Ložiti

[Hovorna]

(pdf)

-

(B. H.) Prostého slovesa ložiti v dnešním spisovném jazyce nemáme. Za svědectví jeho existence nelze pokládati jeho složeniny jako položiti, odložiti, složiti a p., protože v složeninách bývají často slovesa kterých se v tvaru prostém buď přestalo užívati anebo kterých se tak nikdy neužívalo, jako -bíjeti, -kládati, -nášeti, -zývati atd. Najdeme-li přece sem tam doklad slovesa ložiti mimo nářečí, bývá to užití čistě individuální a má příčiny zvláštní. Ložit říkají karbaníci ve smyslu ‚odložit do talonu karty‘, které se hráči nehodí; sloveso ložit je tu přiděláno k slovesu odložiti jednak podle něm. Karten ablegen — Karten legen, jednak z potřeby mít takové sloveso jako volit, hlásit, bít a p. Mimo karbanický žargon se ho v tom smyslu nikde neužívá (neříkáme na př. knihu ložit m. odložit atd.). Někdy se vyskytne sloveso ložit v řeči básnické, která i jinak mívá zálibu v slovesech nesložených jako slát, zvát se, slouchat a p. Pokud víme, užil ho Neruda v Baladách a rom. (str. 24): »mnich… hrdě na prsa své ruce loží (= klade)« z příčin rytmických a rýmových (rým: boží). Jinak se vyskytuje prosté sloveso ložiti jen dialekticky, na př. na Valašsku: po obou stranách chalupy ložily sa (= kladly se) na zimu hraně drév, anebo v jiných slovanských řečech, na (př. rus. tuman ložitsja (= mlha se klade) nebo srbch. ložiti drva na vatru. Z toho ze všeho arci ani zdaleka není možno vyvozovati nějaké oprávnění k tomu, aby se slovem ložiti vyjadřovalo v železničním názvosloví to, pro co máme už odedávna v češtině slovo nakládati, naložiti. A i kdybychom pro něm. beladen neměli dosud slovo domácí anebo ho nemohli z jakýchkoli důvodů v tom smyslu užíti a kdybychom si musili k tomu cíli vypůjčiti odkudkoli prosté sloveso ložiti, musili bychom mu ponechati význam, v němž se ho jinde užívá a který mu i podle jeho tvaru náleží, t. j. význam slovesa nedokonavého, rovnající se významu slovesa klásti, jehož existence ovšem by činila výpůjčku zase ilusorní. Pro toho, kdo správně jazykově cítí, nemohl by tedy výraz »vůz ložený« znamenati nic jiného než vůz kladený, někam ukládaný, ne však naložený. Potřebu tohoto výrazu vůz ložený v železničním názvosloví odůvodňují jeho [156]obránci tím, že je ho třeba k tomu, aby se vyjádřil rozdíl mezi vozem, který je aufgeladen, t. j. naložen na jiný vůz, protože je na př. porouchán a na vlastních kolech se k opravě dopraviti nedá (= vůz naložený), a mezi vozem, který je beladen, t. j. do něhož je naloženo zboží (= vůz ložený). O potřebě takto odůvodňované platí doslova to, co jsme napsali o potřebě slova směrodatný v Hovorně 2. sešitu letošního ročníku. Je to potřeba Čecha německy myslícího; je-li za něm. aufladen naložiti, musí býti za beladen také nějaké ložiti, a není-li takového slova, musí se stůj co stůj udělat, vypůjčit atd. a hlavně to musí býti zase slovo jedno, jako to mají Němci. To je věčná kletba naší úřední terminologie a hlavní pramen její nečeskosti. Pro toho, kdo terminologii sestavuje, má býti první zásadou vyčerpati především domácí zásobu slov, a to v těch významech, v jakých se jich nejčastěji užívá; to je podmínka srozumitelnosti. Naložený vůz (plně naložený vůz) je každému Čechu vůz, na nějž nebo do něhož je naloženo zboží, tedy vůz, o kterém říká Němec, že je beladen; to je význam v jazyce ustálený, který mu musí býti ponechán i v odborné terminologii, jde-li o vůz. My ovšem říkáme také o nákladu, o zboží, že je naloženo (na vůz, do vozu), užíváme tedy slova naložiti i ve smyslu něm. aufladen. Je-li nákladem na vůz naloženým zase vůz, mohl by výraz »naložený vůz« arci znamenati vůz spodní i svrchní. To je případ výminečný, v praxi řídký, a proto není pro něj v jazyce zvláštního výrazu; bylo-li by tedy už třeba hledati výraz nový pro potřeby čistě odborné, mohlo by se hledání vztahovati jen na tento případ (aufgeladen), nikoli na případ normální (beladen), pro nějž označení máme. Tímto hledaným slovem nemůže býti slovo ložený z důvodů výše uvedených. Mohlo by jím býti snad stč. slovo vzložený, ale ani toho slova dnes už v tom významu hrubě neužíváme. Ale nemusí jím býti vůbec žádná složenina -ložiti a také to nemusí býti slovo jediné, neboť v každém jazyku je spousta slov, které se v jiném jazyku jediným zase slovem tlumočiti nedají. A tu dochází k druhé zásadě, kterou se má říditi odborný terminolog, t. j. že při hledání scházejícího výrazu má míti na zřeteli především představu, věc samu, a nikoli vzor slova cizího. Čech, který neumí německy, vida takový vůz aufgeladen, řekl by asi, že je to vůz na voze, naložený na jiný vůz, připravený k odvezení, naložený k opravě, odvážený atd., zkrátka vypomohl by si slovem jiným, jenom »ložený« by jistě neřekl. A v tom směru, t. j. v úplné emancipaci od výrazu německého, je třeba hledati jeho český ekvivalent. »Pardonovatti« sloveso ložiti my nemůžeme, protože k takovému pardonování nemá nikdo jiný práva než jazyk sám svou dlouhodobou praxí. Při slovesech »předávati« a »považovati (koho zač)« nešlo o »pardonování«, nýbrž o vyvrácení brusičských omylů a tedy o rehabilitaci těchto výrazů. Toho ovšem u slovesa ložiti není.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 5, s. 155-156

Předchozí Hřibárna

Následující Pacholek, paholok