Časopis Naše řeč
en cz

Od čtvrtku do pátka

Josef Šimandl

[Short articles]

(pdf)

-

U čtenářů starších, konzervativních a u čtenářů z ciziny vyvolají nejspíš tyto novotvary přinejmenším pozdvižené obočí. Slýcháme je však stále častěji v běžných hovorech i v médiích, ponejvíc od mluvčích do 30 let.

Co nám o užívání novotvarů napoví Český národní korpus?

Ačkoli nejmladší novinové zdroje korpusu syn2000 pocházejí z roku 1999 a jsou tedy už čtyři roky staré, nástup novotvarů z nich doložit lze. Zadejme k vyhledání výskyt takových tvarů po předložkách časových určení (z/ze, do, od včetně eventuální verzálky) a nechme možnost přívlastků apod. (0–3 slova mezi předložkou a názvem dne pro výskyty typu od prvního říjnového pátku, do právě uplynulého čtvrtka). Dostaneme 2170 dokladů. Některé víceslovné doklady bychom sice měli odpočítat jako duplicitní (do frekvence se započítá spojení od půlnoci z pátku ještě navíc jako samotné z pátku) a čtyři výskyty neukazují zkoumaný jev (typ ze dveří sundal čtvrtku). Přesto můžeme počítat s více než 2000 doklady.

Z tohoto množství představuje od/do/z(e) čtvrtku 39 dokladů: novotvar má frekvenci nízkou, ale ne zanedbatelnou. Výrazně slabší pozici má novotvar od/do/z(e) pátka: pouhých 6 výskytů. Podobná situace je u souslovných názvů Zelený čtvrtek, Velký pátek: 1× je doloženo od Zeleného čtvrtku (až do Božího hodu); genitiv Velkého pátka doložen není. (Zatím.)

Šíření genitivu pátka možná přibrzdí i pravopisná kontrola editoru Word, která ho neakceptuje; na homonymním tvaru čtvrtku nic závadného neshledává, takže jeho užití nebrání ani v genitivu. Ale i když od pravopisné kontroly odhlédneme, tvarová homonymie je vůbec příčina, proč se genitiv čtvrtku jeví pisatelům přijatelnější než tvar pátka.

Také pondělí a úterý mají varianty pondělek, úterek. Pokud jde o genitiv, má v korpusu bezpečnou převahu od/do/z pondělka (330×), od/do/z úterka (142×). Odchylný genitiv na -u je doložen i u těchto slov, ale po jediném výskytu, ne ze současného jazyka a ne v běžném užití: tedy to nejbližšího úterku o půl jedenácté vyletí do povětří (K. Čapek, Krakatit); strachem z modrého pondělku (J. Hanč, Události).[1]

K pondělku a úterku ještě tuto poznámku. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971, dále SSJČ) ani Slovník spisovné češtiny (19781 19942 dále SSČ) stylovou platnost pondělí × pondělek, úterý × úterek neodlišují, obě hodnotí implicitně jako neutrální. Snad se tím projevuje lexikografická tradice založená tím, že Jungmann (Slovník česko-německý, 1835–1839) uvádí variantu pondělek na prvním místě, a pokud jde o auterek (úterek viz auterek), konkuruje mu adjektivum auterý ‘druhý po neděli’, ovšemže s možností zpodstatnění. Jungmannovy doklady svědčí jednak o mužském rodě na základě elipsy substantiva den (ke dni auterému; ten auterý), jednak o adjektivním skloňování (pršelo až do úterýho/úterého), jednak, jak jsme naznačili, svědčí o konkurenci substantiva na -ek: dokonce se podoby na -ek Jungmannovi jevily jako silnější/perspektivnější. Z lexikografické tradice připomeňme ještě, že SSJČ genitivy čtvrtku, pátka nezaznamenává; genitivy pondělku, úterku hodnotí jako řidší. SSČ (11978, 21994) má jen pondělka, [162]úterka, stejně jako už Váša-Trávníček (Slovník jazyka českého, 1937 a několikrát později). – V dnešní češtině jsou podoby pondělí, úterý základní a neutrální, protože nevybočují ani ze stylu všedních hovorů (přijdu/přídu v pondělí/úterý). Zato podoby pondělek, úterek nemají místo v kalendáři, v záhlaví novin, ve zpravodajství, v historickém textu nebo dokonce v oznámení Pohřeb se koná v pondělek 3. dubna. Proto hodnotíme podoby pondělek, úterek jako hovorové. Jistěže tento rys vystupuje v různých tvarech s různou intenzitou, takže vyjádření po pondělku se velmi blíží neutrální poloze a obrat při pondělku, který je hovorový jako celek,[2] se nepospisovňuje na podobu při xpondělí; také pořádá-li Klub Za starou Prahu diskusní Pondělky ve věži, je volba varianty zcela ospravedlnitelná možností výrazně vyjádřit plurál. Ale ani to nemění celkově hovorový ráz variant pondělek, úterek: je přece známo, že zájmeno jenž je celkově knižní, přičemž např. popředložkové tvary z něhož, o němž, díky jemuž/němuž jsou bližší neutrální poloze, zatímco poslanci, již hlasovali je užití výrazně knižní a kvůli homonymii ho praxe volí minimálně. – Vidíme, že aktualizace stylových charakteristik v SSJČ (1960–1971) nemusí být vždycky jednosměrná, tj. z obecně-českého na hovorové a z hovorového na neutrální; opačný směr představují nejen pondělek, úterek, ale i příslovce/spojka/částice nicméně, kde se za poslední léta knižnost přinejmenším oslabila.[3]

Pro konfrontaci se můžeme do korpusu podívat, jak pevné jsou v předložkových genitivech časového určení tvary názvů měsíců: od/do/z(e) ledna, února, března, dubna, května, června, srpna, října a naopak listopadu. Jsou pevné, ale zcela ojediněle se i tady objevují novotvary, jejichž úplný výčet následuje: nejvíce se podílely ženy na celkovém počtu uchazečů od května do říjnu (Veřejná správa, 17/1999); od srpnu 1942 se vyráběla svařovaná korba (Ledwoch, Janusz – Solarz, Jacek: Americké tanky 1939–45. Wydawnictwo Militaria, 1996; dohad: česká mutace polské publikace).

Rádi bychom z korpusu také vyčetli, jaký mají novotvary od čtvrtku do pátka okruh uživatelů. Zkusme to na nejfrekventovanějším do čtvrtku. Z 11 výskytů představují 3 opakovaný text oznámení Středisko je volně přístupné veřejnosti od pondělí do čtvrtku vždy od 10 do 17 hodin (Stavební listy, 1997). Dvěma výskyty přispívají Prostějovské noviny. Svorně po třech mají Mladá fronta DNES (po jednom z let 1997–99; jev je tedy v tomto deníku teprve nedávný) a Lidové noviny (tam proklouzlo do čtvrtku už v r. 1993, zbývající 2 doklady jsou až z r. 1998). Z událostí, které měly v centrálních denících takovýto časový údaj, se dvě odehrály nadregionálně na burze (nevíme však, zda za novotvary nemůže regionální jazykové povědomí burzovního dopisovatele), tři na severní Moravě a ve Slezsku (připočteme-li výskyty v Prostějovských novinách, napočítáme skoro polovinu všech výskytů novotvaru do čtvrtku), jedna však také mezi Plzní a Vejprnicemi, tj. v oblasti, kde bychom pro novotvary nečekali zázemí regionální mluvy.

[163]Tato východiska lze – ale s malou jistotou – interpretovat tak, že k novotvarům tíhne zvláště sever Moravy a Slezsko. Zejména Slezané, když chtějí být spisovní, volí často koncovky opačné, než jaké odpovídají jejich regionální mluvě, koncovky hyperkorektní.[4] Průkaznější by bylo terénní šetření; případné naděje však zchladí ČJA 4,[5] kde se (úvodem ke genitivu na -u/-a a jako závěr nebývale širokých, dnes stěží byť jen zopakovatelných terénních výzkumů a jejich zevrubného zpracování) konstatuje: „Územní rozsah obou koncovek je u různých slov rozdílný. Příčiny využití toho kterého zakončení nelze spolehlivě vysvětlit.“

Lze si představit také interpretaci systémovou, a to hned dvojí:

(1) Možná hraje v jazykovém povědomí – zejména pokud tíhne k pravidelnostem – jistou roli fakt, že čtvrt-ek a pát-ek mají shodně zakončený nominativ, takže někomu možná není dost jasné, proč by se ta dvě slova musela lišit v genitivu. Protiargument však není slabý: Z dnů, tak jak jdou po řadě, nemají shodné zakončení genitivu žádné dva po sobě jdoucí (od neděle, od pondělí, od úterý, od středy, od čtvrtka, od pátku, od soboty). Za takové situace mnohdy vítězí nad systémem praktický požadavek zamezit možná nedorozumění, přeslechnutí apod.: při dálkové komunikaci hlasem se shodné zakončení německého zwei, drei obchází zcela zvláštním tvarem zwo a v naší armádě pro možnou konkurenci s pět set vítězí (nebo aspoň vítězilo) výrazněji odlišné moravské dvě sta nad většinovým dvě stě.

(2) Tvary typu les-lesa[6] jsou pod stálým tlakem většinového hrad-hradu. Mnoho učitelů by se možná podivilo, kolik klientů jazykové poradny o existenci typu les vůbec neví (ovšemže u mnohých klientů jde o zákonité zapomínání). Také v kodifikačních změnách 1993–4 dobyly centrální koncovky další pozice (z tábora/táboru, kousek sýra/sýru) a úzus v posledním desetiletí tento pohyb potvrzuje (jmenovitě u typu deset deka strouhaného sýru). Vývoj stejným směrem naznačují i novotvary od/do/z(e) ?čtvrtku a dokonce také (zatím) zcela ojedinělé aberace do xříjnu, od xsrpnu. Menšinová kompenzace podobami od/do/z(e) xpátka pak může svědčit o zbytcích povědomí, že čtvrtek a pátek se přece jen v tvarech liší.

Závěrem: Starobylé tvary typu les (do lesa, v lese) – zejména u tak frekventovaných slov, jakými jsou názvy dnů v týdnu a měsíců v roce – by zasloužily ochranu a zápis do červené [164]knihy ohrožených jazykových jevů. Takovou červenou knihu si však zatím mohou vést jen mluvčí a pisatelé.[7] Na tom, do jaké míry se jí budou ve vlastní jazykové praxi řídit, závisí i budoucnost novotvarů typu od čtvrtku do pátka, které zatím zaznamenáváme jako individuální odchylky – ale také jako odchylky, které se šíří, a ne právě od včerejška.[8] Že se jazyk vyvíjí i v užívání tak každodenních slov, jakým jsou označení dnů v týdnu, že se proměňují i slova, jaká bychom intuitivně přiřadili k neproměnnému jazykovému centru, to jsme měli příležitost uvědomit si nad jungmannovskými podobami slova úterý.


[1] Význam sousloví a doklady jeho užívání od nerudovských časů viz SSJČ nebo PSJČ, heslo pondělí.

[2] H. Konečná v příspěvku Při sobotě, při neděli …?, NŘ 85, 2002, s. 222–223, uvažuje i o regionální interpretaci takových obratů, ale v závěru je jako neutrálně spisovné nehodnotí: „Je otázka, zda tato vazba pronikne i do běžného užívání a do spisovného vyjadřování.“

[3] Srov. E. Macháčková, Renesance výrazu nicméně, NŘ 73, 1990, s. 219–220. Ani po třinácti letech renesance neslábne, spíš naopak. Konstatuji (a) jako dosti pravidelný posluchač rozhlasu, že není dne, abych nicméně neslyšel; (b) jako poradenský pracovník, že dotazy na náležitost a význam jsou pravidelné; (c) jako uživatel jazyka, že výraz sám užívám, jak jsem činil i v dobách „předrenesančních“.

[4] J. Balhar, „Spisovní“ Slezané, Čeština doma a ve světě 4/1995, s. 253–255.

[5] Český jazykový atlas 4, Academia, Praha 2002, s. 72.

[6] Příruční mluvnice češtiny zvaná brněnská, § 408, mluví z nejasných důvodů o typu ostrov-ostrova. Nevím, jak dalece poslouží změna školní mládeži (ostrovů máme daleko méně než lesů), ale v ČNK se věc má takto: (A) Genitiv ostrovu je sice výrazně menšinový, ale vyskytuje se: nejen ve vyjádřeních obrazných a frazematických jako plula od ostrovu k ostrovu, ale i při jednoznačně konkrétním geografickém významu jako o velikosti chorvatského ostrovu Hvar nebo s výjimkou Madagaskaru, ostrovu vyhrazeného zástupcům třetí čeledi – chameleonovitým. Ruku v ruce jde, opět menšinový, lokál na -u: opět jde nejen o vyjádření obrazná jako na ostrovu ledu a sněhu nebo úsloví o Rakousku jako o ostrovu blažených, ale i v užitích jako na ostrovu Man/Štvanice. (B) Genitiv lesu je ještě výrazněji omezen na obrazná užití panorama lesu jeho mrakodrapů, od lesu smyčců až po Moogův syntetizér, z lesu hlav místy vyčnívaly i transparenty. (Doklad o lyžařském závodě ve vyšších polohách lesu Ochoza (!), Práce 1998, lze přičíst šotkovi, nebo snaze rozrůznit koncovky, pokud místní lidé chodí do Ochoza.) Podobně i lokál má koncovku -u jen zcela ojediněle v dokladu O poraženém mužstvu se zde píše jako o lesu ochranných těl, který stál před zranitelným Koubou. Zdá se tedy, že starý dobrý les je na tom s uchováváním původních tvarů pořád ještě lépe než nově zavedený ostrov.

[7] Pomyšlení, že by zasedlo grémium sepisující „úchylky“ pro jejich veřejné odsouzení, je těžko slučitelné jak s vážně míněnou lingvistikou, tak se svobodou projevu.

[8] Jeden z řady dalších výrazů, kde by mohlo pronikat -u. Zatím neproniká.

Naše řeč, volume 86 (2003), issue 3, pp. 161-164

Previous Hana Šindlerová: K osmdesátinám profesora Milana Jelínka

Next Ivana Bozděchová: Poslanecká imunita v slovotvorných souvislostech