»Vojště«

[Drobnosti]

(pdf)

-

Šestý pád slova vojsko (nebo vojska, jak se také říkávalo) býval vojště (u vojště = ve vojště); ale časem skoro všude u mužských a středních kmenů s k, h, ch tvary na -ě zanikly a zobecněly tvary na -u (říkáme o člověku, na břehu, o loňsku, v měchu a pod., ne o člověce, na březe, o loňště, v měše, ale na př. ještě v břiše, v kožiše vedle v kožichu). V živé mluvě tvar u vojště, ve vojště také zanikl a říkáme ve vojsku; jen v mluvě knižní drží se skrovnou měrou tvar dávno zastaralý, jako 4. pád bez koncovky na př. ve spojeních pro bůh, na kůň. V 1. čísle »Naší Řeči« jsme zaznamenali z kteréhosi časopisu větu, že »důstojníci byli vyzváni, aby [221]vstoupili do vojště«. V témže časopise jsme čtli dne 24. června, že »30 % jest ho (voličstva) ve vojšti« a že dělnické vrstvy by se mohly domnívati, »že počtem menší buržoasie chce za zády dělnictva, dlícího ve vojšti, provésti volby ve svůj třídní prospěch«. Jak si asi pan pisatel představuje 1. pád: ten vojšť, či ta vojště, to vojště? Jeho tvary jsou tak nesmyslné, jako kdyby kdo říkal, že ho bolí břiš, aby mu honem z kožiše přinesli kapky. Zmiňujeme se o nich znova, protože se opakují v časopise hojně čteném a protože snad není kraje, v němž by se takové nesmysly tak rády ujímaly, jako u nás. V témže časopise jiný člen redakce již několikrát uveřejnil velmi dobré výklady o jazykové bídě našeho písemnictví. Není to ovšem časopis jediný, který pod čarou s námi volá po čistotě jazyka a nad čarou nám chystá bohatou žeň »divokých květů«. Proto pevně doufáme, že za nějaký čas v témže časopise a, dá-li Bůh, i jinde se dočteme vítězství, jichž náš statečný vojšť nebo naše statečná (či statečné?) vojště dobývá nad vojšti nebo vojštěmi nebo vojšťaty nepřátelskými. Právě tak, jako naše pýcha, Národní divadlo, ještě po letech bude oznamovati ceny míst »včetně s přirážkami pensijními a válečné dobročinnosti«.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 7, s. 220-221

Předchozí »Beztak«

Následující X. Y.: Pana Ševce či Švece?