Znovu

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. K.) Příslovkový výraz znovu se skládá z předložky z a z 2. pádu přídavného jména »nový« v tvaru jmenném. Jmenné tvary příd. jmen se shodují se skloněním jmen podstatných, t. j. u příd. jmen tvrdého kmene se vzory had (hrad), žena, město. Jako jest tedy 2. p. hada, je také ve výrazech příslovkových utvořených ze jmen přídavných zcela, zdaleka, zblízka, znenáhla, docela, znova a p. Jako se však u vzoru had ujímá velmi brzy v 2. pádě (jmen neživotných) koncovka -u (hradu) podle podst. jmen mužských jiného vzoru (domu, medu, ledu), tak se i u přídavných jmen, která se skloňují podle vzoru had, objevuje, byť ne tak hustě, táž koncovka -u podle přídavných jmen, která patřila původem k témuž vzoru co podst. jména med, dům, led a měla v 2. pádě koncovku -u právem (za mladu); tak vznikají příslovkové výrazy znovu, zprvu a p. Byla tedy již v jazyce starém dubleta zprva a zprvu, znova a znovu; výraz zprva, ač původnější, zanikl v novém jazyce úplně a říkáme jen zprvu, výrazy znova a znovu se zachovaly oba až dosud. Výrazů těchto se užívalo již v starším jazyce vedle sebe a bez rozdílu; v Životech sv. Otců se čte »počal (sv. Hilarion) znovu Bohu slúžiti« (156a) a zase »(poustevník) poče (= počal) sobě znovu chleba dobývati« (9a). Opačným postupem se ustálila ve výrazech, které měly koncovku -u právem (z-celu, za-mladu), koncovka -a: zcela, za mlada. Jsou tedy výrazy znova i znovu stejně správné, jen s tím rozdílem, že výraz znovu jest převahou knižní.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 96

Předchozí Zmocniti se

Následující Fr. Švagerka: Řeč lidu v Račicích na Železnobrodsku