Aljašan nebo Aljaščan? aneb O tvarové variantnosti jmen obyvatelských
František Štícha, Pavla Chalupová
[Articles]
-
1. Slovníky, korpus a internet
V tomto článku chceme upozornit na některé problematické a variantní tvary názvů obyvatel států. Zaměřili jsme se na ty názvy obyvatelské, které nejsou uvedeny ani v jednom z našich dvou výkladových slovníků češtiny, jež má veřejnost k dispozici, ve Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ) a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále SSČ), nebo které jsou zaznamenány pouze v novějším SSČ, a na ty názvy, u nichž existují variantní tvary vyskytující se (byť v relativně malé frekvenci) v internetových textech. Pokud slovníková hesla existují, srovnáváme je s korpusovými a internetovými daty.
Pro výzkum, který zde publikujeme, jsme využívali především korpus syn2000[1] (a jen doplňkově též korpus syn2005) a internetové vyhledávače Google, Morfeo a Jyxo. Počty dokladů toho či onoho tvaru jména se vždy týkají všech tvarů daného lexému, který vždy představujeme v základním tvaru nom. sg. mask. (tedy hovoříme-li např. o počtu dokladů tvaru jména Aljašan, zahrnuje tento počet i tvary jako Aljašanovi, Aljašanů atd.).
2. Základní způsoby tvoření jmen obyvatelských: úzus a systém, možnosti a meze
Nejvíce názvů obyvatel států bylo utvořeno sufixem -an (např. Číňan) a sufixem -ec (např. Japonec). Poměr názvů s těmito sufixy vyskytujících se v Českém národním korpusu je zhruba 9 : 8. Přibližně polovina názvů obyvatel států Evropy je bez sufixu (např. Ital). Bez sufixu je i několik názvů obyvatel států neevropských: Armén, Kazach, Laos, Lotyš, Tádžik, Turek, Turkmen a Uzbek. K některým z nich existují v úzu tvary variantní (viz níže). Pouze dva běžné a stylově neutrální názvy mají sufix -ák: Polák a Slovák. Tři běžnější názvy mají rozšířený sufix -ánec: Barmánec, Peruánec a Portorikánec.
[137]Existencí čtyř různých sufixů, jimiž ze jmen zemí dosud byly odvozeny názvy jejich obyvatel, a jednoho tvaru bez sufixu se ovšem problematika tvoření těchto názvů nevyčerpává. Jde ještě především o to, ke které části názvu státu se sufix připojuje — říkejme této části slova, z nějž odvozujeme slovo nové, tradičně odvozovací základ —, a také o to, zda v odvozovacím základu dochází k některým hláskovým alternacím, či nikoli. V tomto článku nám však nejde o to zabývat se těmito jevy podrobně.[2] Chceme tu — dříve než se budeme věnovat tvarové variantnosti vybraných názvů obyvatelských — jen naznačit, jak asymetricky (nepravidelně) se tyto názvy tvoří, kam až sahají naše slovotvorné možnosti při tvoření tohoto typu názvů a v čem lze spatřovat meze této tvořivosti.
Počet státních útvarů na naší zemi ovšem není neomezený a snad ani není třeba se obávat, že v budoucnu se existující státní celky budou neustále (rychlejším či pomalejším tempem, za těch či oněch okolností a z těch či oněch důvodů) rozpadat a drobit na útvary stále menší a menší a že tak budou neustále vznikat nové a nové státy, které bude třeba nově pojmenovávat. Nebylo by pak ani třeba uvažovat o tom, jakým názvem pojmenovat obyvatele (příslušníka) nějakého existujícího státu na naší zemi, pokud by kterýkoli název obyvatel kteréhokoli existujícího státu byl bez problémů k dispozici; tj. pokud by existovala trvalá (byť ne nutně permanentně přítomná) komunikační potřeba hovořit a/nebo psát o obyvatelích kteréhokoli státu takovým způsobem, při němž je vždy nebo někdy vhodné či žádoucí užívat jednoslovného názvu (např. psát vždy/někdy Konžané a ne vždy jen obyvatelé Konga) a tak často, aby se takový jednoslovný název stal obecně uzuálním, tj. aby vešel do vědomí většiny (ne-li všech) gramotných Čechů. Tak tomu ovšem není. V korpusu syn2000 má např. název Angličan 2 158 výskytů, avšak Konžan se tu vyskytuje pouze čtyřikrát a Tanzánec pouze jednou v následující větě:
Maratón ve Fukuoce se stal kořistí Tanzánce Akonay, vyhrál v čase 02:09:45 a o pět vteřin porazil Portugalce Matiase.
Názvy Konžan či Tanzánec nejsou tedy natolik běžné, aby jejich volba v komunikaci byla zcela spontánní a nevyvolávala nejmenší pochybnost o tom, zda tvar se sufixem -an a -ec je správný. Uvážíme-li pak, že jen USA se skládají z padesáti relativně samostatných státních celků, které mají své vžité názvy i v češtině, a že tyto americké státy, jmenujme jako příklad dvou z nich např. státy Nebraska a Utah, nejsou u nás předmětem každodenní komunikace, pak úvahy o slovotvorných možnostech (a mezích) při tvorbě názvů obyvatel států nejsou nemístné. V případě náhle vzniklé komunikativní potřeby pojmenovat např. obyvatele státu Nebraska nebo obyvatele státu Utah jednoslovným názvem, můžeme upadnout do rozpaků.
[138]Víme, že dosud bylo při utvoření obyvatelského názvu, který se vžil a stal se uzuálním, užito celkem pět různých zakončení: čtyři hláskové/písmenné sufixy (-an, -ec, -ák, -ánec) a sufix nulový (Čech). Sufixy -ák a -ánec můžeme ovšem z dalších úvah vyloučit jako výjimečné a neproduktivní. Pro kompletní distribuci sufixů -an a -ec a sufixu nulového ovšem žádná výrazná, jednoznačná a absolutně závazná pravidla nelze zjistit. Existují jen některé — někdy ovšem dosti silné a výrazné — tendence (srov. Hanzalová, 1990) preferovat jeden nebo druhý z těchto sufixů. Některé výrazné pravidelnosti tvoření jsou významně porušeny nezanedbatelnými výjimkami. Např. ustálený název obyvatel mnoha evropských států (a Mongolska), jejichž jméno je zakončeno na -c/sko (Německo, Maďarsko, Norsko atd.) má sufix nulový (je bez hláskového sufixu): Němec, Maďar, Nor atd. Avšak výjimky jsou Polák (nikoli *Pol), Slovák (nikoli *Sloven), Slovinec (nikoli *Slovin) a Portugalec (nikoli *Portugal[3]). Tři bezsufixové názvy obyvatel státu jsou odvozené od jména státu zakončeného sufixem -ie: Itálie : Ital, Arménie : Armén, Indie : Ind; přitom od většiny názvů států zakončených na -ie byl odvozen obyvatelský název jiným způsobem: Anglie : Angličan, Belgie : Belgičan, Francie : Francouz, Bolívie : Bolívijec, Gruzie : Gruzínec aj. Třetí kategorií bezsufixových názvů obyvatelských jsou názvy odvozené od jmen států zakončených na -(i)stán: Kazachstán : Kazach, Tádžikistán : Tádžik, Turkmenistán : Turkmen, Uzbekistán : Uzbek. A opět se neobejdeme bez výjimky narušující pravidlo: Afghánistán : Afgánec, Pákistán : Pákistánec.
U obyvatelských názvů bez sufixu je však — jak plyne z výkladů výše — jedna věc podstatná a systémotvorná: dosud existující a víceméně vžité názvy (např. Nor, Kazach, Ital) korelují pouze se jmény států se sufixem -c/sko nebo -(i)stán nebo -ie (Nor : Norsko, Kazach : Kazachstán, Armén : Arménie). V úzu dosud nebyl zjištěn obyvatelský název s nulovým sufixem utvořený od jména státu zakončeného jinak. Budeme-li tedy uvažovat o tom, jaký sufix vhodně zvolit pro odvození obyvatelského názvu např. od jména státu Utah, zbývají nám už jen dva sufixy k rozhodování: -an nebo -ec. A protože při deklinaci a derivaci se hláska h pravidelně mění v ž, můžeme utvořit název Utažan nebo Utažec. Mezi těmito dvěma variantami téhož názvu je ovšem těžká volba, neboť ani jeden z obou sufixů u dosud užívaných názvů obyvatelských výrazněji nepřevládá a ani jiné pravidlo, které by se opíralo o nějaké formální či významové vztahy, tu nelze aplikovat.[4] Že ovšem ani jedna z těchto podob názvu obyvatel Utahu nemá fonetický charakter stylově neutrálního názvu, je věc jiná. Avšak vzhledem k několika okolnostem lze vyslovit předpoklad, že [139]v případě potřeby použít jednoslovného pojmenování obyvatel(e) Utahu, dala by většina mluvčích/pisatelů přednost tvaru Utažan. Jednak proto, že názvy se sufixem -an jsou přece jen o něco málo častější než názvy se sufixem -ec, hlavně ale asi proto, že sufix -an je v názvu Američan a že velká většina názvů obyvatel amerických států, které se vyskytují v korpusu nebo na internetu, má sufix -an: Aljašan/Aljaščan, Arkansasan, Floriďan, Havajan, Illinoian, Iowan, Kaliforňan, Kansasan, Lousiaňan, Minnesoťan, Nebrasčan/Nebraskan, Nevaďan, Texasan, Virgíňan. Naproti tomu jsme na internetu našli jen dva názvy se sufixem -ec: Oregonec a Pensylvánec. Podle očekávání jsme název obyvatele Utahu na internetu nalezli pouze ve tvaru Utažan, byť pouze v jediném dokladu, a to ještě humorného charakteru. Podívejme se, jak mohou vypadat věty, v nichž se okazionálně užije obyvatelského názvu:
Utahovák by snad mohl být utahovák, neboť ženskou utahá, naproti tomu však Fulghum je zcela jistě jenom Utažan. (Google)
Jak zjišťujeme z mapy, hora se jmenuje Mount McLauglin (2894 m) a takhle viditelná je výjimečně, což potvrzuje i rodilý Oregonec, který tu zastavuje a také nadšeně pobíhá s foťákem. (Google)
Hranice gramatičnosti, které při tvorbě a užití názvu obyvatele státu nelze překročit, jsou dány především vysoce frekventovaným územ, který se vysokou frekvencí a s ní související komunikativní relevancí užívaného tvaru stává pevnou normou jeho volby. Takto vzniklé hranice našeho dorozumívání ohraničují ovšem něco, co nikoho obvykle neláká překračovat: území přirozených a všemi striktně respektovaných jazykových norem. Nestane se nám, že bychom např. obyvatele Itálie nazvali *Italičan (analogicky podle Belgičan) nebo *Italan (analogicky podle Australan) anebo že bychom obyvatele Belgie naopak nazvali *Belg a obyvatele Austrálie *Austral. Pouze tam, kde název není natolik často užíván, aby se nám pevně vštípil do našeho jazykového vědomí, můžeme váhat, či dokonce si při hledání výrazu nevědět rady.
3. Popis vybraných jmen obyvatelských
Pokud váháme, jak jednoslovně pojmenovat obyvatele Aljašky, Nebrasky, Utahu, republiky Mali a mnoha dalších nám vzdálených a pro nás exotických států, měli bychom nalézt poučení ve velkém výkladovém slovníku češtiny. Moderní a spolehlivý velký slovník současné češtiny ovšem bohužel nemáme k dispozici. Navíc jsme při našem výzkumu zjistili, že ve Slovníku spisovného jazyka českého mnoho obyvatelských názvů není zaznamenáno; některé z nich byly však doplněny v malém Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Podívejme se nyní podrobněji na některé tyto názvy z hlediska jejich přijatelného tvaru a z hlediska toho, jak často se vyskytují v korpuse a na internetu.
[140]3.1. Aljašan, Nebraskan: zjednodušování versus tradice a systém
Slovníky sice uvádějí název Aljaška, avšak nikoli z něj derivovaný název (Aljašan nebo Aljaščan). Americký stát Nebraska ve slovnících uveden není, nelze v nich tedy hledat ani z něj derivované jméno obyvatelské. Pokud chce uživatel češtiny zjistit, jak pisatelé obvykle jednoslovně nazývají obyvatele Aljašky nebo Nebrasky, může se podívat do Českého národního korpusu nebo na internet; ví-li ovšem, jaké/které tvary vůbec přicházejí v úvahu. Spíše než o volbu sufixu jde ovšem při hledání vhodné podoby jednoslovného názvu obyvatel(e) Aljašky a Nebrasky o to, zda v derivátu zachovat hlásku k alternovanou na č ve jménu Aljaška či zda měnit hlásku k na č ve jménu Nebraska.
Aljašan/Aljaščan[5]
V korpusu syn2000 není doložen ani jeden doklad ani jednoho z těchto dvou variantních tvarů. Vyhledávač Jyxo nám ukázal[6] hned varianty dvě — Aljašan a Aljaščan, a to v poměru 10 : 11. Mírně zjednodušený tvar Aljašan zdá se přitahuje uživatele jazyka patrně právě pro svou jednodušší výslovnost. Tvar Aljaščan, který zachovává tradici hláskové alternace k/č, lze proto sice pokládat za tvar systémový, avšak s ohledem na velkou míru nepravidelností, k nimž při odvozování jmen obyvatelských již po staletí dochází, nebylo by dobré zjednodušený tvar Aljašan, který v úzu není výjimečný, pro jeho nesystémovost odmítat. V neprospěch systémového tvaru Aljaščan mluví to, že tu vedle sebe stojí hlásky š a č a hláskový útvar šč je nelibozvučný, obtížněji se vyslovuje a je v češtině málo obvyklý. Statistiky z korpusu syn2000 poskytují pouze několik českých apelativ a vlastních jmen, u kterých se tato dvojice hlásek/písmen vyskytuje.[7] Jistou roli při spontánním výběru tvaru Aljašan snad může hrát i to, že toto jméno je svým zakončením zvukově blízké vžitému a ustálenému jménu Rakušan[8]. Přechýlený tvar pro obyvatele Aljašky ženy by byl Aljašanka nebo Aljaščanka; avšak tento tvar se nám nepodařilo nalézt ani na internetu.
Nebraskan/Nebrasčan
V korpusu syn2000 jméno doloženo není. Vyhledávače Morfeo i Jyxo našly pouze tvar Nebraskan. Pomocí Googlu jsme však na internetu našli i tvar Nebras[141]čan (viz doklad níže), v němž došlo k hláskové alternaci k/č; ten má oporu v ustálených jménech Američan, Afričan, Kostaričan, Srílančan, Korsičan, Jamajčan, všechna s toutéž hláskovou alternací k/č. Zajímavé přitom je, že — patrně z obdobných důvodů jako u tvaru Aljašan — tvar bez hláskové alternace navzdory analogii s četnými uvedenými jmény drtivě převládá. Svou roli tu nepochybně hraje to, že u žádného z obyvatelských jmen zakončených na -čan nikde před -č- nepředchází sykavka, jak je tomu u tvaru Nebrasčan. A to je i důvod, pro který bychom tvar Nebraskan měli akceptovat a nezamítat jej jako nesystémový, když ještě k tomu na internetu převládá. Pravidelný přechýlený tvar pro obyvatele Nebrasky ženy by mohl být Nebraskanka (hlásková stavba tohoto tvaru může ovšem znít poněkud komicky a lze předpokládat, že z toho důvodu by se mu pisatelé vyhnuli) nebo (spíše) Nebrasčanka; ani jeden z těchto tvarů se nám však nepodařilo nalézt ani na internetu.
Jeden z nejvýraznějších představitelů soudobého amerického písničkářství, devětadvacetiletý Nebrasčan, Josh Rouse, se do srdcí všech blues-jazz-folkových generací zapsal tři roky starým debutem Dressed up like Nebraska. (Google)
3.2. Havajec vs. Havajan: sufix -ec vs. -an
Problémem volby tvaru většiny jmen obyvatelských jakožto derivátů názvů států není hlásková alternace tvaru základového jména, jak je tomu u jmen Aljaščan a Nebrasčan, nýbrž volba sufixu. Pojednáme zde deriváty názvů Havaj/Havajské ostrovy, Venezuela, Singapur a Brazílie.
Havajan/Havajec; Havajanka/Havajka
SSJČ uvádí pouze mužskou podobu jména Havajec a SSČ také ženskou podobu jména Havajka. Korpus syn2000 má sice 463 dokladů se sufixem -ec a pouze 11 dokladů se sufixem -an (včetně přechýleného jména Havajanka), oněch 463 dokladů tvaru jména Havajec je ovšem — až na jeden jediný — z jediného zdroje! V novém korpusu syn2005 ovšem výrazně převládá tvar Havajan nad tvarem Havajec (bez ženských tvarů přechýlených), a to v poměru 11 : 4, přičemž v obou případech jde o několik různých zdrojů a kontexty jsou převážně spisovné. Korpusové frekvence tedy naznačují, že úzus se možná začíná přiklánět na stranu varianty Havajan.[9] A jiné kritérium pro volbu mezi systémově možnými variantami Havajan/Havajec, než je frekvence ve spisovném úzu, v tomto případě nemáme. Pokud jde o ženskou podobu tohoto jména, slovník kodifikuje pouze Havajka, avšak v korpusu syn2000 najdeme pouze tvar Havajanka (5 dokladů).[10]
[142]Tvar Havajanka se ukazuje ve všech ohledech jako vhodnější: jednak jde o pravidelnou přechýlenou variantu k šířícímu se Havajan, jednak jde o možné řešení polysémie tvaru Havajka.
Venezuelan/Venezuelec; Venezuelanka/Venezuelka
SSJČ žádný tvar jména neuvádí, avšak v SSČ nalezneme hned varianty dvě, Venezuelan a Venezuelec. Oba tvary jsou bez poznámky postaveny vedle sebe. V korpusu syn2000 je ovšem výrazně častější tvar se sufixem -an (14 : 5) a v korpusu syn2005 je to dokonce už 25 : 3 (všechny tyto tři doklady názvu Venezuelec jsou navíc v plurálu).[11] Častější je tvar Venezuelan také v odkazech vyhledávačů Morfeo a Jyxo. Podobně jako u variant Havajan/Havajec ani zde nemůže být pro akceptabilitu či preferenci jedné ze dvou možných variant (Venezuelan/Venezuelec) jiné kritérium než převládající spisovný úzus. Nepřiměřeným dílem stávající slovníkové kodifikace je také tvar feminina. Podle SSČ by mělo být běžným tvarem Venezuelka. Avšak v korpusu syn2000 je poměr Venezuelka : Venezuelanka 1 : 4. Tvar Venezuelanka výrazně převládá také v Morfeu i Jyxu. Podobně jako u Havajanky je tedy i zde tendence dávat přednost delšímu tvaru. Z dokladů korpusu syn2005 vyjímáme tři užití názvu Venezuelan, evidentně ve stylově neutrálním nebo spisovném kontextu:
Můžeme jen závidět například Venezuelanům, kteří platí v přepočtu jen korunu za litr benzínu.
K favoritům patří Američané, Francouzi, Kanaďané, Dánové, Rusové, Nizozemci, Belgičané, Venezuelané, ale také suchozemci z Rakouska a Česka.
Více než 75 % Venezuelanů, kteří žijí ve čtvrté ropné velmoci na světě pod hranicí bídy, jej oslavovalo jako „krále chuďase“ a novodobého spasitele nemajetných.
Moldavan/Moldavec
SSJČ i SSČ uvádějí shodně pouze Moldavan a Moldavanka. Korpus syn2000 obsahuje tvary Moldavan (80 dokladů) a Moldavec (5 dokladů). Také na internetu výrazně převládá tvar Moldavan.[12] Současný úzus tedy rozhoduje ve prospěch tvaru Moldavan, tvar Moldavec nelze ovšem zamítat jako nesprávný, neboť se v úzu také — byť výrazně menšinově — vyskytuje a pro jeho odmítnutí nejsou systémové důvody.
[143]Singapurec/Singapuřan; Singapurka
SSJČ uvádí jen přídavné jméno singapurský. SSČ uvádí Singapuřan a Singapurec. V korpusu syn2000 je častější tvar Singapurec, a to v poměru 13 : 2. Tento tvar výrazně převládá také v Morfeu a Jyxu. V novém korpusu syn2005 je sice poměr tvarů Singapurec : Singapuřan vyrovnaný — 3 : 3, avšak vzhledem k celkově malému počtu dokladů nemusí tento poměr o ničem svědčit. Ve prospěch tvaru Singapurec snad může hovořit hláskově nealternované základové jméno v tomto derivátu beze změny obsažené. U feminin je dávána přednost tvaru Singapurka; tento tvar uvádí i SSČ. V korpusu nemáme žádný doklad, avšak na internetu tento kratší tvar výrazně převládá.
Brazilec/Brazilan/Brazilčan
SSJČ uvádí tvar Brazilec, Brazilka a SSČ tento údaj opakuje. Syn2000 má 484 dokladů tvaru Brazilec, žádný doklad tvaru Brazilan a jeden doklad tvaru Brazilčan.[13] Vzhledem k tomu, že i na internetu jsou tvary Brazilan a Brazilčan výjimečné[14], lze zde ve shodě se slovníky doporučit pouze tvar Brazilec/Brazilka; tvar Brazilan ani tvar Brazilčan není ovšem proto třeba zcela zavrhovat — oba mají oporu v analogicky utvořených frekventovaných názvech Australan a Angličan, Belgičan.
3.3. Portorikánec vs. Portoričan vs. Portorikán: sufix -ánec vs. -an vs. -án
Pouze od dvou názvů států se v úzu různou měrou a s různou stylovou hodnotou vyskytují (či vyskytovaly) tři různé varianty obyvatelského jména s některým ze sufixů obsahujících konsonant -n-: Američan/Amerikán/Amerikánec a Portorikánec/ /Portoričan/Portorikán. Pokud jde o název obyvatelů Ameriky (čímž se obvykle rozumí USA), je situace celkem jasná: název Američan je — ze samozřejmých důvodů — obrovsky frekventovaný a stylově neutrální. Naproti tomu ostatní dvě varianty jsou silně stylově příznakové a v korpusu je také nalézáme pouze v beletristických kontextech: tvaru Amerikán užíval např. Karel Čapek (v novele Hordubal a jinde), tvar Amerikánec je v korpusu syn2000 užit jen několikrát, např. v díle E. Bondyho.
Jinak je tomu s názvem obyvatele státu Portoriko. SSJČ uvádí Portoričan a jako výraz řídký, označený hvězdičkou, tvar *Portorikánec; jako přechýlený tvar je tu uveden tvar Portoričanka. V SSČ tvar s hvězdičkou nebyl zařazen a zůstal tu jen tvar Portoričan. V korpusu syn2000 i syn2005 a také na internetu však naopak převládá tvar Portorikánec (v syn2000 v poměru 18 : 7, v syn2005 v poměru 30 : 11). Je sice [144]možné, že do substandardní mluvy expresivní se více hodí tvar Portorikánec než tvar Portoričan, avšak tvar Portorikánec se vyskytuje i v mnohých kontextech vyloženě spisovných či stylově neutrálních — viz následující doklady ze syn2005:
Účast ovládaných na vládě je v teorii zkušebním kamenem demokracie — uctívaná představa, které téměř všichni lidé mohutně tleskají. Avšak potlesk se změní na zdvořilé potleskávání, když má tento princip za advokáty černochy, Mexičany, Portorikánce, indiány, Eskymáky a nemajetné bělochy (the have-not). Kdysi jsem v New Yorku chodila s jedním Portorikáncem. Pak jsme se rozešli, ale on mě nějak přemluvil, abych zašla na návštěvu k nim domů, že prý by mě chtěla poznat jeho matka.
Výjimečně se vyskytne i tvar Portorikán — v korpusu syn2005 jsou dva doklady, z nichž stylová hodnota tohoto tvaru není příliš patrná:
V Domě světového studentstva ho Portorikán v rozvrzaném výtahu odvezl do jedenáctého patra.
Frank Allen G. D. (jeden negr z naší třídy) objímal J. N. (jednu bělošku na schodech) a C. B. (Portorikán) zase C. R. (bělošku).
Vzhledem k analogii s tvary Američan — Amerikán — Amerikánec i vzhledem k tomu, že jednoduchý sufix -an je ve jménech obyvatelských mnohem více zastoupen než složený sufix -ánec, se však zdá být nejvhodnějším kandidátem pro spisovné a neutrální vyjadřování tvar Portoričan. Pokud jde o přechýlený tvar, převládá v korpusech i na internetu tvar Portoričanka, zaznamenaný ve slovnících.
3.4. Sufix nulový vs. deriváty se sufixem -ec a/nebo -an
Lotyš/Lotyšec/Lotyšan
SSJČ uvádí pouze Lotyš a Lotyška. SSČ tento údaj opakuje. Korpus syn2000 i Morfeo ukazují, že nejčastější podobou názvu obyvatele/obyvatelky/obyvatel Lotyšska je Lotyš/Lotyška/Lotyši. Přesto se zdá, že tvorba tohoto obyvatelského názvu činí jisté potíže. Na internetu se totiž ojediněle vyskytnou i tvary Lotych, Lotyšec a Lotyšan. Ve vyhledávači Jyxo jsme nalezli pro názvy: Lotyš 5 946 odkazů, Lotych 1 odkaz, Lotyšec 2 odkazy, Lotyšan 0. Několik výskytů tvaru Lotyšan jsme ovšem nalezli na Googlu, jednou dokonce v encyklopedickém textu o Lotyšsku, jednou v cestopisné zprávě:
O Pobaltí toho moc říci nemůžu, protože to jsem projel od hranic po Tallin na jeden zátah, a to ještě s českými kamióny. Ale v Polsku mě kousek svezl jeden Lotyšan. (Google)
Vzhledem k silně převládajícímu úzu Lotyš, lze doporučit preferování tohoto tvaru, avšak zavrhovat či sankcionovat tvary ostatní by nebylo vhodné.
SSJČ uvádí pouze Armén a Arménka. SSČ tento údaj přejímá. V korpusu však byly nalezeny tvary dva — Armén a Arménec, v poměru 68 : 4, tedy s velkou převahou bezsufixálního tvaru Armén; ten silně převládá i na internetu[15]. I zde musí platit, co už jsme několikrát řekli výše: pro výrazně převládající úzus lze k preferování doporučit tvar Armén, avšak jemu konkurující, byť slabě, tvar Arménec nelze zakazovat.
Kazach/Kazachstánec
SSJČ uvádí pouze Kazach a Kazaška. SSČ tento údaj přejímá. V korpusu a na internetu však nalezneme tvary dva — Kazach a Kazachstánec. Frekventovanější je krátké bezsufixální Kazach. V korpusu syn2000 činí poměr Kazach : Kazachstánec 85 : 22, v korpusu syn2005 je to však 81 : 0[16]. U feminin jsou výsledky obdobné. V korpusu syn2000 i na internetu má výrazně větší zastoupení tvar Kazaška.
Na internetu jsme narazili na zajímavé významové rozlišení názvů Kazach a Kazachstánec: první se chápe jako název příslušníka národa Kazachů, zatímco druhý se chápe jako název obyvatele a příslušníka státu Kazachstán:
Omlouvám se, ale Karpov není Kazach, ale Kazachstánec (v Kazachstánu žije cca 150 národností a podle jména můžeme úspěšné odhadovat, že Karpov je ruské národnosti). (Jyxo)
Toto rozlišování vypadá zajímavě a v případě potřeby rozlišit jednoslovným pojmenováním obyvatele Kazachstánu od příslušníka národa Kazachů by bylo použitelné, avšak v principu nemůže být správné, neboť rozlišování mezi příslušníkem národa a obyvatelem státu se nikdy (a to nejen v češtině, ale ani v jiných jazycích) speciálními jednoslovnými názvy neprovádělo. Francouz tedy např. může být někdo, kdo žije již dlouho v Americe, anebo naopak černoch, který se narodil a deset dvacet let od narození žil v Africe, ale nyní již deset dvacet let žije ve Francii.[17]
Mongol/Mongolec
V SSJČ není uveden ani název státu Mongolsko. SSČ již uvádí Mongol (1. mn. -ové) a Mongolka. Stejně jako u předchozích jmen, i zde v korpusech a na inter[146]netu převažuje tvar bez sufixu[18].V korpusu syn2000 je poměr Mongol : Mongolec 120 : 11, avšak všechny doklady tvaru se sufixem jsou tvary plurálové (Mongolci). Singulárový tvar Mongolec je užíván zřídka.
V kapitole „Tvoření obyvatelských názvů“ Praktických kapitol z českého jazyka, vydaných Ústavem pro jazyk český ČSAV v r. 1992, A. Polívková uvádí ještě tyto variantní názvy obyvatel(e) státu: Gabunec i Gabuňan, Tanzaňan i Tanzanec, Bahrajňan i Bahrajnec, Bhútáňan i Bhútánec, Botswaňan i Botswanec, Omáňan i Ománec a Katařan i Katarec, když říká, že ani jednu z těchto podob nelze vyloučit. S tím je třeba souhlasit. Ovšem na rozdíl od Polívkové si myslíme, že není příliš pravděpodobné, že „delší jazyková praxe může ukázat, která přípona bude převažovat“, neboť komunikativní potřeba těchto názvů pravděpodobně ani v budoucnosti nebude o mnoho vyšší, než je dnes. Na celém internetu se nám podařilo nalézt pouze dva odkazy na jméno Gabunec a ani jediný na tvar Gabuňan. Z ostatních Polívkovou uváděných názvů a jejich variant jsme nalezli odkazy pouze na tvary jmen Tanzanec, Bhútánec a Katařan.
4. Závěry
Ve způsobu tvoření názvů obyvatelských je velmi mnoho nepravidelností.[19] V tomto článku jsme poukázali jen na některé z nich. Tato nepravidelnost (podobně jako obrovské množství nejrůznějších jiných nepravidelností v systému a struktuře jazyka) je nevýhodná a nežádoucí. V přirozeném jazyce se jí však nelze ubránit. V některých speciálních případech by snad bylo možné aplikovat na přirozený vývoj „umělá“, uvědomělá pravidla, která by stanovili lingvisté ve spolupráci s příslušnými kompetentními institucemi (např. v daném případě geografové, redakce deníků, politici) a jimiž by se měli řídit všichni tvůrci oficiálních textů. Tato pravidla by mohla např. stanovit, že v případě nejistoty, který tvar obyvatelského názvu zvolit, tedy v případě neexistence pevného úzu, má být zvolen tvar se sufixem -an, tedy např. Mongolan, Arméňan, Lotyšan atd. Nelze ovšem (bohužel?) očekávat, že podobná pravidla by někdo dokázal (i kdyby chtěl) prosadit do praxe.
Nezbývá nám tedy nic jiného než dbát na kultivovaný a oficiální úzus a jím v prvé řadě se řídit. Pokud potřebný název (např. Utažan) v úzu (dosud) není, nenajdeme ho v žádném slovníku ani na internetu, pak nezbývá než buď se spolehnout na svou přirozenou jazykovou inteligenci a řečovou dovednost a sám si název utvořit, anebo hledat poučení o pravidlech v gramatikách[20] či se na tato pravidla dotazovat v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český.
[1] O tom, co se v lingvistice nazývá korpusem, o Českém národním korpusu a korpusu syn2000 se lze poučit např. v knížkách Český národní korpus — Úvod a příručka uživatele, FF UK, Praha 2000, a Jak využívat Český národní korpus, Lidové noviny, Praha 2005, a např. ve statích: F. Štícha, Čas korpusové lingvistiky, SaS 55, 1994, s. 141—145; F. Čermák, Jazykový korpus: Prostředek a zdroj poznání, SaS 56, 1995, s. 119—140.
[2] Odkazujeme zde na stať L. Hanzalové Obyvatelská jména tvořená ze jmen států a územních celků v NŘ 73, 1990, s. 269—271.
[3] Tento výraz je ovšem součástí známé značky vína (Modrý Portugal).
[4] Hanzalová (1990) uvádí, že sufix -an se uplatňuje při odvozování ze jmen států s jednoslabičným základem a ze jmen zakončených na souhlásky k, c, č; d, t, v, s, š a r; přípona -ec se uplatňuje při odvozování ze jmen zakončených na dvě samohlásky, na samohlásku i nebo u, které zůstávají součástí základu přídavného jména, a na souhlásky n, l, m. Hanzalová ovšem neříká, na základě jakého materiálu ke svým zobecněním došla, ani z jakého zdroje pocházejí názvy obyvatel států, které vypočítává.
[5] Necháváme zde stranou, že z obecného systémového hlediska přicházejí v úvahu i tvary Aljašec a Aljaš.
[6] Dne 20. září 2006. Kdo pracuje s internetovými vyhledávači, ví, že se počty odkazů mění. Pokud jde o výrazy, na něž byl nalezen pouze jeden odkaz či několik málo odkazů, je možné, že v době po otisknutí tohoto článku nebude na ně odkaz žádný, anebo naopak přibudou odkazy další.
[7] Jsou to: liščí 191, Eliščin 56, papouščí 20, baziliščí 15, Maruščin 8, letuščin 3, jeptiščí 2, Jaruščin 2, Anuščin 1 a několik málo dalších.
[8] To může být slovotvorně založeno na jménu Rakousy, nikoli tedy nutně na dnešním názvu státu Rakousko, a derivováno pak pravidelně sufíxem -an s příslušnou systémovou hláskovou alternací kořenného diftongu.
[9] Na internetu však naopak převláda tvar Havajec. Vyhledávač Morfeo ukázal sice jen nepatrnou převahu tvaru Havajec nad tvarem Havajan — 131 : 100 odkazů. V Jyxu byl však tento poměr 878 : 188. Na velmi zajímavou a podstatnou otázku, čím je tento nepoměr způsoben, zatím nedokážeme odpovědět.
[10] Dvakrát singulár, třikrát plurál. V Morfeu jsme sice nalezli tvary Havajka : Havajanka v poměru 103 : 65, avšak zhruba polovina dokladů s tvarem Havajka byla ve významu ‚kytara‘, několik ve významu ‚rozhalená košile‘ a pouze zbývající necelá polovina ve významu feminina obyvatelského jména. Ve vyhledávači Jyxo jsme zaznamenali vyšší počet dokladů se sufixem -an.
[11] Hanzalová (1990) uvádí, že zatímco „dříve“ se užíval tvar Venezuelan, „dnes“ se užívá tvaru Venezuelec. Tvrdí tedy naprostý opak toho, co ukazují objektivní průzkumy dnešního úzu!
[12] Dne 20. září 2006 v Jyxu: 823 : 68.
[13] Tento doklad je z Finále Lidových novin z roku 1992.
[14] V Jyxu měl tvar Brazilec 25 724 odkazů proti 440 odkazům na tvar Brazilan a 79 na tvar Brazilčan.
[15] Dne 20. září 2006 v Jyxu: 8 244 : 305, v Morfeu: 2 967 : 20.
[16] Zdá se pravděpodobné, že tu půjde o nějaký administrativní zásah ve prospěch tvaru Kazach.
[17] Podle Mluvnice češtiny 2, Academia, Praha 1986, s. 279 „Názvy obyvatelské pojmenovávají osoby podle místa, které obývají nebo odkud pocházejí.“ Podle této definice může tedy být např. Kazach nebo Číňan buď obyvatel Kazachstánu nebo Číny nebo ten, kdo z Kazachstánu nebo Číny pochází. Tato definice by ovšem neumožňovala, aby se Kazachem nebo Číňanem nazýval někdo, kdo Kazachstán nebo Čínu nikdy neobýval, ani se v této zemi nenarodil. V článku Tvoření obyvatelských jmen od jmen místních, NŘ 69, 1986 A. Polívková stručně a myslíme zcela výstižně definuje „obyvatelská jména“ jako „osobní jména motivovaná příslušností k místu (v širokém slova smyslu)“.
[18] Dne 20. září 2006 v Jyxu: 7 973 : 118, v Morfeu: 5 351 : 28.
[19] O historických příčinách těchto nepravidelností se stručně zmiňuje Hanzalová (1990).
[20] V nich ovšem nějaké poučení ne vždy najdeme, neboť ani sebevětší a sebelepší gramatika nemůže celý jazyk a všechny možnosti jeho použití v komunikaci postihnout v úplnosti a beze zbytku.
Naše řeč, volume 90 (2007), issue 3, pp. 136-146
Previous Petr Sgall, Václav Cvrček: O názorové pluralitě a hledání konsenzu v lingvistice
Next Jiří Kraus: Nápaditá studie o reklamní češtině
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1