K Flajšhansovu článku Husovo umění slohové

František M. Bartoš

[Reviews and reports]

(pdf)

-

(NŘ. 9, 257 a d.)

Poučné výklady prof. Flajšhanse o Husově umění slohovém mohly by vzbuditi nedosti správnou představu o povaze mého výboru z Husových listů, který k nim zavdal podnět. Uváží je jistě s povděkem každý, kdo se pokusí o nesnadný ten úkol. Vážený můj kritik neměl snad však pomlčet o důvodech, z jakých jsem se rozhodl ke kroku pro nefilologa tak odvážnému, totiž k překladu tří Husových listů do nové češtiny. Byly přece tuším závažnější než důvody, kterými Flajšhans sám ospravedlňoval kdysi podobný překlad celého největšího Mistrova díla českého, jeho Postily. Budiž mi tu tedy dovoleno připomenouti, že jsem tak učinil proto, že mé vydání jest určeno čtenářům nejprostším a nejchudším. Proto jsem se nejen vzdal jakéhokoli honoráře (stejně jako za loňské vydání listů Žižkových) a vydavatelé jakéhokoli zisku, aby vkusná knížečka o třech arších nestála víc než 1 Kč, ale musil jsem podniknout i tento tak nesnadný překlad do dnešní češtiny. Knížečka nesměla míti poznámky, musila úzkostlivě šetřiti každou řádkou, aby mohla obsáhnout aspoň pětinu listů a nevyhnutelný doprovod výkladový. Z toho, že listy české činí toliko sedminu mého výboru, lze vytušit, že jsem přestal úmyslně na nejnezbytnějším minimu, jen abych co nejvíc umenšil nebezpečí, nutně plynoucí z neobyčejných nesnází překladatelských. Nemalá práce, jakou dal výbor, tkví však především v úvodním výkladě ke každému listu, který — mimochodem — přináší nejeden nikoli bezcenný výtěžek vlastního mého badání, a v pronikavé revisi dosavadních překladů listů latinských, jichž má výbor 18 proti 3 českým. O tom se, doufám, přesvědčí, kdo srovná můj překlad s Flajšhansovým, podržujícím téměř beze změny zastaralý a nejednou nesprávný překlad Comenia. Byl bych jen vděčen, kdyby tak učinila Naše řeč a poučila mě po této stránce, daleko asi důležitější. Jsem pouhý historik a nemohl jsem než litovat, že se o tak svrchovaně naléhavý úkol, [29]jakým je takováto zcela lidová a přece vědecká úprava tak vzácného pokladu národa, nepokusil filolog, nýbrž že jsem se ho musil odvážiti sám, pauper laicus.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 1, pp. 28-29

Previous E. (= Václav Ertl): Slovník českých vazeb a rčení

Next Brikcí z Licka