Časopis Naše řeč
en cz

Zápor

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. Č.) Zapírati znamená lží zakrývati svůj čin, popírati můžeme něco bez rozdílu, stalo-li nebo děje-li se to či nic. Ustálil-li se tedy v logice a v mluvnictví po příkladu Ant. Marka zvyk, jakékoli popírání (negatio) nazývati záporem, není to opravdu v plné shodě s etymologickým významem toho slova, správnější by bylo indiferentní slovo půpor (jako původ, půhon, půvab); ostatně lze zapírati, popírati úmysl něco učiniti, ale ne něco budoucího, a přece mluvíme o záporu i ve větách budoucích a rozkazovacích. Ale onen význam se ustálil tak, že by bylo nesnadno (a snad i zbytečné) hledati nápravu. Etymologicky oprávněnější význam ‚zapírání, zapření‘ (mimo Kottovy doklady ze Sušila) má Jungmann ve rčeních zápor činiti (z r. 1684) a někoho hnáti na zápor (nutiti, aby zapíral, ze Sychry), pak ve výrazu ‚na zápor‘ (tajně, incognito) = na zapřenou (Arch. č. 6, 139 z r. 1476; Gynterr. Cyr. 130, u Rozuma 5, 210, Xen. 2, 3, 10; dnes ob. o cestách vysokých osob, nepřejících si poct, jež by jim jinak musily býti vzdávány), na zapřenie (Arch. č. 8, 92, 1472; 10, 21, 1479; Lobk. 175a). Výraz ‚na zápor‘ zná Jungmann z obecné mluvy (chodí tam n. z.); říká se tak ještě někde? Kott, Přísp. 3, 519 má doklad z Tomka, jenž pocházel z Král. Hradce.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 1, s. 32

Předchozí Tento z…

Následující Josef Zubatý: Stavěti, staviti II.

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1