Embargo, torpédo a další hispanismy v češtině
Slavomíra Ježková
[Articles]
-
Mluví-li se o obohacování slovní zásoby češtiny přejímáním slov z cizích jazyků, obvykle se zdůrazňují němčina, angličtina, francouzština a slovanské jazyky, z nichž se pak zvláště uvádí ruština. Poněkud stranou zůstávají slova přejatá z jiných jazyků. Každý jazyk, ať v mluvené či psané formě, procházel obdobím, v němž se výrazně projevoval vliv jiného jazyka v závislosti na státu či společnosti, která daným jazykem mluvila. Každé století mělo svůj „prestižní“ jazyk. Důvody jeho zvláštního postavení byly různé: hospodářské, vědecké a technické, kulturní, politické. Pro středověk byla základním jazykem latina, v období renesance se výjimečnému postavení těšila italština, v 16. st. díky politickému postavení Španělska španělština, v 18. st. se zvýšila prestiž francouzštiny, ve dvacátém století si výjimečné postavení vydobyla angličtina. A pro české země byla vždy vzhledem ke geografickému sousedství a historicko-politickým důvodům důležitým jazykem němčina.
Ve slovní zásobě češtiny nacházíme mnoho slov pocházejících ze španělštiny. Výslovně to zmiňují B. Havránek a A. Jedlička[1]: „Rozsáhlé vlivy na češtinu v 16. st. souvisí se stoupajícím kosmopolitismem zejména ve vyšší feudální vrstvě. Kromě slov latinských pronikají do češtiny slova románská (španělská nebo italská, zejména do vojenských názvů, jako armáda, admirál, jenerál, kapitán…) a četná slova německá.“
I. Podle zdroje, z něhož přišla, můžeme přijatá slova rozdělit do několika skupin.
A. V nezanedbatelných případech španělština posloužila jako prostředník pro slova, která sama převzala z jiných jazyků.
a) Největší počet zprostředkovala arabštině, a to díky několika staletím soužití arabského a nearabského obyvatelstva na Pyrenejském poloostrově. Tak se do češtiny dostala slova jako mešita, rošáda, gambit, alambik, alkovna, aludel, burnus, markazit, gala, galánečka a mnohá další.
b) Dále posloužila, po objevení Latinské Ameriky, pro přenos slov z indiánských jazyků. Jsou jimi slova jako savana, pampa, kakao, káva a četná další pojmenovávající faunu a flóru nových, do té doby neznámých území. Mezi slovy latinskoamerického původu nacházíme i tomate, které se do češtiny nedostalo přímo přes španělštinu, nýbrž přes francouzštinu (pochází z aztéckého tomatl[2]). [153]Teprve ve 20. st. se jakoby „nepřímo“ dostává do češtiny přes spojení makrela v tomatě apod., kdy však nepojmenovává plod, nýbrž nálev z rajských jablíček.
c) Stejně tak španělština zprostředkovala přijetí slov z katalánštiny: paella, barák. U tohoto slova zkoumali etymologii velmi podrobně V. Machek a V. Šmilauer[3]. Doložili, že hláskově nepříliš pozměněný základ se nachází v akadštině (parakkíí), syrštině (perakka) a že tyto varianty pocházejí ze sumerského bárag. Zajímavé je, že význam slova se během tisícileté historie příliš nezměnil — vždy sloužilo k označení příbytku, i když v dalších znacích najdeme odchylky: v akadštině mělo další význam ‚trůnní sál‘, ‚královské obydlí‘. Dnes na Baleárských ostrovech znamená ‚přístřešek postavený z kamení‘. Ve Valencijské autonomní oblasti pak typické venkovské obydlí (barraca) proslavené románem Blasca Ibáñeze. Po celé Evropě se toto slovo rozšířilo v době třicetileté války. V moravském dialektu nabylo mj. významu ‚postel‘.
Jedním z jazyků zprostředkujících přijetí španělských slov byla italština.
a) Úloha italštiny vyplývá z dlouhodobého vývoje státních útvarů na území dnešního Španělska a Itálie: Sicílie, Neapol, Menorka, Mallorka byly dlouhou dobu pod vládou španělských králů. Uvádějí se slova galéra, grandeza/grandezza. Některá mají zajímavé osudy i různý výklad, např. majolika. P. Štěpánek[4] uvádí: „Jeden z prvních novodobých badatelů – Charles Daviliers, Histoire des Faieences hispano-mauresques à reflets métaliques, Paris 1861, nalezl mezi archívními dokumenty závěť jednoho hrnčíře z obce Inca na Mallorce. Protože obec Inca má ve znaku chrta a tento motiv se vyskytoval na celé řadě talířů zdobených technikou kovového listru, vyvodil Daviliers mylně, že tato technika vznikla na Mallorce. Považoval totiž nejen talíře s chrtem, nýbrž i všechny keramické výrobky tohoto typu za mallorské, přičemž ztotožnil (podobně znějící) název majolika pro keramiku s kovovým listrem vůbec. Přes téměř okamžitý pokus (1875) španělského historika Campanera uvést věci na pravou míru, se mylný názor hned rozšířil a ujal.“
b) Dosti španělských slov zprostředkovala češtině němčina, mj. korek, almara, banda, sekt a také piškot. U tohoto slova se naše slovníky v určování původu rozcházejí. Poprvé se slovo objevilo v knihách Polyxeny z Lobkovic v 16. st. Ve španělštině (biscocho) je doloženo v r. 1260 a znamenalo druh pečiva, oplatky dvakrát pečené. V češtině znamená lehké těsto ze šlehaných vajec, cukru a mouky.
c) Nezanedbatelná část španělských slov se dostala do češtiny přes francouzštinu. I zde je vysvětlení historicko-politické: španělští králové pocházející z francouzské královské rodiny. Čeština převzala slova: melasa (je zajímavé, že Machek je neuvádí), flotila, eskadra, eskamotáž (do francouzštiny se dostala přes [154]italštinu v 15. st.). Jak uvádí A. Dauzat[5], bylo přijato v r. 1560 z hovorového španělského escamotar. Avšak Corominas[6] vysvětluje původ takto: španělské escamotar (1817) pochází z francouzského escamoter (1560) nejistého původu. Zřejmě je příbuzné se španělským camodar (1480), trastocar, které asi pochází z latinského comutare (trocar). Jak však dodává, je možné, že francouzské sloveso pochází z kastilštiny pouhou změnou koncovky na nejčastější francouzskou -oter. Další zajímavé slovo je majonéza. Objevilo se v r. 1807, vytvořeno z toponyma Port-Mahon, což bylo hlavní město Menorky. Francouzský etymologický slovník[7] uvádí, že vzniklo snad na paměť dobytí města vévodou de Richelieu v r. 1756. Mezi španělskými slovy prošlými francouzštinou uvádějí všechny slovníky i slovo bigotní. Francouzský etymologický slovník[8] podává následující informace: bigot je doloženo v r. 1155 jako hanlivá přezdívka pro Normanďany, v 15. st. se slovo používalo ve významu ‚zbožný‘ (z anglického zvolání bigot), v r. 1649 je u Scarrona doloženo bigotelle pocházející ze španělského bigotera, bigote, což znamená ‚knír‘. Zdá se, že se zde sešlo několik vlivů a je možné, že české bigotní ve významu ‚zbožný, přepjatě pobožný‘ nepochází ze španělského základu, nýbrž francouzštinou pozměněného anglického zvolání, čemuž by odpovídal i význam. J. Corominas[9] pro španělštinu uvádí, že původ je nejasný.
Menší počet španělských slov se do češtiny dostal přes jazyky geografických sousedů českých zemí:
d) Přes polštinu přišla vanilka, čamara (ve španělštině původně slovo čamara znamenalo ‚ovčí kožich‘).
e) Maďarština zprostředkovala korteš.
f) Stejně tak, jak uvádí Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost[10] (dále SSČ), jedno slovo zprostředkovala i angličtina – bendžo.
Španělská slova, která přešla do češtiny přímo, je možno rozdělit do několika oblastí, v nichž se používala a uchovala. Jsou spjata se španělskou realitou, která většinou neměla přímý ekvivalent v češtině.
a) Slova pojmenovávající uspořádání španělské společnosti: grand (příslušník španělské vysoké šlechty), hidalgo (příslušník nižší šlechty), alguacil (policejní úředník podléhající rychtáři), adelantado (titul udělovaný ve středověku aragonským panovníkem osobě podílející se na správě a obraně hraničních území), audiencie (správní celek různé velikosti a důležitosti ve španělské [155]koloniální Americe) a celá řada dalších termínů spjatých s administrativním uspořádáním rozsáhlé španělské říše zvláště po objevení a ovládnutí Latinské Ameriky.
b) Obdobně se můžeme setkat s názvy činností, které neměly v českých podmínkách obdobu: asiento (právo obchodu s otroky ve španělských koloniích), conquista (dobývání území a období nejintenzívnějšího rozšiřování španělských kolonií v Americe), encomienda (systém patronátu statkářů nad částí indiánského obyvatelstva ve španělských koloniích v Americe) a celá řada dalších.
c) Názvy typických tanců, písní, hudebních nástrojů, jako habanera, flamenco, seguidilla, kastaněta, maracas, známé především milovníkům hudby.
d) Dále typické zábavy, jako je korida a všechny výrazy s ní spjaté (př. pikador, matador, muleta), sport (pelota – předchůdce tenisu).
e) Výrazy spjaté s každodenním životem, tj. názvy jídel (paella), nápojů (víno málaga), oblečení (bolerko, sombrero, mantila).
f) Odborné výrazy používané úzkým okruhem znalců a odborníků. Proto se také neuvádějí ve slovnících jednak menšího rozsahu, jednak běžné slovní zásoby. Uvádějí je jen slovníky odborné, např. kordillera – geolog. vnitřní hřebeny, které dodávaly materiál do okolních prohlubní, hřbety uvnitř geosyndikály, kaldera – destruktivní tvar starovulkánu, velká kráterová prohlubeň kruhovitého průřezu a kotlovitého tvaru, dále v geomorfologické terminologii mesa, mesita. Pepito – druh látky pojmenovaný po španělské tanečnici Pepita de Olivo, která na konci 19. st. navštívila Prahu a vystupovala zde. Korduán – kordován – výrobek z kůže, nejčastěji boty, ale i jiné užitné předměty. Estofado – zvláštní technika polychromie, která je specifická pro Iberský poloostrov. Merino – plemeno ovcí dovezené ze Španělska J. J. Lobkovicem v době, kdy byl rakouským vyslancem v Madridu.
g) Mnoho výrazů se používá v obecném jazyce, někdy s pozměněným významem, jako např. hacienda (Slovník spisovného jazyka českého, dále SSJČ[11], uvádí význam ‚zemědělské obydlí, rekreační chalupa‘), eldorádo, kamarila, leporelo, merenda. Zde je zajímavé, že slovo merenda není uvedeno ani v jednom z českých slovníků, pouze ve Velkém česko-španělském slovníku J. Dubského[12], a to jako poněkud zastaralé.
Do běžně používaného jazyka se dostala v dnešní době velice často užívaná slova z titulu našeho článku, a to embargo a torpédo. J. Corominas[13] uvádí slovo embargar ve španělštině už v r. 1140 ve významu ‚zakázat‘, španělské substantivum v r. 1020, dále uvádí sloveso desembargar (1220–50), odvozené substantivum desembargo (1495). V češtině se nejčastěji používá substantivum a adjektivum. Antonymum od španělského základu jsme dosud nezaznamenali. Torpédo podle Coro[156]minase[14] zřejmě pojmenovávalo nějakou rybu. V r. 1545 je doložen význam ‚být ochromen, paralyzován po dotyku‘. Ve významu vojenském se rozšířilo ve 20. st. Jak ve španělštině, tak v češtině posloužilo jako derivační základ (torpedear, torpedeo, torpedero – torpédový, torpédovat, torpédoborec). V obou jazycích se používá i přeneseně.
II. Z hlediska významových změn slov přejatých ze španělštiny je možno doložit:
A. Uchování původního významu
Pikador, hidalgo, grand a další. Většinou jsou to slova používaná v určitém, obvykle odborném textu (historickém, technickém aj.). Nacházíme je ale i v krásné literatuře, i když v překladech z jiných než španělských originálů (L. Feuchtwanger – Goya).
B. Zúžení původního významu
Hacienda, panděro. Španělské slovo pandero pojmenovávalo úzký a vysoký buben zavěšený na krku a dosahující břicha. Vytvořila se celá řada odvozených slov, dosud běžně používaných – pandírko, panděrečko, méně již panděratý. V některých případech docházelo ke změně významu, jeho zužování, v samotné španělštině. Např. alkohol podle J. Corominase[15] prošel následujícím vývojem: původně 1490 jemný prášek, kterým si ženy zvýrazňovaly oči, 1726 jakákoliv esence získaná rozdrcením, sublimací nebo destilací, 1765–83 vinný líh. SSČ uvádí význam v tomto pořadí: 1. lihový nápoj, 2. líh, 3. chem. organické sloučeniny s hydroxylovou skupinou.
C. Rozšíření významu přijatého slova
Matador – původně zápasník s býky, rozšířeno na bojovník, zápasník obecně, zvláště ve sportovním klání.
Merenda – podle překladu VČŠS je to „fiesta caranavalesca“ (masopustní zábava). Slovník M. Molinerové[16] uvádí pět významů, všechny spjaté s jídlem (odpolední svačina, oběd), ne však s představou zábavy. Český význam dokládá česká literatura 19. st., např. B. Němcová („přijeď na merendu“)[17].
D. Naprostá změna významu
Eskadra – původně znamenalo ‚seřazený do čtverce‘, v 17. st. se užívalo v námořní vojenské terminologii jako ‚vojenský oddíl‘, později se přeneslo i na letecké útvary. V češtině se dnes uplatňuje v následujících významech: a) operačně taktický svaz vojenského námořnictva – lodě různé třídy, b) taktický svazek vojenského námořnictva – lodě stejné třídy, c) taktický svazek vojenského letectva.[18]
[157]III. Z hlediska pravopisných úprav přejatých slov můžeme konstatovat, že se původní španělský a český pravopis příliš neliší.
A. Je založen buď na původní španělské písmenné podobě (ve výslovnosti se pak projevuje i h, které se ve španělštině nevyslovuje: hacienda).
B. Je založen na španělské výslovnosti, zvláště souhlásek, především c jako k (carambola – karambol). Ze souhlásek, které se přepisují do češtiny podle španělské výslovnosti, můžeme ještě uvést b jako v nebo u (korduán, kordován), c jako s (sedule – jemné vlákno na násadu šňůry používané pro lov ryb na udici). U neexistující hlásky, měkkého l (psaného ll), můžeme najít dvě varianty: původní mantilla i mantila.
C. U slov, která se používají velmi často, se setkáváme se dvěma variantami – založenými buď na původním španělském pravopise (junta), nebo na českém přepisu výslovnosti (chunta).
D. Některá slova v češtině naznačují čárkou (která se však ve španělštině používá k označení přízvučné slabiky) délku samohlásky, kterou „slyší“ Čech (armáda, tornádo, torpédo a další).
IV. Z hlediska časového zařazení slov přejatých ze španělštiny na vývojové ose slovní zásoby češtiny patří značná část mezi:
A. knižní, starší, resp. mezi zastaralé výrazy (bezoár, guarda, alkovna, aludel, merenda). Setkáváme se s nimi v odborné, ale i krásné literatuře, v historických románech (A. Jirásek, Z. Winter), v cestopisech (K. Čapek). Pokud tato díla budou i nadále patřit k základu všeobecné vzdělanosti Čechů, zůstanou tato slova španělského původu součástí slovní zásoby, i když jen pasívní.
B. Určitá skupina slov se už stala součástí naší slovní zásoby, a pokud bude existovat ta realita, kterou pojmenovávají, tak jí zřejmě zůstanou (merino, kaňon, gala, embargo, torpédo), stejně jako jejich odvozeniny. A to i přesto, že některá pojmenování vznikla na základě omylu (viz majolika).
C. Jiná slova mají naději na to, aby byla do češtiny přijata, pokud se budou styky se Španělskem a španělsky mluvícími zeměmi dynamicky rozvíjet. Pro mnohé skutečnosti se totiž buď obtížně hledá český ekvivalent, nebo se už vžil španělský výraz (půda alberiza, mudéjarské umění, sangría, valencijská huerta, mantila). K přejímání slov bude přispívat i turistický ruch, častější pobyty Čechů ve Španělsku a španělsky mluvících turistů v České republice.[19]
[1] B. Havránek, A. Jedlička, Česká mluvnice, SPN, Praha 1960, s. 462.
[2] J. Holub, S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN, Praha 1968.
[3] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Academia, Praha 1971.
[4] P. Štěpánek, Španělské umělecké řemeslo 1550–1650, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 26. červen – 4. říjen 1997.
[5] A. Dauzat, J. Dubois, H. Mitterand, Dictionnaire étymologique, Larousse, Paris 1964.
[6] J. Corominas, Breve diccionario etimológico de la lengua castellana, Gredos, tercera edición muy revisada y mejorada, 1996.
[10] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vyd., Akademia, Praha 1994.
[11] Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1964.
[12] J. Dubský a kol., Velký česko-španělský slovník. Academia, Praha 1996 (dále VČŠS), Velký španělsko-český slovník. Academia, Praha 1977.
[16] M. Moliner, Diccionario de uso del español, Editorial Gredos, Madrid 1990.
[17] L. Římalová, Dvě různé podoby B. Němcové v jejích dopisech, NŘ 81, 1998, s. 252.
[18] Malá československá encyklopedie (MČE), Academia, Praha 1968.
[19] Podklady k tomuto článku jsem získala díky programu Tempus v r. 1998 a pobytu ve Valencii na Universidad Politécnica de Valencia.
Naše řeč, volume 83 (2000), issue 3, pp. 152-157
Previous Alena M. Černá: O názvosloví chiromantickém
Next Jiří Kraus: Nově o přípravě a stylizaci odborného textu
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1