Časopis Naše řeč
en cz

Bzounek

[Hovorna]

(pdf)

-

(Dr. M. R.) Že by toto příjm. (z Olomoucka) patřilo k slovům rzoun, zoun (1, 225 n.), nám by se nezdálo. Jména s příp. -ún, -oun vyjadřují (nejčastěji s příhanou) vlastnosti zakládající se na pojmech věcných nebo dějových (okoun, zrzoun, mlsoun, bručoun, křikloun a p.). Základem slova bzoun by mohlo býti podst. jm. bez (starý 2. p. byl bza n. bzu), ale to by nedávalo dosti smyslu. Spíše lze mysliti na slova jako bzíti, bzučeti, mor. bzuněti a p., tak že by bzoun byla pův. přezdívka člověka, který rád bzučí nebo bzučivě mluví. Není ani nemožné, že bzoun, bzounek vzniklo zběžnou výslovností ze bzdoun (sloven. nadávka bzdún) a patří k slovesu bzdíti; Kott 6, 1108 má slezské pořekadlo »motáš se jako bzina v latarni (= v lucerně)«, kde bzina patrně je m. bzdina. — Nadávka dranti (= asi lumpové, na Olomoucku) snad vznikla z dranci (7, 235) vlivem cizích slov na -ant (amant, kalkant, drabant, figurant a p.) nebo nadávek jako harant, parchant.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 5, s. 155

Předchozí Bezohledný

Následující Garde-robe