Pacholek, paholok

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. T.) Říkají-li za č. pacholek Slováci paholok (s pohybným o, 2. p. paholka), nelze prostě říci, že změnili pův. ch v h nebo my pův. h v ch. Podati nepochybný výklad této neshody je nemožno, [157]protože není věcí, jež by umožňovaly bezpečný soud. Nikdo neví, jsou-li oba tvary pův. totéž slovo, a jsou-li, který má znění původnější. Miklosich 253 ani Berneker 1, 395 sloven. tvaru neuvádějí; ale hlásková nestejnost mezi obojími tvary je i mimo území čs. (pol. pacholę, pachołek, hluž. pachoł, dluž. pacholo = pachole, v. hluž. hóle, dluž. góle ‚dítě‘). Pojem ‚otrok, sluha‘ bývá vyjadřován slovy, jejichž etym. význam je vl. ‚dítě, hoch‘ (snad byli pův. otroci z uloupených hochů); slov. rob’ (rab’) je příbuzno se slovem robě (k tomu něm. Erbe ‚dědic‘, lat. orbus, řec. orfanos ‚sirotek‘, stind. arbhas ‚malý, hoch‘), slovo otrok (pův. snad ‚nemluvící, nemluvně‘) v círk. památkách znamená ‚hoch‘ i ‚otrok‘, pod. je i č. pachole, pacholík, sloven. pahoľa, paholčok. Č. pacholek pojí Miklosich s rodinou slov, znamenajících nedospělé, ‚holé‘ osoby (holec, holka, holeček; hoch, domácký tvar m. holec jako kmoch, brach, Vlach atd. m. kmotr, bratr, Václav), má tedy za pův. tvar paholek; Berneker má za pův. tvar pacholek a odkazuje na rus. chóliť ‚chovati v čistotě, hýčkati‘, chólja ‚opatrování‘, chóleň ‚mazánek‘ (slov podobných mimo ruštinu a malorušt. není). Je-li č. i sl. slovo pův. totéž, byla by zde nebo onde nastala hlásková změna přichýlením k jiné slovní skupině: buď č. pacholek m. paholek je podle sl. páchati (znamenalo-li to, jako v ruštině, pův. práci, na př. polní), anebo je sl. paholok m. pacholok podle holec.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 156-157

Předchozí Ložiti

Následující Pobírati, pobrati