Časopis Naše řeč
en cz

Sebrané spisy Františka Vladislava Heka 1

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Novočeská knihovna. Č. I. Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. 1. Práce veršované. Vydal Jan Jakubec. V Praze. Nákladem České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. 1917. [Za 1 K 50 h.] Stran XXVIII + 148. Věnováno Aloisu Jiráskovi, auktoru románu F. L. Věk.

Co se mělo státi dávno a čeho mnozí žádali na České Akademii hned od prvopočátku, konečně se stalo v 27. roce trvání jejího: založena Novočeská a Staročeská knihovna, v nichž se budou znovu vydávati staré tisky nebo otiskovati staré rukopisy neb i uveřejňovati vzorná vydání sebraných spisů zajímavých nebo vynikajících spisovatelů pro nejširší čtenářstvo. Dobře řekl kdosi: Kdyby válka jako Belgii byla postihla i Čechy a pumy byly zničily knihovnu universitní a musejní, byli bychom bez staročeského a středočeského písemnictva. Máme z něho vydáno žalostně málo, a co vyšlo, namnoze není vydáno se spolehlivou správností.

Nyní tedy nastane obrat. Již několik odborníků pracuje se zvýšenou horlivostí o tom, aby se v těch směrech nahradilo, co se zameškalo. Levná cena knih má umožniti, aby se rozšířily do nejširších vrstev čtenářských.

Novočeská knihovna způsobila hned prvním číslem milé překvapení všem čtenářům Jiráskova F. L. Věka, v němž Jirásek zobrazil studovaného kupce z městečka Dobrušky, Fr. Vladislava Heka. Předvádí nám básnické výtvory tohoto na výsost zajímavého a svérázného zjevu z doby obrozenské, jehož život a pů[244]sobení slibuje prof. Jakubec načrtnouti v druhém svazku sebraných spisů jeho. Tam také bude podán rozbor básníkovy řeči.

V prvním svazku vydavatel rozebírá pravopis Hekových básní, velmi nedůsledný a pestrý, jakož i uvádí zásady, jimiž se spravoval při otisku jeho spisů. Není možno zde uvésti všech chyb Hekových, které se vyskytují v časopisech, kam Hek přispíval. Uvádíme jen, že s oblibou psal podstatná jména velikým písmenem (Uměna, Pokřik z Omylu atd.), že spojku li neodděloval od slova (můželi, vícli), že pomocné sloveso jsem psal v minulém čase bez j (byl sem, byl si atd.), že předpony z a s ve slovese pletl (psal skušený a zkušenost, spůsob a způsob), že náslovné ú zkracoval (usta, užas), slovesa půjčiti a půjdu psal s obyčejným u (pujdu), i a í zaměňoval zcela libovolně (pívo, oblíčej, tatiček), psal: rádní, tvárný, zájmen jenž a an užívá pro všechny rody a pro číslo jednotné i množné atd. V tom namnoze byl synem své doby. Ale jinak se čtenář podiví, jak málo se mluva Hekova liší od mluvy nynější, jak vytříbený jest jeho jazyk a s jakou snadností a obratností střílel své epigramatické, satirické a gnomické šípy z básnického luku svého, a jak i větší básně skládal v přerozmanitých formách a slohách bez obtíží.

Úvod Jakubcův, jakož i poznámky vzadu připojené, svědčí o vzorné píli a láskyplné oddanosti, stejně jako již shledání těchto básní jest plodem veliké a mravenčí práce. Pro dějiny českého jazyka a pravopisu jest vydání to příspěvkem vzácně cenným.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 8, s. 243-244

Předchozí Václav Ertl: Širé moře

Následující O mučenících českých knihy patery

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1