Časopis Naše řeč
en cz

Vymítiti

[Hovorna]

(pdf)

-

(V, 224) Některé naše časopisy až posud psaly toto sloveso chybným pravopisem, ale začínají ho užívati i s chybným významem. Filologický nějaký nedouk jim namluvil, že vymýtiti (t. j. pův. mýcením, kácením z lesa odstraniti) je totéž co vymítnouti, t. j. vyhoditi, a proto začínají mluviti již nejen obrazně o »vymícených« nebo »vymítěných« bludech, nýbrž i o starých nádobách, »vymítěných« z domácnosti, jež dnes vyčuhují z vyschlých řek (Nár. pol. 13. srp.). Pomalu budeme čísti, jak kdosi musil zaplatiti pokutu, že »odmítil« na ulici nedopalek mizerného doutníku; novota sebe pošetilejší se v našem jazyce ujímá přes noc. A zdá se, že naši novináři vidí svou povinnost ke spisovnému jazyku ne v tom, aby se mu naučili, nýbrž aby jej obohacovali plody jazykové nevědomosti. Nár. l. na př. začínají psáti »dvojjakost« (31. srp.), jako by slovo dvojaký [95]bylo složeno z dvojí a jaký, nebylo odvozeninou z dvojí, utvořenou touže příponou co taký, jaký, kteraký atd.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 3, s. 94-95

Předchozí Voněti, voniti

Následující Vyzvednouti