Zabýti

[Hovorna]

(pdf)

-

Naši spisovatelé v posledních letech objevili bohatý zdroj, z něhož čerpají doklady své jazykové bohaté tvořivosti; jsou sice lidé, kteří v nich vidí spíše doklady lenivého pohodlí, kterému je milejší mechanické odrhování téhož motivu než snaha vystihovati, oč jde, prostředky danými, ale móda je móda. Tak dnes stále čteme, jak někdo zavzpomínal, zazáviděl, zaprosil, zatušil něco, zaprahl nebo zapátral po něčem, něco někomu zazáviděl, jak se mu něco zazdálo, jak se něco zazmítalo atd. atd. Kdyby kdo chtěl persiflovati schopnost našeho jazyka vystihovati vidové rozdíly slovesnými předložkami, nemohl by to činiti ničím lépe než takovýmito domnělými krásami. V těchto dostihách o několik koňských délek předstihl ostatní spisovatele nový jejich spolubojovník A. C. Nor v knize, která se jmenuje Bürkental, vyšla v Nuslích 1925 jako 7. sv. knihovny ‚Mladí autoři‘ a podle titulního listu je »naprosto ne román«, podle oznámení vzadu »náčrt románu«; čteme tam na str. 20 větu, již na památku zachycujeme: »najednou zabylo Bryčkovi úžasně líto, že Olga utekla«. Dnes p. Nor píše tak, zítra napíše p. X., že někomu zabylo zima, pozejtří třeba, že zabylo 5 hodin.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 160

Předchozí Štěrk

Následující Žižkov — Vítkov