Časopis Naše řeč
en cz

Další modranská konference

Lucie Hašová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Ve dnech 4.–6. prosince 2002 se konalo již 12. kolokvium mladých (horní věková hranice 35 let je pouze orientační) jazykovědců pořádané Jazykovedným ústavem Ľudovíta Štúra SAV. Na konferenci zaznělo na padesát referátů, které přednesli pracovníci slovenských, českých a dalších (viz dále) vysokoškolských a akademických pracovišť.

Bohatý program konference se pokusím nastínit stručnou poznámkou o každém z přednesených referátů.

Hned několik referátů se věnovalo lexikografickým otázkám. Jitka Mravinacová (Ústav pro jazyk český AV ČR Praha, dále jen ÚJČ AV ČR) se zabývala tzv. neosémantismy, výrazy, které již v češtině existují v nějakém významu a např. prostřednictvím angličtiny nabývají navíc významu dalšího (jde např. o výraz hostování, jímž se tradičně myslí vystupování umělců jako hostů např. na určité divadelní scéně, vystupování v cizině apod. a nově se tímto výrazem rozumí v počítačové oblasti využívání služby, která umožňuje pronájem prostoru na některém z internetových serverů). Pavla Šmídová (ÚJČ AV ČR) se zaměřila na variantní pojmenování, v nichž vedle sebe v přívlastkové pozici koexistují tři různě morfologicky zformované adjektivní prvky: jednak první části slov v určovacích složeninách (krimifilm), jednak nesklonná přídavná jména (krimi film), jednak plně slovotvorně a morfologicky zformovaná přídavná jména (kriminální film), a konstatovala přibývání nesklonných adjektiv v češtině. Ladislav Janovec (ÚJČ AV ČR) se zabýval složeninami zakončenými -fobie, -fobik. Zdeňka Opavská (ÚJČ AV ČR) se věnovala třem novým komponentům v češtině, totiž e- (např. e-mail, tedy elektronická pošta), i- (např. i-reklama, tedy reklama na internetu) a m- (např. m-banking, tedy mobilní bankovnictví). Patrik Mitter (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem) si jako téma svého referátu vybral složeniny začínající kyber-. Nicol Janočková (Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV, Bratislava, dále jen JÚĽŠ SAV) se podílí na přípravě nového výkladového slovníku současného slovenského jazyka a ve svém referátu se věnovala obecnějším otázkám zpracování slovníkových hesel, zvláště sloves. Alexandra Gálisová (Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, dále jen UMB) se dlouhodobě věnuje slangu uživatelů drog, na této konferenci se zamýšlela nad tím, které výrazy užívané narkomany jsou zároveň součástí spisovného jazyka (např. mít halucinace) a které jsou naopak mimo tuto oblast (např. feťák, narkáč). Andrea Rafayová (JÚĽŠ SAV) uvažovala nad možnostmi zpracování expresivních lexikálních jednotek ve výkladovém slovníku. Adéla Říhová (Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, dále jen Pedf Praha UK) se zabývala výrazem pas, který je ve francouzštině jednak záporkou, jednak podstatným jménem s významem krok, a užíváním tohoto výrazu a jeho odvozenin v češtině.

Další skupinu tvořily referáty z oblasti komunikačně orientované lingvistiky. Kamila Karhanová a Petr Kaderka (oba ÚJČ AV ČR) se ve svých příspěvcích zabývali obrazem cizinců v českých médiích. Na řadě ukázek z regionálních i celostátních novin a televizních pořadů ukázali, jak se národnostní příslušnost určitých lidí může stát v dané zprávě či reportáži principem výstavby textu či argumentem. Alena Krausová (ÚJČ AV ČR) analyzovala pořad televize [155]Nova 7 čili sedm dní a sledovala výskyt konfliktotvorných prostředků v interakci účastníků tohoto diskusního pořadu. Plnohodnotným komplementem k tomuto příspěvku byl referát Markéty Slezákové (ÚJČ AV ČR), která si pro svou analýzu zvolila pořad České televize Krásný ztráty a sledovala naopak prostředky kooperační. Lucie Hašová (ÚJČ AV ČR) se věnovala otázkám odmítání a přijímání českého etnického stereotypního obrazu v televizním pořadu Na hraně. Do oblasti etnometodologické konverzační analýzy přítomné uvedl Marián Sloboda (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, dále jen FF UK Praha). Na ukázkách z přepisu konkrétního rozhovoru Slováků žijících v České republice předvedl možnosti analýzy užívání češtiny a slovenštiny v bilingválních interakcích mezi rodinnými příslušníky různých generací. Do skupiny „komunikačně orientovaných“ referátů patřil (možná překvapivě) také příspěvek klasické filoložky Barbory Krylové (FF UK Praha), která latinské výrazy ergo a enim, považované tradičně mluvnicemi latiny za souřadicí spojky, označuje jako situující diskursní partikule a ukazuje, že se v jednotlivých latinských textech chovají jako tzv. „consensus-markers“, tedy že představují určitý druh apelu na souhlas či srozumění adresáta.

Velkou pozornost a řadu diskusních příspěvků vzbudil referát Alexandra Horáka (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, dále jen FF UK Bratislava), který porovnával korpusy slovanských jazyků. Za vzor dostatečně rozsáhlého a vyváženého korpusu označil Český národní korpus a také např. korpus chorvatský. Přítomné informoval o stavu vznikajícího slovenského národního korpusu. Ke „korpusové“ tematice snad můžeme ještě připojit zmínku o referátu Jana Daňka (Pedf UK Praha), který hledal v Českém národním korpusu výskyty sloves mluvit a hovořit a v diskusi se pak zamýšlel např. nad možnostmi jejich vzájemné zaměnitelnosti v různých kontextech užití.

Jako další skupinu referátů bychom snad mohli vymezit příspěvky nějakým způsobem reflektující výuku (češtiny a slovenštiny) na základních a středních školách. Jaroslav Vala a Radek Čech (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, dále jen PedF UP) shrnuli výsledky svého průzkumu, v němž se zabývali tím, jak žáci základních škol rozumějí básnickým textům (např. která slova v básních jsou jim zcela neznámá apod.). Jaroslava Loudová (Pedf UK Praha) podala přehled o výskytu publicistických textů v učebnicích češtiny užívaných v současné době na českých základních školách. Lucia Gianitsová (Univerzita Prešov) vypracovala přehled vzorů pro skloňování podstatných jmen ženského rodu ve slovenských gramatikách od doby Štúrovy po současnost. Petra Hudková (Pedf UK Praha) nastínila problematiku korekcí a rektifikací v nepřipravených vyprávěních třináctiletých dětí. Některé své zkušenosti s výukou slovenštiny jako cizího jazyka prezentovala Michaela Palcútová (FF UK Bratislava). Kamil Kopecký (PedF UP) provedl mezi dětmi z Karvinska dotazníkový průzkum zaměřený na znalost slovenských reálií a povědomí o slovenštině a s předběžnými výsledky průzkumu seznámil účastníky kolokvia.

Několik referátů se dále věnovalo podrobněji některému gramatickému jevu. K nim patří příspěvek Martiny Ivanové (Univerzita Prešov), která ve svém příspěvku o polovětných konstrukcích z pohledu větněčlenské a valenční syntaxe neopomněla ani hledisko komunikační. Alexandra Gerláková (UMB) se již delší dobu věnuje otázce posesivnosti, tentokrát ji prezentovala na slovenských toponymech odvozených od vlastních jmen (např. pojmenování typu Fiľakovo apod., která jsou vlastně substantivizovanými posesivními adjektivy). Júlia Hansmanová (FF UK [156]Bratislava) se zabývala teoretickými aspekty intenzifikace v jazyce. Komparativní charakter měl referát Markéty Kostlivé (FF UK Praha), která stručně představila svou diplomovou práci, v níž se zabývala částicemi ještě a v češtině a slovenštině. Tjaša Jakopová (Ústav slovinského jazyka v Lublani) hovořila o výskytu duálových tvarů ve slovinských nářečích a důsledcích jejich výskytu v paradigmatech slovinských sloves.

Tradiční skupinu na těchto kolokviích tvořily referáty dialektologické. Tomáš Bánik (Filozofická fakulta Univerzity Konstantina Filosofa v Nitře, dále jen UKF) hledal rysy brezňanského nářečí (tedy nářečí z okolí města Brezno nedaleko Banské Bystrice) v národněbuditelských textech 19. století. Miroslav Hovančík (JÚĽŠ SAV) charakterizoval spišské nářečí, např. upozornil na výskyt vokativu, který se v dnešní spisovné slovenštině jako tvar odlišný od nominativu nevyskytuje. Martin Chochol (JÚĽŠ SAV) se pokusil o územní vymezení středozemplínského nářečí.

Na konferenci byla zastoupena také problematika onomastická. Zuzana Týrová (Univerzita Nový Sad) se věnovala přezdívkám Slováků žijících v Jugoslávii v oblasti Vojvodina v obci Pivnica a Martin Ološtiak (Univerzita Prešov) teoretickým otázkám o přejímání cizích (hlavně z angličtiny) antroponym do slovenštiny.

Významnou skupinu referátů tvořily příspěvky zabývající se analýzou starších textů. Joanna Mielczareková (Univerzita Mikuláše Koperníka v Toruni, dále jen UMK) představila svou disertační práci, ve které analyzuje staročeskou památku, pracovně nazvanou Řeči z mudrců pohanských, jakož i z Petrarky vybrané i přeložené, nacházející se v knihovně univerzity v Toruni. Markéta Pytlíková (ÚJČ AV ČR) se zabývala otázkou překladatelských idiolektů v případě tzv. Drážďanské bible, která je prvním staročeským překladem bible. Srovnávací analýzou vzorku textů došla k názoru, že lze uvažovat o tom, že překladem se mohli zabývat pouze dva překladatelé (nebo dvě překladatelské skupiny) na rozdíl od některých starších hypotéz, které předpokládaly až 10 možných různých překladatelů. Především hláskosloví se na materiálu cyrilického evangeliáře z 16. století věnovala Katarzyna Nowakowska (UMK). Renáta Mračníková (FF UK Bratislava) představila svou diplomovou práci, v níž se zabývala zpracováním polonismů v Historickém slovníku slovenského jazyka. Peter Karpinský (Univerzita Prešov) si pro svou hláskovou, morfologickou a lexikální analýzu vybral jedno z prvních slovacik, listinu rychtáře městečka Krompachy z roku 1699. Blanka Michalová (Pedf UK Praha) představila část své disertační práce, zaměřené obecně na dopisy (přesněji na dopisy Rosovy a dopisy hejtmanské) z období baroka. Ve svém referátu se zamýšlela nad konvencionalizovanými rysy epistolárního stylu zmíněného období.

Dva referáty spadaly do oblasti komunikace v elektronických médiích. Miriam Medňanská (JÚĽŠ SAV) se zabývala jazykovou stránkou krátkých textových zpráv (esemesek) a Jana Ďurašková (studentka slovakistiky na FF UK Praha) analyzovala tabuizované výrazy v internetovém románu, který svými příspěvky anonymně vytvářejí čtenáři slovenského internetového časopisu inZine (viz případně internetová stránka: www.inzine.sk).

Zvukové stránce jazyka byly věnovány tři referáty. Barbora Hedbávná (fonetický ústav FF UK Praha) předvedla precizní analýzu zaměřenou na rozlišování (někdy bohužel spíše nerozlišování) samohlásek v projevu několika českých rozhlasových mluvčích. Marcel Olšiak (UKF) [157]představil projekt své budoucí práce, v níž se chce pokusit o vymezení intonace neutrální, příznakové či chybné, hovořil též o potřebě kodifikovat intonaci v současné slovenštině. Saša Poklačová (lektorka slovinštiny na FF UK Bratislava) ukazovala (také na mapě ze Slovinského jazykového atlasu), ve kterých oblastech se ve slovinštině vyskytuje tzv. popřízvukové akání.

Nyní připojíme poznámku k několika referátům, které nelze jen tak snadno přiřadit k některé z předcházejících skupin referátů. Arabista Juraj Mihálik (FF UK Bratislava) se věnoval anglickým přejímkám v současné arabštině. Adriana Rajnohová (UMB) předvedla rétoricky dokonale zvládnutou filozofickou úvahu nad existencí jazykové synonymie z pohledu kognitivní vědy. Martin Havlík (ÚJČ AV ČR) vyšel ve svém stylistickém rozboru současných kázání ze srovnání dvou podob tohoto žánru, z promluv venkovských kněží a z promluv kněží, kteří slouží mše přenášené Českým rozhlasem 2. Ukázal, jak se na jejich stylu různou měrou uplatňují objektivní (veřejnost, připravenost) a subjektivní (individuální vklad osobnosti jednotlivých kazatelů) stylotvorné faktory žánru kázání. Michal Fedák (JÚĽŠ SAV) nastínil svůj vlastní pohled na pojetí mluvenosti/psanosti ve slovenštině.

Součástí konference byly konečně také referáty směřující do oblasti literární vědy. Jana Janoušková (fonetický ústav FF UK Praha) prezentovala problematiku polopřímé řeči na ukázkách z románů Karla Poláčka a Edvarda Valenty, zaměřila se přitom hlavně na rozdílné možnosti užití této techniky v románech psaných ich- a er-formou. Gabriela Magová (Ústav světové literatury SAV Bratislava) se věnovala vybraným ukázkám světové poezie ve slovenských překladech Ľubomíra Feldeka a Jána Buzzásyho. Slávka Glovňová (UKF) hledala prvky zemplínského nářečí v povídce Choď, brat ťa volá od Václava Pankovčína. Charles Sabatos (slavistika, Univerzita Michigan) informoval přítomné o svých zkušenostech s překládáním knihy Večne je zelený … současného slovenského spisovatele P. Vilikovského do angličtiny.

Miře Nábělkové a Michalu Fedákovi z Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra se podařilo celé kolokvium velmi dobře organizačně zvládnout. Pořadatelem dalšího kolokvia bude pravděpodobně Univerzita Prešov, místem konání nedaleká Spišská Nová Ves.

Naše řeč, volume 86 (2003), issue 3, pp. 154-157

Previous Jan Holeš: Kniha o sémiotice v teorii a praxi

Next Hana Šindlerová: K osmdesátinám profesora Milana Jelínka