových rozprav o RKZ, z Flajšhansova Podrobného seznamu slov RK a z výboru paralel v Athenaeu III, jednak srovnáním slovníků Gebauerova (bohužel z polovice nedokončeného!), Jungmannova a Kottova, na něž jsem se musil spolehnouti, i není tedy omyl vyloučen.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 1, pp. 1-4

Previous Listárna redakční

Next Josef Zubatý: „Jeden z nejlepších lidí“