Časopis Naše řeč
en cz

Míjeti kolem

Josef Zubatý

[Články]

(pdf)

-

Naše brusy jednomyslně zapovídaly říkati na př. »vůz jel kolem (okolo), šel kolem (okolo) mne a ani si mne nevšiml« a p. Již 1, 287 jsme vykládali, že vlastně není, proč bychom se příslovcí a předložek kolem, okolo v tomto významě báli; vždyť němčina, jež přece je nejčastějším pramenem našich jazykových chyb, slov jako herum, umherum, rund herum stejným významem neužívá, aby se mohlo mluviti o nějakém germanismu, a význam ‚mimo‘ se tedy na slovech kolo, kolem vytvořil v našem jazyce samostatně. A k něčemu takovému přece čeština má právo jako kterýkoli jazyk jiný. Také jsme naznačili, kde asi byl počátek toho významového vývoje. Užíváme přece odedávna slov okolo, kolem jako předložek s 2. p. na otázku kde, i o čase na otázku kdy, ne s významem polohy v kruhu okolo nějakého pevného bodu místního nebo časového, užíváme jich tak i o přibližném [157]číselném množství; říkáme na př. »bylo to někde okolo Prahy, narodil se tak asi okolo r. 1848, dal jsem tenkrát za to okolo 50 kor.«. A může-li se těmi slovy naznačovati místní poloha v blízkosti daného bodu, t. ne v celém kruhu myšleném kolem něho, nýbrž jen v jedné části jeho okolí, každý přece dovede pochopiti, že od představy klidu poblíž nějakého pevného bodu je jen krok k představě pohybu v jeho blíži. I na př. Gebauer v Hist. ml. IV, § 301 bez jediného slova výčitky uvádí z živé mluvy věty »když půjdu kolem«, »šel jsem okolo (= mimo)«. Ale to vše nic neplatí; v mysli velikého množství lidí, kteří se snaží mluviti nebo psáti správně, je utkvělá myšlenka, že věta »šel kolem (mne)« správně smí znamenati jen pohyb kruhový. Proto se mnozí spisovatelé nutí do sloves minouti, míjeti (jichž starší jazyk užíval rád s 2. p. místa, poblíž něhož se nějaký pohyb děje, na př. »až minuli Damašku« Soud. 15, 5 Kral., srv. NŘ. 9, 264); tak na př. »míjel nádraží, …oči utkvívaly… na všem, co míjel«, Müldner, Zpovědnice Dona Juana 10, nebo do předl. mimo, jíž v tomto významu dnes nikdo v hovoru neužívá.

Ale chceme zde ukázati, jak oprávcové našeho jazyka někdy málo namáhají svou mysl. »Míjel nádraží« a p. se začalo psáti jen proto, aby se bedlivý spisovatel vyhnul »nesprávnému« rčení ‚jíti kolem (okolo)‘. Ale to zní dnes každému českému uchu nezvykle, prázdně. Proto se od nějaké doby objevují doklady znova ‚opraveného‘ rčení míjeti kolem. Na př. »lidé míjeli kolem bez řeči« J. Durych, Sedmikráska 1925, 73; »ježto (truhlář) bydlil nedaleko hřbitova, viděl všechny, jak míjeli kolem«, J. Heyduk v překl. Ramuzova románu Radost na nebesích v Nár. l. 7. dub. 1929; »nemluvíme-li ani o hluku automobilů a omnibusů, které míjely kolem« t. 12. dub. 1929. Bylo by jistě moudřejší napsati, jak doma všichni mluvíme, »chodili, jezdily kolem«, ale to by ovšem nebylo »správné«.

Příliš starých dokladů s tímto významem slova okolo, kolem sice nemají, ale přece jsou doložena lépe, než by se zdálo podle slovníku Jungmannova a Kottova. Již Jungmann má z Komenského doklad »kolem uší letí«, z Dobrovského »okolo jíti, běžeti, letěti, střeliti, plynouti, jeti, plaviti se; šel okolo mne«. V látce k akademickému slovníku nč. spisovného jazyka je nejstarší podobný doklad z r. 1770 (Krátké uvedení k všeobecným příběhům starých i nových časů) »kupci madiánští, právě tenkráte okolo jdoucí, podali jim (bratřím Josefovým) 20 stříbrných za něj« (srv. »když pak mimo ně jeli muži ti, kupci madianští, vytáhli a vyvedli Josefa z té čisterny« 1 M. 37, 28 Kral.); pak následuje z Jungmannovy Ataly (1805) »šel jsem okolo hrobu Atalina«, [158]jiné doklady z r. 1820 (Klicpera), 1821 (Turinský), 1822 (Rejl), 1823 (Čelakovský), 1825 (Tomsa), 1829 (Klicpera), 1830 (Marek), 1834 (Mácha) atd., složenina okolojdoucí 1834 (Čelakovský), 1836 (Pospíšil). Ve shodě s dnešní lidovou mluvou je řidší tvar kolem: »nechoď, dítě, kolem tady« 1821 (Chmela), »dívka z okolí, jdoucí kolem hrobu« 1821 (Turinský), »ať mě tudy kolemjdoucí neprobudí« 1819 (Polák). V mluvě lidové se asi zejména okolo jako příslovce i předložka objevovalo již dříve (v přísloví »okolo močidla chodě neujdeš nádchy« zapsaném již u Smila Flašky z Pardubic, má okolo asi pův. význam ‚v kruhu kolem‘).

Mimo (jako příslovce nebo předložka se 4. p.) s tím významem, který dnes obyčejně vystihujeme slovem okolo (kolem) s 2. p., je dnes nepochybný archaismus, do kterého se musíme nutiti jako do slovesa míjeti; z moravské lidové mluvy je známo také pomimo jako příslovce i jako předl. s 2. p. Již 2, 193 jsme naznačili, že se stejným významem se říkává také podle (šel podle nás; šel podle mne, ani si mne nevšiml). V slovenštině má týž význam složená předl. popred se 4. p. (prejsť popred dom a pod.); tvořením tato předložka upomíná na něm. vorbei, vorüber.

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 7, s. 156-158

Předchozí Josef Zubatý: Kmochta pták

Následující Josef Zubatý: Mluvme a pišme správně česky!

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1