Mnohojazyčnost v České republice

Marek Nekula

[Reviews and reports]

(pdf)

Multilingualism in the Czech republic

Review of Jiří Nekvapil - Marián Sloboda - Peter Wagner: Mnohojazyčnost v České republice. Základní informace / Multilingualism in the Czech Republic. Basic information. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 117 s.

Jiří Nekvapil – Marián Sloboda – Peter Wagner: Mnohojazyčnost v České republice. Základní informace / Multilingualism in the Czech Republic. Basic information. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 117 s.

 

Publikace Mnohojazyčnost v České republice (dále ČR) z dílny týmu sociolingvistů kolem Jiřího Nekvapila obsahuje víc a míří výš, než by se s ohledem na její útlý rozsah dalo čekat; česká verze textu na s. 9–59 má včetně internetových odkazů a bibliografie pouhých 51 stran. V publikaci totiž nejde jen o shrnutí základních dat z vlastních a cizích studií k mnohojazyčnosti z pohledu sociologie jazyka. I když si klade popularizační cíle a obrací se zejména k pracovníkům ve státní správě, samosprávě, školství a občanských organizacích, resp. k studentům na různých stupních škol, přináší recenzovaná publikace dobrý vhled do aktuální jazykové situace v ČR i pro lingvistickou veřejnost, jíž nabízí v lečcems nové definice relevantních pojmů (etnolekt, menšinový jazyk, revitalizace jazyka aj.). Studie se zaměřením na mnohojazyčnost či jazykový kontakt v České republice pochopitelně vycházely i předtím: srov. J. V. Neustupný a J. Nekvapil v Current Issues in Language Planning (2003), J. Nekvapil v Sociolinguistica (2007a), J. Nekvapil v brožurce LŠSS (2007b), V. Dovalil k jazykové politice v ČR ve sborníku D. Blankeho a J. Scharnhorsta (2007), J. Nekvapil a M. Nekula v Slově a slovesnosti (2006), M. Nekula, K. Šichová a Ch. Marx v Sociolinguistica (2009) k jazykové situaci v mezinárodních firmách či I. Bogoczová k českému Těšínsku, V. Elšík k romštině, T. Berger ke slovenštině v ČR v International Journal of the Sociology of language (2003), srov. též monografii Miry Nábělkové Slovenčina a čeština v kontakte (2008) aj.

Ve své české části se publikace člení do čtyř částí. V první jsou na s. 11–19 včetně pěti přehledových tabulek podány nejzákladnější informace o aktuální jazykové situaci v ČR (data z 21. století), v níž se vedle češtiny uplatňují i jiné jazyky. Tyto jazyky autoři dělí podle jazykové příbuznosti, jež podporuje vzájemné dorozumění nebo brání vzájemnému dorozumění při semikomunikaci. Dále provádějí dělení podle právního postavení jazyků na úřední, menšinové a ostatní s upřesněním, že menšinovými jazyky se myslí výhradně jazyky oficiálně uznaných menšin. Úvodní část se věnuje také složité otázce kvantitativního rozšíření jednotlivých jazyků na území ČR. Stanovení velikosti dané skupiny je problém, s nímž se sociologie potýká i v jiných kontextech. V české sociolingvistice se opakovaně vrací otázka počtu mluvčích češtiny: i jinak kvalitní aktuální anglickojazyčné a německojazyčné encyklopedie a příručky specializované na slovanské jazyky pro češtinu udávají mezi 9,5 až 12,5 mil. mluvčích. V recenzované publikaci se údaje o „mateřském jazyku“ opírají o sčítání lidu z roku 2001, zohledňuje se přitom fakt, že mateřský jazyk byl při sčítání definován jako „jazyk, kterým se sčítanou osobou mluvila matka“. To v případě menšin nebo migrantů jistě nic nevypovídá o délce užívání a míře osvojení daného jazyka, ani o tom, v jakém jazyce byli příslušníci menšin alfabetizováni a který jazyk se u nich stal jazykem dominantním. Údaje ze sčítání lidu je ale možno kombinovat s údaji o národnosti, a tak lépe postihnout dynamiku osvojo[205]vání a ztráty jazyků. Publikace v této souvislosti upozorňuje na to, že některé jazyky nejsou úzce spjaty s národností (angličtina, ruština, v ČR i čeština). Vedle úředních a menšinových jazyků určuje jazykovou situaci v ČR i zapojení ČR do nadnárodní a přeshraniční výměny zboží, služeb a idejí a do nadnárodních a přeshraničních struktur, což se zčásti reflektuje ve výuce cizích jazyků či požadavcích firem na kvalifikaci jejich pracovníků. Jazykovou situaci v ČR spoluurčuje i fakt, že ČR je nejen východiskem, ale i cílem migrace obyvatel a cílem turistickým, což se rovněž promítá do jazykové situace v ČR. Proto je také úvodní část doplněna o přehledy počtu cizinců na území ČR (2009), počtu cizinců ubytovaných v turistických zařízeních (2007) a volby cizích jazyků žáky ZŠ a SŠ za posledních pět let. Jejich případná aktualizace v období po vydání recenzované publikace je možná prostřednictvím internetových odkazů ve čtvrté části knihy.

Druhou část knihy (s. 21–41) tvoří stručné, abecedně seřazené portréty jazyků, které jsou v současné době aktivně užívány na území ČR a jež jsou tak relevantní pro postižení jazykové situace v ČR na prahu 21. století. Jde o tyto jazyky: angličtina, arabština, běloruština, bulharština, čeština, čínština, chorvatština, japonština, korejština, maďarština, makedonština, moldavština, mongolština, němčina, polština, romština, rusínština, ruština, slovenština, srbština, těšínské nářečí, ukrajinština, vietnamština. Hlavním kritériem výběru je podle všeho množství jejich uživatelů, další důvody nejsou upřesněny. Nezohledněny zůstaly například španělština, rumunština, albánština nebo český znakový jazyk neslyšících, u nichž se odkazuje na internetové zdroje. S ohledem na praktické zaměření příručky jsou pominuty i jazyky liturgické.

Třetí část knihy (s. 43–56) zprostředkovává základní, abecedně řazená hesla relevantní pro elementární vhled do mnohojazyčnosti a jejího fungování v různých funkčních oblastech veřejného života včetně jazykové výchovy, jazykového práva či diskriminace a revitalizace jazyků. Jde o tato hesla: bilingvismus a multilingvismus (bez někdy praktikovaného terminologického rozlišení [státní] polyglosie a individuálního multilingvismu a s vymezením tzv. recepčního multilingvismu), bilingvní výchova, etnolekt, jazyk ve školství, jazyková asimilace a integrace, jazyková diskriminace, jazykové právo, mateřský/rodný jazyk, menšinový jazyk, příjmení, revitalizace jazyka, úřední/oficiální/státní jazyk. V této části se přihlíží nikoli jen k jazykové situaci v ČR, ale také k evropským datům.

Jak zmíněno, obsahuje čtvrtá část knihy (s. 57–59) internetové zdroje a odkazy k nejzákladnější literatuře k tématu.

Na publikaci je třeba ocenit, že popularizuje téma doposud spíše pomíjené, že čerpá z aktuálních dat a aktuálního výzkumu (je mj. výsledkem Vyzkumného záměru MSM 0021620825) a že se svou českou i anglickou verzí obrací nejen k těm, kteří jazykovou situaci v ČR utvářejí jako odpovědné osoby ve školství, státní správě apod., ale potenciálně i k aktérům mnohojazyčnosti v ČR, u nichž při četbě nemusí vždy dominovat čeština. Své využití tato publikace díky anglické verzi přirozeně nalezne jako základní informační materiál o aktuální jazykové situaci v ČR také v zahraničí.

 

LITERATURA

 

BERGER, T. (2003): Slovaks in Czechia Czechs in Slovakia. International Journal of the Sociology of language, s. 19–40.

DOVALIL, V. (2007): Sprachenpolitik in der Tschechischen Republik (unter besonderer Berücksichtigung der Beziehungen zur EU und zum Europarat). In: D. Blanke – J. Scharnhorst (eds.), Sprachenpolitik und Sprachkultur. Frankfurt am Main: Peter Lang Verlag, s. 139–161.

[206]ELŠÍK, V. (2003): Interdialect contact of Czech (and Slovak) Romani varieties. International Journal of the Sociology of language, s. 41–62.

NÁBĚLKOVÁ, M. (2008): Slovenčina a čeština v kontakte. Bratislava: Veda.

NEKULA, M. – MARX, Ch. – ŠICHOVÁ, K. (2009): Sprachsituation in Unternehmen mit ausländischer Beteiligung in der Tschechischen Republik. In: Sociolinguistica. International Yearbook of European Sociolinguistics, roč. 23, s. 53–85.

NEKVAPIL, J. – NEKULA, M. (2006): K jazykové situaci v nadnárodních podnicích působících v České republice. Slovo a slovesnost, 67, s. 83–95.

NEKVAPIL, J. (2007a): On the language situation in the Czech Republic: What has (not) happened after the accession of the country to the EU. In: Sociolinguistica. International Yearbook of European Sociolinguistics, roč. 21, s. 36–54.

NEKVAPIL, J. (2007b): K jazykové situaci v České republice: co se stalo (a co se nestalo) po přistoupení země k EU. In: Přednášky z 50. běhu Letní školy slovanských studií, roč. 50, s. 18–36.

NEUSTUPNÝ, J. V. – NEKVAPIL, J. (2003): Language management in the Czech Republic. Current Issues in Language Planning, 4, s. 181–366.

Bohemicum / Institut für Slavistik, Universität Regensburg
D-93040 Regensburg
marek.nekula@sprachlit.uni-regensburg.de

Naše řeč, volume 94 (2011), issue 4, pp. 204-206

Previous Pavel Štěpán: Prefixálně-sufixální adjektiva v pomístních jménech v Čechách

Next Martina Ireinová: Slovenské jazykovědné studie