Časopis Naše řeč
en cz

Říci

[Hovorna]

(pdf)

-

(A. N.) Dnešní prakse jazyková dovoluje i v spis. jazyce užívati tvarů bráti i brát, nésti i nést atd.; důvodem, proč tvary brát nabývají práva v spis. jazyce, není ovšem titěrnost tvarů na -ti, neboť takových důvodů vývoj jazyka nezná a jimi se neřídí. Našim předkům v 15. stol. nebyly tvary [29]na -ti titěrnými; z toho je vidět, že titěrnost je v lidech, ne v tvaru. Tvary s koncovkou -t se staly pravidlem v jazyce obecném, a poněvadž odtud čím dál tím více začaly pronikati do jazyka spis., nabyly v něm práva tak, jako mnohé tvary jiné. Ale z toho, že se v spis. jazyce ujaly tvary brát, neplyne důsledek, že by se měly dovolovati také tvary říct, tlouct, moct a p.; v jazyce neplatí lineál a šablona, a pokud v spis. jazyce jsou v převaze tvary správné, říci, moci a pod., nemá nikdo práva zaváděti v teorii tvary obecné. — Rozkaz. způsob »odrakoušti« je správnější než odrakoušť, třeba se říkalo prašť, vražď atd. Slovesa, která mají kmenovou samohlásku dlouhou a po ní skupinu souhlásek, mívají imperativ delší (a samohlásku kmenovou nezkrácenou); na př. roztříštiti — roztříšti; shromážditi — shromáždi, shromážděte; vyprýštiti — vyprýšti; drážditi — nedráždi. Kdybychom však přece chtěli od slovesa odrakouštiti utvořiti imperativ kratší, musila by ovšem býti kmenová samohláska ou zkrácena (jako shromážditi — shromažď) a to by ovšem u tohoto slovesa bylo těžké. — Je-li ve variantě písně »Hrály dudy…« vytištěno »z portele nčího,« je to zřejmá tisková chyba m. něčího; proto jste ovšem slovo »nčí« v Kottovi hledal nadarmo. — »Ten chlapec zaslouží, aby dostal výprask« je správně pověděno, a není třeba žádati tvaru zasluhuje neb zasloužil; jde tu o děj časově neurčený, obecně platný, při němž mluvícímu tane na mysli jen jakost děje (t. zv. présens gnomické, v. Gebauer-Ertl, 805, 4). Je to podobný případ, o jakém bylo vykládáno v N. Ř. III, 16 v článku »Kabát dobře padne.« Německého vlivu v tom viděti nelze, neboť je to zjev obecně slovanský; a pak Němec by to ani nedovedl říci. — »Nářeční« se vám zdá nesprávně tvořeno, protože se říká »nářečí« a ne »nářeč,« ale neprávem; je to tvoření zcela obvyklé, jak je viděti z příkladů : obilí — obilní, úsilí — úsilný, peří — perní, pernatý, záduší — zádušní, zboží — zbožný (stč. = bohatý) a pod. přímoří — přímořský, Meziříčí — meziříčský, purkrabí — purkrabský, Jiří — svatojirský atp. Ukazovací tehdy stává nejen proti spojce když, ale přirozeně i proti jiným spojkám, které se s ním významem stýkají a zaměňují, tedy i proti podmiňovacímu -li, na př. »protož nebude-li to dielo míti založenie pravého z Boha, tehdy se pohorší« (Chelč., Post. 136 b a j.). — Pravidlo, že při podstatném jméně slovesném nemá býti zvratného zájmena, zdá se vám vyumělkované a bez opory v živé řeči. Ale je tomu právě naopak; nikdo, kdo mluví přirozeně, nestůně z přejedení se, nýbrž z přejedení, nedává na modlení se, nýbrž na modlení, netouží po vyspání se, nýbrž po vyspání, nemá s dětmi trápení se, nýbrž trápení atd.; to všecko znají české děti ne od narození se, ale od narození. — O vazbě »ovládnouti něco« a pod. byl výklad v N. Ř. V, 222; výklad ten se však nevztahuje na vazbu »obývati něco« protože předpokládané k tomu vazby »bývati někde« v spisovné češtině není. Obývati, jako přebývati, bydliti atd., mělo v češtině vždycky jen vazbu příslovečnou (někde) a vazba akusativní se začala vtírati do češtiny vlivem něm. slovesa bewohnen. — Zbožíznalství (Waaren[30]kunde) jest ovšem slovo nesprávné ; kniha Lukášova o této vědě má na titulním listě správně: Nauka o zboží. »Zbožnictví« by bylo slovo méně vhodné; těžko by bylo nemyslit při něm na adj. zbožný, — Předpona při- je zpravidla krátká v slož. sloves.: přijíti, přinésti, přimluviti se, přihoditi se atd., dlouhá v složeninách jmenných: příchod, přínos, přímluva atd.; proto píšeme při-sahati (to se dělo položením prstů, sáhnutím na kříž a p.), ale přísaha; přivrženec (od part. přivržen = připočten, jako přidělenec, přišlec a p.), ale přívrh (Jungm.). Že by se někde učilo psáti přihoda m. příhoda, nevíme. Pravidlo o předponě při- platí i o mnohých předponách jiných. — N. Ř, III, 30 neučí, že vazba »cítím se zdráva« »není nesprávná.« Naopak, tomu, kdo četl výklad pozorně, nemohlo ujíti, že se v onom článku činí dobrý rozdíl mezi zvratnými slovesy, kde se zvratné zájmeno cítí anebo může cítiti jako předmět slovesa (vidím se zdráva), a mezi takovými, kde se význam zvratného slovesa cítí jako celek jednotný (zdám se zdráv). Takovýmto slovesem zvratným je i cítiti se (= skoro býti), neboť u něho již necítíme ve zvratném se předmět slovesa cítiti, leda snad ve významu, o který zde nejde.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 1, s. 28-30

Předchozí Přej zimu

Následující Skýva

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1