Kolek

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. Č.) Je to vlastně malý kůl (jako volek je malý vůl); v staré češtině (zř. kólek, kůlek) znamená prostě »kolík« (z Moravy má Bartoš žertovné pojmenování dalekého příbuzného »po plotě kolek«). Pak se význam zužuje na označování rozl. »kolků«; na Slovensku a místy na Moravě tak říkají kuželkám, na Moravě to bývá oklestek, obušek (tak na př. i kůl, na jaký se napichují snopky, aby proschly), říkávalo se tak i čepu v sudě (odtud pořekadlo »do kolku vypíti« = úplně; i v přeneseném významě, na př. »vojáci sena i slámy až do kolku vytrávili« z r. 1618, Věst. Spol. nauk 1918, II, 20) a j. Také ryba těla »kolku« podobného (drsek, Aspro) se jmenuje na Moravě místy kolek. Z 16. st. je u Wintra »kolek« na vtiskování úředních známek, na př. rychtářské pečetidlo. Později to byla asi razítka, jimiž se na listinách potvrzovalo, že byl zaplacen ustanovený poplatek; proto se »kolky« jmenoval i sám vtisk na listině, i podobné vtisky (časem plasticky v papíře vyrážené) na právních, obchodních a pod. blanketech, jaké z části posud jsou v obyčeji. »Kolek« papírový, který se na listinu přilepuje, je pohodlná náhrada kolku vtiskovaného, vzniklá v 2. pol. 19. st., a »kolkem« podle původu tohoto slova není; ale to ovšem nemůže býti příčinou, aby se vymýšlelo nějaké nové pojmenování. Něm. Stempel má podobné významové dějiny, o to chudší, že dolnoněm. Stempel, hornoněm. Stempfel již podle původu znamená nástroj ku pěchování, ke vtiskování a pod.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 3, s. 88

Předchozí Chomutov

Následující Lajdák, ledaják