Stadion, stadium

[Drobnosti]

(pdf)

-

Řecké slovo stadion (stř. r.), které pův. znamená asi něco stojícího, stálého, pevného, nabylo významu délkové míry v různých krajích nestejné; byla to vlastně obvyklá délka dráhy k běhu o závod, 600 řeckých stop (na olympijském závodišti 192.27 m). Původně se běhalo o závod ve volném kraji, na místě k běhu vhodném; ale pak se zřizovaly k veřejným závodům dráhy stálé s místy pro diváky a soudce, stavitelsky upravené, z nichž některá se zachovala v zříceninách (nejslavnější bylo ovšem stadion v Olympii, kde se konaly v čtyřletých obdobích zápasy a závody, k nimž chodili účastníci z celého Řecka). Dráha se probíhala jednou, později dvakrát tak, že se závodník musil vrátiti k východišti běhu (a běželo se [212]obyčejně v plné válečné zbroji); vítěz tedy proběhl pak dvě stadia.

Slovo stadion se dostalo i do nových jazyků evropských. Nemáme zde na mysli spisů filologických a dějepisných, v nichž se užívalo arci pojmenování řeckých (nebo latinských), když se v nich mluvilo o stadiích starých; jde nám o pojmy nové, kterým se dostalo jména starého. Jako jiné věci řecké, napodobili Římané i řecké závody a také běhy o závod; přejali i řecké slovo, jež si přizpůsobili v tvar stadium. Měli i svá stálá stadia k běhům o závod, která se ovšem nevyrovnala řeckým; Římané spíše dbali o závody vozmo a koňmo, pro něž zřizovali veliká závodiště, cirky (j. č. circus, odkud naše slovo cirkus). Stadium se u nich probíhalo i více než dvakrát. Slovo stadium se pak přenášelo i na jiná úsilí; jako my říkáme o někom, že na poli slávy dobyl vavřínů a p., říkali i Římané o lidech veřejně nebo literárně činných, že zápasí na stadiu slávy a p. V době humanistické slovo stadium, které v prvotním smyslu mohlo znamenati jednu část celé závodní dráhy, znamenávalo patrně i část průběhu něčeho jiného, to, čemu my říkáme stadium. Zdá se, že se tak říkalo zejména »stadiím« v průběhu nemocí; aspoň franc. stade je především výrazem lékařským v tomto smyslu. Nám, zvláště působením německým, je stadiem vývojový stupeň všeho možného; ptáváme se, v jakém stadiu nějaká věc je, ba, jako Němci, říkáme také, že je něco v přípravném stadiu, což je, hledíme-li k původnímu významu toho slova, vlastně nesmysl.

Novým zdrojem, z kterého proudí staré to slovo, nyní v řeckém tvaru, do nových jazyků, jsou mezinárodní závody olympijské, jež podle starého vzoru byly obnoveny r. 1896 v Athénách; tam také nákladem několika milionů drachem obnoveno staré stadion athénské, jež také podrželo jméno Stadion. A toto jméno dostávají i závodiště podobná v jiných zemích; neběhá se na nich jen, jsou na nich i závady jiné, to se však dálo i na starých stadiích řeckých. Také my máme v Praze Stadion. Ale radost nad tím nám kalí nešvar, který se u nás silně zahnizďuje: že to slovo vyslovujeme a skloňujeme ne podle jeho původu, ale jako by v něm vězelo jméno šlechtického rodu Stadionů. Říkáme Stadión, mluvíme o Stadiónu, čekáme na známé před Stadiónem atd. To není správné, a zvláště cizinec, slyší-li nás tak mluviti, pomyslí si o naší vzdělanosti něco divného. Říkejme Stadion, ne Stadión, dívejme se na Stadion, v ostatních pádech jediné správné tvary jsou tytéž, co u slova [213]stadium; tedy vracíme se ze Stadia, jdeme k Stadiu, byli jsme v Stadiu, počkáme před Stadiem. Nezní to o nic hůře a jsou to aspoň tvary srovnávající se s původem tohoto jména a se způsobem, jak čeština podobná jména sklání.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 7, s. 211-213

Předchozí Václav Ertl: Jich, jejich

Následující 4. p. j. č. stř. r. zájmena »on«