Oba, dva

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. R.) Podst. jména, která nemají dvojného čísla, je zvykem klásti v č. mn., i když jsou spojena s dvojnými tvary slov oba, dva. Říká se tedy s oběma (se dvěma) sestrami, ne s oběma sestrama (s oběma veřejemi Soudc. 16, 3 Kral.), ale ovšem oběma (dvěma) rukama, nohama, očima, ušima. Vždyť nikoho ani nenapadne se sháněti po dvojných tvarech, kde jich ani obecná mluva nemá (nikdo neřekne »od obou sestrou«), a tvar na -ama nám již dávno není tvarem dvojným, nýbrž lidovým tvarem množným. Proto klademe i přídavná jména v takových spojeních v tvaru množném (s oběma staršími sestrami).

»Mezi čtyřma očima« je výraz vlastně mluvnicky nesprávný, protože čtyřma je tvar dvojný, jakého číslovka čtyři míti nemůže. Ostatně [90]je to asi rčení vzaté z němčiny (unter vier Augen); mohli bychom stačiti s českými výrazy jako »stranou, beze svědků, v soukromí, soukromě« a pod. Je-li dvojný tvar podst. jména spojen se jménem příd., klademe příd. jm. v 7. p. také v tvaru dvojném: rovnýma nohama, čistýma rukama. V jiných pádech je příd. jm. v tvaru množném: na bosých nohou, z čistých rukou, čisté ruce, otevřené oči atd.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 89-90

Předchozí Nátoň

Následující »Odněmčme se!«