Petrů, Petrův

[Hovorna]

(pdf)

-

(7, 63) P. farář G. C. Křikava v Mladém Bříšti nám píše: Ve zdejší krajině, na Humpolecku a Pelhřimovsku, jsou příjmení s koncovkou ů, ův dosti častá. Tak ve zdejší farnosti a v nejbližším okolí jsou příjmení: Janů, Jírů, Jirků, Kubů, Matějů, Vašků, Vítů. Ve farních matrikách jsou ještě jiná příjmení tohoto způsobu zapsána. Starší lidé tato příjmení vesměs skloňují, ale jako přídavná jména určitého zakončení, tak jako se v dialektu skloňují jiná přídavná jména: 1. p. Janův, 2. Janovýho, 3. Janovýmu, 4. Janovýho, 5. Janův, 6. Janovým, 7. Janovým. Ale takto skloňují také přisvojovací přídavná jména od obecných jmen utvořená, na př.: pánů bratr, pánovýho bratra, pánovýmu bratru atd. Jenom mladší lidé, patrně vlivem školy, tato příjmení neskloňují. Je škoda, že gramatikové tato příjmení prohlašují za tvary nesklonné, ustrnulé, tedy mrtvé, když přece ve vědomí lidu jsou to tvary živé.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 9, s. 288

Předchozí Nervy

Následující Štít