Časopis Naše řeč
en cz

Širé moře

Václav Ertl

[Články]

(pdf)

-

Slova jsou značky, které vyjadřují s hlediska etymologického představy jimi označené zpravidla velmi nedokonale a jednostranně. Kdybychom na př. u slov »hlava« (utvoř. z kmene gol-, který je v slově holý), »hlavice«, »hlávka« (obé — malá hlava) měli na zřeteli jen ten význam, který pro ně stanoví etymologie, poznali bychom, jak málo vyjadřují z toho, co označují. Zpravidla jen jeden určitý znak bývá vzat za základ pojmenování, a to ne vždy znak nejpodstatnější a nejvýraznější; něm. »Bär« neznamená nic více než hnědý, náš »medvěd« značí prostě jedlíka medu. Význam slova se však tvoří a ustaluje teprve užíváním (applikací) a jen častým spojováním slova s určitou představou vzniká ona určitost (praegnantnost) výrazu, které bychom v jeho vlastní, etymologické platnosti hledali marně. Proto každé slovo a výraz domácí vžitý a pro jistou představu ustálený bude vždycky mnohem určitější, přesnější a výraznější než slovo převzaté nebo napodobené z cizího pokladu slovního, byť slovo cizí označovalo tutéž představu poměrně přesněji než slovo domácí. Zkusme na př. podle něm. výrazu »der Blitz schlägt ein« (čes. »hrom bije, udeří«) opraviti franc. rčení »la foudre tombe« (= blesk padá), které se zakládá na představě nade vši pochybnost méně správné, anebo změňme hyperbolické »mouillé jusqu’aux os« (= promoklý až na kosti) podle něm. »bis auf die Haut« (= až na kůži), které skutečnou představu vystihuje správněji; co se tím získá? Výraz nově utvořený, byť skutečné představě byl sebe bližší, nebude o nic určitější než původní výraz domácí, s představou srostlý, spíše naopak; bude zníti mimo to cize, nezvykle, bude se cítiti vždycky za germanismus, byť měl na své straně všechny přednosti logičnosti, skutečného názoru atd. A nejinak je tomu s výrazem »širé moře« a něm. »hohe See«. V jednom je základem pojmenování představa hladiny do šíře rozlité, břehy neomezené, v druhém (dejme tomu) představa hladiny do výše stoupající. Oba výrazy znamenají však na vlas totéž, neboť výraz »širé moře«, byť snad byl méně přesný než pojmenování německé, srostl těsně a nerozlučně s představou téže věci, kterou Němci nazývají »hohe See«. Překládajíce si tedy něm. »hohe See« českým »vysoké moře«, ne[241]prospěli bychom výraznosti a názornosti své řeči pranic, naopak zaváděli bychom do jazyka výraz vzniklý v představivosti cizí, nezvyklý a zbytečný, pouhé napodobení cizí předlohy, jinými slovy zřejmý germanismus.[1]

Ale výraz »širé moře« není založen na představě tak zhola chybné, třebaže vznikl u národa, který moře nevídá. Je zajímavo, že na př. Angličané, národ po výtce mořeplavecký, nemají výrazu analogického německému »hohe See«, užívajíce výrazů »the main sea« (= magnum) n. the offing (to stand for the offing) a nahradivše dokonce starší heáhsoe (= hohe See) novějším »deep (= tiefe) sea« (v. Hujer v Listech fil. 44, 29). Švédové rovněž neužívají výrazu obdobného, říkajíce »öppna sjö« (= offene See), nebo »rum sjö« (raume See); to platí i o Dánech, kteří mají za něm. »hohe See« výrazy »i aaben Sö« (= auf offener See), »i rum Sö«. Také slovanští námořníci, Charváti, neříkají »more visoko«, nýbrž »more široko, duboko, debelo n. veliko«. Ale i jazyky, které mají podobné označení jako Němci, na př. jaz. francouzský (haute mer), užívají v témže smysle i výrazů »en pleine mer«, »au large« (= na širém moři). A samo německé »hohe See« (dosvědčené podle Klugovy Seemannssprache od r. 1470) má předchůdce ve výraze »offenbare, offene See« (doloženém již r. 1299). Není tedy naše vnitrozemské pojmenování »širé moře« o nic méně přesné než uvedené výrazy anglické, švédské a j., vzniklé na samém břehu mořském, a pokud se v těchto jazycích nebude pociťovati potřeba opravy ve smysle německého »hohe See«, nemusíme se ani my pachtiti po novotě, zvláště když i nám naše »širé moře« úplně postačí.

Ale můžeme jíti ještě dále. Mínění, že německému výrazu »hohe See« byla základem představa hladiny do výše stoupající, jak se zpravidla vykládává, není tak zhola nesporné. Něm. »hohe See« má obdoby ve franc. »haute mer« a v lat. »mare altum«. Že v lat. »mare altum« představy té nebylo, víme bezpečně; svědectvím toho jsou výrazy jako »flumen altum«, »radix alta«, »ex alto emergere« a pod. Tu všude jde nikoli o výšku, o stoupání [242]do výše, nýbrž o hloubku v našem smysle; jeť výška i hloubka (jak také upozornil Hujer v uvedeném článku) vlastně týž rozměr (jen východisko měření je jiné): proto má latina pro ten i onen rozměr totéž slovo »altus« a také v jiných jazycích bývají výrazy pro ten i onen rozměr snadno zaměňovány. Svědectvím toho jest výše uvedená záměna angl. »heáhsoe — deep sea«; francouz. »haut« (z latin. altus), značící zpravidla »vysoký«, může rovněž býti bráno někdy i ve smysle opačném: tak v příkladě, jejž uvádí ve svém slovníku Littré: L’eau est fort haute en tel endroit = profonde. A také v němčině bývá slova »hoch« užíváno tam, kde my bychom spíše položili naše »hluboký, hluboko«; na př. Ich bin zwar hoch gestiegen, aber auch hoch gefallen (Grimm, Deut. Wörterbuch IV, 2 »hoch«). Eine gute Zugordnung insgemein ist 5 Schuh breit und 10 Schuh hoch (t.), zvl. často ve významu přeneseném (hohe Weisheit, hoch bedauern a p.). Není tedy nemožno, že i něm. »hohe See« a franc. »haute mer«, právě tak jako původní anglické »heáhsoe«, neznamenalo vlastně nic jiného než lat. »mare altum«, jež stálo možná i u jejich kolébky, a že spíše než představa stoupající hladiny tanula při nich původně představa hloubky mořské. Nasvědčuje tomu i okolnost, že kromě výrazu »hohe See« není v němčině žádného jiného výrazu, v němž by se téže představě dostalo vyjádření.[2] Že výrazu »hohe See« (= hluboké moře) byla podsunuta časem představa nová (= do výše stoupající), v tom by nebylo nic zvláštního; stačí si vzpomenouti třeba jen na naši »straku«, ptáka, jenž dostal jméno vlastně od svého ouhlasu (straka, pův. svraka, z kmene sverk – = svrčeti, cvrčeti) a jehož jména bylo pak užito k označení zcela jiné jeho vlastnosti (strakatosti). V případě »hohe See« bylo to tím snazší, že slovo »hoch« podložení nové představy samo podporovalo. Je-li výklad tento správný, pak si ovšem naše »širé moře« s německým »hohe See« nemají co vyčítati.

Naši nejstarší překladatelé Písma, neobratní a úzkostliví, překládali, o smysl se nestarajíce, latinské »in altum« (na př.: duc in altum, Luk. 5, 4) výrazy »vzveď vzhóru«, »vez vzhóru«, »vez na vysoké« a p. Byli však mezi nimi i lepší překladatelé, kteří věděli, že »maris altitudo« nelze překládati jinak než slovy »hlubokost moře«. Jejich příkladem se řiďme a nepřekládejme slovy slov, byť zněla sebe vábněji, nýbrž hledejme pro věc, vyjádřenou cizím [243]slovem, domácí výraz tutéž věc označující; pak nebudeme »hohe See« překládati »vysoké moře«, nýbrž »širé moře«, a uvarujeme se nejen tohoto, nýbrž i mnohých jiných germanismů.[3]


[1] Vzpírá se tomu ostatně i ustálený význam našeho slova »vysoký«. »Vysoký« neznamená nikdy »do výše stoupající«; o Nerudově ulici neřekne nikdo, že je vysoká. Slovo »vysoký«, je-li ho užito prostě, t. j. bez udání rozměru, má vždycky zabarvení komparativní nebo elativní; označuje věc, která je vyšší než jiné věci téhož druhu anebo jejíž výška je nadprůměrná. Vysoký strom je vyšší než jiné stromy, pod. vysoký dům, vysoké čelo atd.; vysoká voda je voda, jejíž hladina je výše, než obyčejně bývá, pod. vysoký sníh, vysoká tráva atd. Vysoké moře mohlo by tedy znamenati bez násilí jazyku činěného pouze moře, jehož hladina je vyšší než obyčejně, která je vysoko rozvlněná; a v tom smyslu se skutečně užívá výrazů znamenajících »vysoký« (hoch, haut, high) o moři i v jiných jazycích.

[2] Němci říkají sice »den Fluss aufwärts«, »den Strom abwärts«, ale jen See wärts (ein), in See gehen, stechen, aus See kommen, in das hohe Meer fahren atd.; po stoupání nikde ani stopy.

[3] Dodatkem ke článku O. Vaňorného v 6. seš. »Naší Řeči« o výraze »vysoké moře« upozorňuje nás p. Frant. Dědič, strojvůdce c. k. stát. drah v Plzni a bývalý námořník, že výraz »vysoké moře« je v řeči našich námořníků odborný, zvláštní název jen pro moře neklidné, název, jehož užívají námořníci vesměs, Čechové, Němci, Italové i Charváti, říkajíce zejména při vyplutí z přístavu: »Budeme míti vysoké moře«. Po bouři, při krásném už počasí, kdy na obloze není ani mráčku, bývá moře mnohdy pro plavbu mnohem nebezpečnější, čemuž zase říkají »mrtvé moře«. »Mrtvé moře« bývá také předchůdcem bouří jako známka neklidu, bouře ve vrstvách vod spodních. Ve významu shora uvedeném (moře neklidné) je tedy výraz »vysoké moře« název vhodný, vžitý a potřebný; neboť názvem »rozbouřené moře« ho nahrazovati nelze.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 8, s. 240-243

Předchozí Josef Zubatý: Napadnouti — napadati

Následující Sebrané spisy Františka Vladislava Heka 1

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1