Časopis Naše řeč
en cz

Smetaniana

[Hovorna]

(pdf)

-

(K. P.) Je pravda, že lat. koncovka -iana, která se drží z dob, kdy se o vědeckých věcech psávalo latinsky (zvl. filologové psali Ciceroniana, Horatiana a p., t. věci vztahující se k Ciceronovi, Horatiovi), na jméně českém zní trochu divně; ale my bychom ten pocit nazvali spíše nezvyklostí než kakofonií. Když Němec ponejprv slyší slovo Mozartiana nebo mu ponejprv padnou do rukou Schumannova Kreisleriana, jistě má pocit týž. A nejvíce nám váží, že nemáme způsobu, jímž bychom pojem věcí a zpráv týkajících se Smetany vyjádřili tak krátce a výstižně jako způsobem tímto, obvyklým snad všude, kde je vzdělanost na základech humanistických. Do mluvy lidové taková slova ovšem nevniknou, zůstanou čímsi odborně kosmopolitským, jako když přívržence směrů uměleckých nebo vědeckých jmenujeme slovy jako wagnerián, smetanián a p. Smetaniana, Kreisleriana a podobné výrazy jsou ovšem tvary množné, nikoli jednotné. Nepřipomínáme to nadarmo: v Nár. pol. ze dne 2. března čtli jsme pod výňatkem z knihy Zd. Nejedlého: Ze »Smetaniany« I, vydané nákladem »Melantricha« v Praze.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 7, s. 224

Předchozí Oupor

Následující Střelhbitý