Zmocniti se

[Hovorna]

(pdf)

-

(S. P.) Říkáme-li zmocniti se (něčeho), není to germanismus, třebas to vypadá docela jako něm. sich bemächtigen. Již proto asi ne, že něm. slovníky mají nejstarší doklad svého slova z r. 1616, kdežto nejstarší doklad našeho rčení, nám známý, je z r. 1557 (z překladu Ezopových fabulí, ve vyd. Truhlářově 148; víno se tam [96]zmocnilo vlka, jenž »natočil sobě vína a tak pil, až se vožral«), další pak z Veleslavína, Kral. bible atd. Zmocniti někoho znamenalo »učiniti jej mocným, silným«, pak, zejména ve smysle právním, »učiniti jej mocným něčeho« (na př. statku a pod.; v Arch. č. 26, 325 kterási paní praví r. 1517, »toho [statku] jsem nikdy žádného nezmocnila, …než vládla jsem tím jako mocná hospodyně«); toto rčení vyšlo z obyčeje, ale zachovalo se rčení zmocniti koho k čemu (k nějakému výkonu, a pod.; v Kral. výkladě k Dan. 2, 49 čteme o Danielovi, »že byl nejvyšším sudím k tomu postavený a zmocněný, aby všecky pře vyslýchal i konal mocně«). Zmocniti se je »státi se mocným, silným« (na př. »jakž se rozmuož lakota (= obžerství) a zmocní se, tak z ní hned se vyvrže ten vřed bolavý, smilství«, Ctiborovo Hádanie 78b), zmocniti se něčeho pak je »státi se toho mocným«.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 95-96

Předchozí Zarathuštra

Následující Znovu