Pomístné jméno »Babylon«, zkomolenina názvu »Babí lom« (obětiště bohyně Báby)

Z. (= Josef Zubatý)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

MUDr. Bedřich Drož, Pomístné jméno »Babylon«, zkomolenina názvu »Babí lom« (obětiště bohyně Báby). Tiskem V. & A. Janoty, Nový Bydžov. Str. 8.

Maličký spisek, jehož obsah je zřejmý již z nadpisu. Ale promluvíme o něm, protože nám dává příležitost ukázati, jak se u nás vykládají místní jména.

Je u nás něco kopců a vrchů, pak samot a jedna vesnička, kterým se říká Babylon. My bychom v tom viděli doklad, jak vznikává místní jméno přenesením jména třeba docela cizího, známého ovšem lidem domácím. Naši předkové znali obsah bible, znávali i bibli samu, proto dávali místům domácím jména z bible, někdy snad z nějaké nám neznámé příčiny, jindy snad nahodile. Na Příbramsku je vesnice Jerusalém, vrch nad Třebechovicemi dostal jméno Oreb, Sion se jmenuje nejen klášter strahovský v Praze, ale říkali tak i jednomu hradu na Kutnohorsku. Dnes biblických jmen dáváme málo, naše mysl není již tak doma v bibli, jako bývala mysl našich předků. Ale dáváme cizí jména světská. Zvláště hospodám. Nad Smíchovem vznikla v době, kdy se u nás mnoho mluvilo o Mexiku, osamělá hospůdka, jíž se začalo říkati »v Mexiku«, nikdo neví proč, a dnes se tak říká celé skupince domků, jež narostla okolo hospůdky; a taková jména se rodí stále. Babylon je známé jméno biblické, které nevymizelo ani nám světákům z duše; máme-li lézti někam vysoko, říkáme, že to je babylonská věž, je-li někde zmatek, že to je jako v Babyloně. Proč by nebyli mohli naši zbožní předkové začít říkati něčemu Babylon? Vždyť snad ani není náhodou, že ty naše Babylony jsou buď kopce nebo samoty (i Babylon u Domažlic, který není samostatnou obcí, vznikl asi ze samoty), v nichž si obyvatelé zvláště v dobách nedokonalého spojení se světem snadně připadali jako v zajetí babylonském; ale jest ovšem docela možné, že samoty Babylony dostávaly jména prostě po kopcích, kde ležely.

Jinak soudí Dr D. Již r. 1907 mu bylo »jasno, že toto cizokrajné jméno … nemůže míti žádného věcného odůvodnění a že jde patrně o zkomoleninu, povstalou buď falešnou lidovou etymologií neb neznalostí čí neporozuměním úředních osob…« Filolog, čte-li tato slova, řekne, to obé že se opravdu stává, že někdy opravdu lidová etymologie nebo sl. úřady změní staré jméno k nepoznání; ale než řekne, že se to nebo ono stalo se jménem, o něž jde, ohlédne se dobře po důvodech. Na př. historických. A naskytne-li se mu nějaký, dobře si jej se všech stran prohlédne.

[82]Dr. D. důvod našel. Našel doklad, že správný tvar místního jména Babylon je Babí lom a že znamená »obětiště bohyně Báby.« Slovo lom prý »dle Jungmannova Slovníku« neznamená jen lom, nýbrž i »místo model, božiště či obětiště pohanské.« Filolog, když tohle čte, zardí se studem, že o tomto tak zajímavém významě, známém již Jungmannovi, nic neví, ale brzo se vzpamatuje, když z dalších slov spis. a z Jungmanna samého pozná, že se Dr. D. mýlí. Jde o místo z bible, Soudc. 3, 26, kde lat. vulgáta a katolické překlady, řídící se vulgátou, jisté hebrejské slovo překládají locus idolorum, č. místo model, kdežto Bratří, kteří překládali původní text hebrejský, vulgátou se neřídíce, mluví o lomech, a aby bylo jasno, co slovem »lomy« míní, přidávají (3, 19) výklad »místa, kde se kamení láme neb teše.« Který překlad je správný, je otázka, na kterou by mohl hledati odpověď hebraista; bohemista vidí, že původní text bible má slovo, které snad opravdu lze vykládati tak i onak (o místa podobně nejasná v bibli není zle), ale překládají-li Bratří »lomy« a na př. Procházka »místo modl«, řekne si, že »lomy« jsou lomy a »místo modl« místo model, že však proto ještě nelze říkati, že lom může znamenati také obětiště. A důvod Dra D. se mu rozplyne v rukou. A zeptá se také konec konců, i kdyby nakrásně bylo pravda, že slovo lom také mohlo znamenati pohanské obětiště, plyne-li z toho, že jméno Babylon nemůže býti původní. Dr. D. snesl hromadu dokladů místních jmen, v nichž vězí slovo bába nebo jeho odvozeniny, a vypravuje mnoho o bohyni Bábě v slovanském bájesloví, ovšem ne podle bezpečných pramenů, nýbrž podle Růžičkova »Slov. bájesloví« (1906); plyne z toho, že kde je v nějakém místním jméně prvek bab-, musí v tom vězeti již bohyně Bába? Zkrátka, kdyby i hlavní důvod Dra D. byl správný, neplyne z toho ze všeho nic, co by dokazovalo, že jeho vývody jsou správné, zvláště když se dočítáme, že jemu samému »není známo, zdali poloha a okolí těchto osad (tak pojmenovaných) nasvědčují někdejšímu obětišti bohyně Báby«.

Spisek jest napsán češtinou správnou podle názorů dnešních. Kde je v obyčeji slovo papírové, je ho svědomitě užito; m. jmenovati se čteme »nazývati se, zváti se«, »vidno« m. viděti, »vepisovati« m. vpisovati (kdy pak již budeme psáti. »sepisovatel«?), m. podle nelidové a v staré době méně dobře zaručené »dle« atd.; nemůžeme míti lékaři za zlé, že píše, jak umí ze školy a z knih. Snad by nemusil psáti »celá řada kopců«, kde nemluví o pohoří, nemusil by mluviti o »vepisování dotyčných jmen«, kde by i Němec stačil pouhým Name, bez diesbezüglich, o »ná[83]sledujících« vysočinách v pouhém výčtu, kde by se po česku mluvilo o »těchto« v.; ale i v tom je spisovatel žákem dnešního písemnictví.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 3, s. 81-83

Předchozí J. Kabelík: Mužský krejčí

Následující —l. (= Václav Ertl): Ukázky nejčastějších prohřešků, hlavně germanismů, ve vojenské úřední češtině