[Hovorna]
-
Je ku podivu, jak málo rozumí české čtenářstvo českému písemnictví: jsou na př. u nás lidé, kteří ani nevědí, že veliká většina našich překladatelů špatně rozumí jazyku, z něhož překládá, a stejně špatně umí česky. Tak se nás ptala horlivá čtenářka románů, proč v Německu štěrkují parkové cesty a v čem to po nich chodí německé paničky a slečinky (o pány se v svém sobectví nestará); naše obuv prý by to přece nevydržela. A zatím jen pan překladatel na př. Marlittové prostě neví, že něm. Kies je Kies, totiž písek, jakým i u nás se sypou cesty (ne práškový písek na fasády), a že č. štěrk je štěrk, totiž to, čím se štěrkují silnice, něm. Schotter. To by se nás konec konců mohl někdo také ptát, proč je v Německu nebo ve Francii tolik koktalů; jako by každý překladatel musil věděti, že něm. stammeln (přerývaně, vzlykavě, nezřetelně mluviti, zajíkati [160]se, mumlati a p.) je něco jiného než stottern (koktati) a že franc. bégayer má obojí význam.
Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 159-160
Předchozí Stolín
Následující Zabýti