Nové spisy o slovenském pravopise

Mk.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Základem dnešního slovenského pravopisu je kniha S. Czambla »Slovenský pravopis. Historicko-kritický nákres« (1890), jejíž výsledky jsou opakovány i v abecedním ukazateli Czamblovy »Rukoväti spisovnej reči slovenskej« (1902). V druhém a hlavně třetím vydání této Rukoväti, která Slovensku nahrazuje našeho Gebaura, Jos. Škultéty učinil některé změny, na př. někde odstranil a˝ se dvěma čárkami (m. atmosfa˝ra píše atmosfära), m. baňský píše banský, místo drieňky, drieňok zavádí drienky, drienok, místo plzeňský plzenský, místo indiškrétny píše indiskrétny, místo krstenie doporoučí krštenie, kdežto v druhém vydání doporoučel zase odpustenie místo odpuštenie, místo labud uvádí labuď i labuť, místo manuškript zavádí manuskript, píše ostrovän, zemän, potápäť, vytápäť, vyrábäť, zarábäť proti původnímu správnému ostrovan, zeman, potápať, zarábať (stavať, stavanie, skrápať ponechává), zjednodušuje pravopis cizích slov (palisáda m. palissáda, paloš m. palloš, recepis m. recepiss, místo pľasknúť volí pľasnúť, v infinitivech zavádí dloužení (počiať m. počať, ale ponechává začať, zamítaje začnúť), doporoučí psáti štvrtka místo dřívějšího štvrťka, Švajčiar, švajčiarsky, Švajčiarsko místo dřívějšího Švajciar, švajciarsky, Švajciarsko, zmrzačit za dřívější zmrzáčiť atd.

Potřeba vydati nový slovenský pravopis se cítila silně po převratě. Rychlý vzrůst slovenských škol lidových a nové střední i odborné školy slovenské vyžadují na učiteli i žáku zvýšené pozornosti k slovenskému pravopisu, zejména když do středních škol najednou přicházejí ještě žáci, kteří píší slovenská slova pravopisem maďarským. Z této potřeby vzniklo několik příruček a cvičebnic slovenského pravopisu, které měly za účel napomáhati hlavně školským potřebám. Řídily se většinou beze změny Czamblovou Rukovätí, opakujíce její učení. Z nich uvádíme tu Základy slovenského pravopisu (Pravopisné [215]cvičenia a diktáty), sostavil Vlad. Šedivý (Nitra 1922/3, v komisi B. Fídlera). Šedivého kniha, k níž je připojen abecední pravopisný ukazatel, má ráz školské příručky, dbá zejména o nacvičení souzvučných odlišných slov a podává mnoho dobrých příkladů k procvičení látky. Není však bezvadná, vyžadovala by přísnější revise (na př. reťaz je v slovenštině rodu žen., gen. reťazi, adj. od baňa je baňský, nikoli báňsky, nesprávné je tedy Báňská Bystrica, jak píše Šedivý na str. 13, v abecedním oznamovateli chybějí slova na př. analyza, báj se svými pády a pod.) a zejména by potřebovala pečlivé korektury. Je zvláštní, že texty slovenské, které se na Slovensku tisknou mimo Martin, mají nezvyklý počet tiskových chyb.

Při studiu slovenštiny, hlavně na školách, kde se zároveň čtou i české texty a nacvičují písemně česká themata, způsobují potíže zbytečné rozdíly pravopisné v psaní týchž slov, zejména při složeninách s-, z- (česky způsob, slov. spôsob, čes. zkameněti, slov. skamenieť a pod.). Proto jest vítati unifikační návrh Jos. Škultétyho »Ako budeme písať prídavné mená« (Sborník Matice slov., I, 1923). Slovenští spisovatelé po zrušení škol slovenských od polovice let 70tých přestali činiti rozdíl mezi adjektivy na -ní a -ný, který se do té doby, ba druhdy i později zachovával (Vajanský psal na př. národnia myšlienka ještě r. 1889, dosud se píše název Národnie Noviny, který se zachoval z technických a tradičních příčin, v přísloví se zachovává »hlúpy ako baraní roh« a pod.). Ale etymologický pravopis i jasnost, určitost věty vyžaduje rozlišování; mimo to adjektiva na -ní se drží dosud v živé střední slovenštině, kde proti gen. pekného je gen. ostatnieho, proti gen. hodného je gen. prednieho atd. Zejména v Liptově se přesně odlišují ve výslovnosti adjektiva na -ní a -ný, vyslovuje se ostatňieho, v ostatňom, predňieho, vrchňiemu, bočňieho, poľňieho atd. Z toho důvodu správně navrhuje Škultéty obnoviti v domácích slovích psaní -ní: jarní, poľní, ostatní, poslední, denní a pod. místo dosavadního pravopisu jarný, poľný, ostatný atd. V slovích cizích (kultúrny, literárny a pod.) zůstane dosavadní způsob. Tento návrh uvedl hned v život Jar. Vlček ve Sborníku Matice slov. a v novém přetisku svých »Dejín literatúry slovenskej«, ze školních knih je jím již tištěna J. Menšíka »Literárna rukoväť pre siedmu tríedu slovenských stredních škôl« (Praha, Státnie nakladateľstvo, 1924). Dosavadní pravopis slovenských adjektiv (psáti všechna s příponou -ný) byl velmi pohodlný, Slováci se mu nemusili učiti, proto není divu, že se proti návrhu Škultétyovu z řad profesorů Slováků ozval marný odpor brožurou ružomberského matematika F. Štellera »Ako budeme [216]písať prídavné mená« (nákladom Spolku profesorov Slovákov v Košicích, 1924, za 2.50 Kč). Nepochybujeme, že úřední slovenský pravopis, připravovaný Maticí slovenskou za pomoci Pravopisné komise při III. třídě České akademie, rozhodne o věci podle návrhu Škultétyova.

Kromě toho vydává Kamil Suchý, dnes lektor slovenštiny a češtiny na Jagiellonské universitě v Krakově, své »Zákony spisovnej reči slovenskej a pravidlá slovenského pravopisu« (Trnava, 1924, náklad. G. a E. Bežo). Dílo Suchého má obsahovati tři díly (300 stran), objasniti »zásady slovenského pravopisu s náukou o najdôležitejších jazykových zákonoch spisovnej slovenčiny a o ich pomere k slovenskej reči ľudovej vôbec«, vyložiti vzory slovenského skloňování a časování a přinésti pravopisný slovník. Z první části uvedeného díla vyšly dosud dva sešity, věnované poučení o pravopise velkých písmen a z nauky o samohláskách pravidlům o hláskách a, á, ía (ä). Celkem se Suchý řídí známými českými Pravidly, místy jeho návrhy asi nebudou přijaty; zejména se neujme psaní Slovenské pohľady, Národnie noviny a pod., stejně není vhodné psáti Karpáty, Karpátsky, tatriansky, nesprávně píše Suchý sloveso líšiť místo lišiť, okatě užívá pravopisu Česko-slovenská republika, Kčs (zákonem máme předepsánu zkratku Kč), při psaní ia po měkkých souhláskách nezmiňuje se o odchylce ve jméně Kalinčák atd. Jeho výklad o užívání ä v spisovné slovenštině je správný, zavrhuje psáti zemän, Moravän jako měšťän, Turčän, Detvän a pod. Při adjektivech se drží starého pravopisu na -ný (stredný, južný, severný, západný atd.). Někde mimovolně přinese pěkný příklad archaismu v slovenském skloňování (po Hodiech krátka nitka). Ani Suchého práce není prosta nemilých tiskových chyb (Rozonávame str. 15 m. Rozoznávame, na str. 16 vypadlo v titulku slovo a zkomolilo smysl a j.).

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 7, s. 214-216

Předchozí 4. p. j. č. stř. r. zájmena »on«

Následující C. Cht.: Škola reči slovenskej