Časopis Naše řeč
en cz

Ten toho spocívá

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

O velkém jedlíkovi se v Čechách říká: Ten toho spocívá (spucne), což značí, že toho hodně a s chutí sní, že toho hodně spořádá. Rychle to spocívala, ten toho spocejval … Další podobné výrazy uslyšíme po celých jihozápadních Čechách i v okolí Prahy. Z literatury máme doloženo sloveso zpodsívat (s předpokládanou výslovností spocívat), např.: na posezení zpodsívá 24 knedlíky.[1] V Kottově Česko-německém slovníku se uvádí: Ten velký jedlík toho spodsívá.[2]

Sloveso podsívat, které je tu východiskem, známe z jihozápadočeského nářečí jako výraz pro označení činností prosívání, čištění obilí nebo mouky na řešetě (Pocívalo se stáčením říčice). V Dotazníku pro výzkum českých nářečí nalezneme kromě sloves pocívat a pocejvat i spocívat a přepocívat ve významu čistit obilí. Zvláště na Chodsku a Plzeňsku jsou tyto doklady běžné. Čtenářka z Plzně, která se nás na tuto uvedenou frázi dotazovala, zná patrně ze svého kraje základní význam starého slovanského slovesa podsívat — tj. potřásati, přetřásati, točiti řešetem, aby se obilí protřásalo a nadhazovalo.

Různé posuny významu mají společné právě ono přetřásání a třesení. Zajímavé jsou doklady z Krumlovska a Budějovicka, kde základní význam (čištění obilí) je na ústupu, zato se však objevuje ve zvratných tvarech. Pocívat se tam znamená kolébat se při chůzi (nadhazovat se): Anýžka byla dycky pěkně spucovaná, při chůzi se jen pocívala. V jiném případě — svižně, bystře chodit: Tej tak hned nehdo nestači, ta to umí eště pocívat.

Také ve frázi Podsívali všecky dívky v okolí[3] jde o probírání, přehazování, hodnocení dívek v hovoru o nich.

Sloveso spodsívat, které znamenalo u J. Jungmanna ‚podsíváním shromaditi‘[4] přispívá též k většímu zdůraznění zpracovaného — spořádaného množství (Srov. [272]i novější podobné vyjádření „ten toho sešrotuje“.)

Těžko nám dnes řešit, zda lidová metafora tu dávala původně přednost shromáždění (s-) množství jídla či jeho rychlému zpracování (z-).[5]


[1] Literární noviny 1955, 11, 3a (doklad z Příručního slovníku jazyka českého VIII, Praha 1955—1957, s. 743). Předchozí doklady slovesa spocívat jsou z Archívu lidového jazyka.

[2] Fr. Š. Kott, Česko-německý slovník III, Praha 1882, s. 567.

[3] Příruční slovník jazyka českého IV, část 1, Praha 1941—3, s. 471.

[4] J. Jungmann, Slovník česko-německý IV, Praha 1838, s. 243b.

[5] Na jinou etymologickou souvislost, totiž se slovesem poucat (ve východočes. nářečí s významem ‚hltavě jísti‘), upozornila ve svém posudku členka redakční rady J. Hlavsová.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 5, pp. 271-272

Previous Dana Flídrová: Double — dublé

Next Miloslava Knappová: Osobní jména cizinců na diplomech