Stolín

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. K.) Výklad jména v dnešní jeho formě, není-li po ruce dostatek dokladů starých, je nesnadný a musí přestávati jen na domněnkách. Odvozovati jméno Stolín od subst. stůl, stolu, jak by se na první pohled zdálo nejsnazší, znesnadňuje i význam slova stůl i tvar tohoto místního jména. Je-li v starších zápisech místních tvar Stoliny, bylo by možno uvésti jej ve spojitost se jménem jako Stolinky, které vypadá na pohled jako jeho tvar zdrobnělý. Jméno Stolinky je však lidovou etymologií (podle stůl, stolu) obměněný starší tvar Stvolinky n. Stvolenec. Z téhož základu [159]stvol- jako Stvolinky je odvozeno také místní jméno Stvolny v Čechách (u Manětiny) a Stvolová na Moravě (u Boskovic). Stvol je slovo, které v starším jazyce dosvědčeno nemáme, leda bychom pokládali za ně s Miklosichem slovo štbol, které cituje Jungmann ze starého rukopisu lékařského (jelení koření má kořen črný a štbol ušlechtilý), nč. stvol ve významu botanickém = stonek převzal Presl z rus. stvol n. stvolina. Ale stvol se vyskytuje i v jiných jazycích slovanských a svědectvím jeho někdejší existence v českém jazyku mohou býti právě uvedená jména místní. Jaký byl základní význam slova stvol, nedá se dobře říci. Nejčastěji se objevuje ve dvou významech, které spolu najisto souvisí; znamená jednak rostlinný stonek, zvláště dutý (a v tom významu se přenáší i na podobné předměty jiné, píšťalu, rourku, hlaveň a pod.), jednak různé druhy rostlin, nejčastěji okoličnatých, které mají stonek dutý; v srbochorv. znamená cvolina n. cvolíka (cv- m. stv-) rozpuk (Cicuta virosa) n. bolehlav (Conium maculatum), v ruštině značí stvolja třebuli neboli kerblík (Anthriscus silvestris), stvol pak známou a starou kulturní rostlinu evropskou pastinák neboli pastrňák (Pastinaca sativa); v církevní slovanštině je stvolie název kopřivy. Je-li tedy správná domněnka, že míst. jméno Stoliny náleží do téže skupiny jmen jako Stvolinky (Stvolenec), Stvolny a Stvolová, bylo by možno v něm jako v těchto jménech viděti jméno odvozené od místa, kde rostla bylina zvaná stvol (jaká by to u nás byla bylina, je ovšem nemožno se dohadovati). Stvolina by tedy byl především název porostliny utvořený příponou -ina, tak jako leština (z léska = líska), jedlina a p., původně snad čísla jednotného, později — jak to bývá u míst. jmen dosti často — změněný v plurál Stvoliny a po zániku slova stvol přetvořený lidovou etymologií v Stoliny. Tvar Stolín mohl vzniknouti pak v německých kancelářích patrimoniálních úřadů. Pokud jde o ostatní míst. jména z téhož základu odvozená, bylo by Stvolová příd. jm. ženského rodu jako Borová, Višňová a p., Stvolenec zpodstatnělé příd. jméno stvolný (Stvolnec, 2. p. Stvolence) jako Bzenec a p., a Stvolny zase pomnožný tvar m. Stvolna, pův. snad Stvolná (žen. tvar příd. jména stvolný), jako je Březná, Olešná a p.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 158-159

Předchozí Slovosled

Následující Štěrk