Spolu-

[Hovorna]

(pdf)

-

1, 305 a 3, 357 n. jsme se ozvali proti nečeskému způsobu skládati slovesa v jedno slovo s příslovcem spolu. Marně; stojí proti nám pohodlnost se závislostí na němčině, která si neví rady ani pomoci, kde má vystihovati německé složeniny s mit-, i slepé přidržování se módních vzorů, které u nás v písemnictví žene tak mnohé o překot, aby nezůstávali za jinými, raději je předháněli. Pro poučení budoucích historiografů jazyka českého poznamenáváme zde několik zvlášť podařených výrobků toho způsobu z posledních let: spolupomáhati (Rejstř. IV), spoluodpovídati (V), spolučísti, spoludiktovati, spolunaslouchati (VII), spolucítiti, spoluzakládati, spoluhájiti, spolubourati, spolurozhodovati, spoluzaviniti (1917), spoluprovésti, spoluvybudovati, spoluloutnovati (s významem přizvukovati, sekundovati k písni, 1923) atd. atd. 3, 257 jsme se ještě domýšleli, že by žádný Čech nedovedl napsati nespolupodepsal; to je domněnka, která již patří minulosti, na př. v Lid. tribuně jsme čtli 2. ún. 1924 v ukázce z chystané knihy R. Nováka, jak kterýsi ministr jistý akt státní nespolupodepsal. Jen trochu odvahy! Proč nepsati, jak se někdo zaříká, že nespoludopomáhal k nějakému nezdaru, anebo i že nespolukladl základů k nějakému podniku, spíše že spolupobízel jiné, aby je spolubourali a podobně; snad se leckterý Čech při tom naponejprv otřese, ale i to se překoná.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 5, s. 159

Předchozí Skoupý

Následující Svéstojný