Pobírati, pobrati

[Hovorna]

(pdf)

-

(7, 75) O stálém platu se říkávalo ještě před válkou a za války, že X. nebo Y. má nebo dostává měsíčně nebo ročně tolik a tolik korun. Že se to málo kryje se smyslem slova beziehen, jehož užívala úřední řeč německá, nikomu nevadilo; jen žertem časem někdo řekl, co ‚potahuje‘. Od té doby, co máme svůj úřední jazyk československý, nemáme již služebních platů, nýbrž je ‚pobíráme‘. A poněvadž se podle přísných brusů máme vyhýbati budoucím časům s pomocným slovesem budu — nemáme říkati na př. »zítra budu psát domů«, nýbrž »dopíšu, napíšu« (bohužel nám ještě nikdo neřekl, jak se má správně po česku říci na př. věta »zítra budu celý den psát«) —, je podle nejnovějšího novinářského vynálezu bud. č. slovesa bráti nikoli ‚budu bráti‘, nýbrž ‚poberu‘. Tak jsme čtli ve več. Nár. listech 6. dubna 1926 o režiséru, který byl zařaděn se čtyřmi herci do první třídy umělců Nár. divadla: »nepobere však na základě této kvalifikační hodnosti příslušných zvýšených kvalifikačních přídavků«. Snad jsou ty přídavky tak veliké, že by jich jediný člověk ani najednou nepobral?

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 157

Předchozí Pacholek, paholok

Následující Předpis, předprodej