Odolena Voda

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jméno této vesnice u Prahy, známé svým chlebem »vodolákem«, je známější zajisté v tvaru dnes obecně užívaném Vodolka. V Statistickém lexikonu obcí v Čechách, vydaném (1923) ministerstvem vnitra, bylo jméno to skutečně také uvedeno nejdříve v tvaru Odolka (upraveném na formu spisovnou jako mnohá jiná podobná, Odolenov m. Vodolenov, Olešnice m. Volešnice), a teprve v opravách později provedených (str. XI) změněno v Odolena Voda. Tak má i Palacký v Popise a Sedláček v Hist. slov. místopisném (Odolka, vlastně Odolena voda). To je také tvar, který se v nejstarších zápisech o této vsi skoro pravidelně vyskytuje (plebano in Odolenawoda 1381, Vitho de Odolenawoda 1384 a pod. 1385, 1386, v. Tadra, Soudní akta kons. pražské 2, 109, 262 a j.). Ministerstvo vnitra obnovilo tedy tvar na pohled historicky správnější a původní.

Ale úřední zavedení tvaru Odolena Voda způsobilo jisté potíže a cítí je i Naše řeč. Docházejí nás dotazy, jak se má vlastně toto oživené jméno skloňovati a jaký tvar je vlastně jeho první člen Odolena, zda 2. pád podst. jména Odolen či přídavné jméno jako Marušina (hora) a p. K malé útěše našim tazatelům asi bude, povíme-li, že si s tvarem Odolena nevěděli rady už v 15. [310]a 16. stol. Tak ve zprávách o statcích a přích venkovských z archivu města Prahy (v Arch. Č. 23) vyskytují se tyto tvary (pro genitiv a lokál): z Odoleně vody 1518 (338), z Vodoleně vody 1522 (t.), 1526, 1530 (339), v Vodoleně vodě 1522 (338), 1530 (339), z Vodoliny vody 1525 (339), in Odoleni Woda 1421 (673), a pod.: z Odoleně vody 1525 (Arch. Č. 26, 39), z Vodoliny vody 1511 (Arch. Č. 13, 476) atd.

Nesnáze se skloňováním slova Odolena mají původ právě v nemožnosti tvarově je analysovati a určiti. A to proto, že slovo Odolena nepatří do žádné kategorie tvarů, ježto je to pouhá tvarová zkomolenina. Původní název dnešní Vodolky byl zajisté Odolenova Voda (Odolenova ves). Protože šly za sebou dvě slabiky velmi podobné, -va -vo (-va -ve), splynuly t. zv. haplologií v jednu a vznikl tvar Odolenavoda (Odolenaves), jako vznikají chybné tvary promovati m. promovovati (NŘ. 6, 231), opěvati m. opěvovati a p. Tvar Odolena voda se ujal, protože byl pohodlnější mluvidlům, třebaže působil potíže při skloňování.

Od těch potíží si jazyk časem pomohl, vytvořiv si zkrácený tvar Vodolka. Není to tvar zavržitelný, třebaže mladý, neboť se místní názvy dvojčlenné zkracují takto velmi často (Zdebišova hora — Zdebišovka, Kanálova zahrada — Kanálka atd., v. NŘ. 2, 190), ba ani radikálnější způsob krácení (Vodolka m. Vodolenka) není při příponě -ka nic tak zvláštního (Brusnice — Bruska, Kojetice — Kojátky atd.). Mohl tedy tvar dnes zobecnělý býti ponechán, zvláště když se staronový tvar Odolena Voda, tak důkladně obměněný, bude jen velmi těžko ujímati (nehledíc ani k těm obtížím skloňovacím). Anebo šlo-li už o to obnoviti tvar starý, mělo se sáhnouti k tvaru skutečně původnímu Odolenova Voda. Nebyla by to pouhá gramatická rekonstrukce, neboť tvar Odolenova Voda je doložen k r. 1426 (ecclesiae in Odolenowa Woda Arch. Č. 28, 728).

Jména Odolka i Odolenova Voda by dovedl skloňovati každý bez rozpaků.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 10, s. 309-310

Předchozí Václav Ertl: Příspěvek k pravidlu o postavení příklonek II.

Následující Asistent Anna Machová