Časopis Naše řeč
en cz

Kosova Hora

[Hovorna]

(pdf)

-

(A. J.) Výklad Sedláčkův, že jméno Kosova Hora je odvozeno od jména vlastníka, který slul Kos (jako Jindřichův Hradec a p.), pokládáme i my za správný. Doklady v starých zápisech, v nichž se délka samohlásek neoznačovala, nepodávají ovšem vždy bezpečného svědectví, a čteme-li psáno: Andreas de Kosova Hora (Desky zem. 1, 4 z r. 1297) anebo na Kosovu Horu (Arch. Č. 10, 5 z r. 1478), je možno čísti Kosova i Kosová, Kosovu i Kosovú (= Kosovou). Za bezpečné svědectví pro tvar Kosova Hora lze pokládati jen doklady s tvarem genitivním v listinách, v nichž se nevyskytuje ještě úžení é -í (z dobré — z dobrý), na př. Bernart z Kosovy Hory (Arch. Č. 6, 474 z r. 1418), a podle toho i v listinách latinských, na př. Zdena de Kosovy Hory (Desky zem. 2, 362 z r. 1472), hereditatem suam in Kosovy Hory (t. 2, 126 z r. 1416, kde tvar genitivní, nejčastěji písaři se naskytující, vzat, jako často, za tvar pro všechny pády). Z těchto dokladů můžeme tedy souditi, že nominativ zněl Kosova Hora a že i v dokladech výše citovaných máme čísti Kosova Hora, Kosovu Horu. Ale máme ještě jiné svědectví velmi přesvědčivé, že Kosova je příd. jméno přivlast[223]ňovací; je to druhotvar tohoto místního jména, Košěves. Je doložen v zápise Desk (1, 445) k r. 1374: Ješko de Koševsi. Že Koševes a Kosová Hora je název téže obce, vyplývá z toho, že Ješek z rodiny Vítkovíců byl v držení Kosovy Hory 1357—1374. Koševes je pak jméno utvořené týmž způsobem jako Kněževes (= knězova ves), Uhříněves (= Uhřínova ves), Libčěves (= Libkova ves), Martiněves a j., t. j. z osobního jména Kos je příponou j’ (v žen. rodě -ja) odvozeno přídavné jméno přivlastňovací Koš, v žen. rodě Košě (po přehlásce), které se pak skládá se slovem ves v složené jméno Košě (= Kosova) -ves. Že podle vlastníka, který se jmenoval Kos, byla nazvána i jiná místa, ukazují místní jména Kosov (= Kosův dvůr n. hrad), Kosice (pův. Kosici, čeleď Kosova) a j. To vše tedy vede k závěru, že původní tvar je Kosova Hora (nikoli Kosová).

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 7, s. 222-223

Předchozí Koruncovati

Následující Květináč, povidla, ceniti se, šalvostr