Časopis Naše řeč
en cz

Double — dublé

Dana Flídrová

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se objevilo v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český ČSAV několik dotazů na to, jak máme vyslovovat a skloňovat výraz dublé. S tímto slovem se můžeme často setkat v nápisech ve výkladních skříních prodejen Klenoty. Podíváme-li se do českých jazykových normativních příruček, zjistíme, že v češtině existuje hned několik podobně znějících výrazů. V Pravidlech českého pravopisu[1] najdeme nesklonné podst. jm. středního rodu dublé, dále podst. jm. mužského rodu double s výslovnostní podobou [dubl] a podst. jm. rovněž mužského rodu s dubletní podobou jak pravopisnou double i debl, tak i výslovnostní [dabl i debl]. Tři možné výslovnosti zaznamenává i normativní příručka Výslovnost spisovné češtiny z roku 1978.

Kam tedy zařadit uvedený klenotnický výraz? V 1. díle Slovníku spisovného jazyka českého z r. 1960 zjistíme, že jde v podstatě o označení čtyř různých realit. Anglického původu je slovo double, které vyslovujeme [dabl i debl]. Druhá výslovnostní podoba dnes ovlivňuje i pravopis tohoto slova, takže píšeme debl i double. Výraz debl/double je rodu mužského a skloňujeme jej podle vzoru „hrad“. Setkáme se s ním především ve slovníku sportovců; označuje čtyřhru (např. v tenise) nebo může jít o slangový výraz pro jízdu ve dvou na kajaku.[2]

Z francouzštiny jsme přijali výraz double, jehož výslovnostní podoba je [dubl]. Skloňujeme jej opět podle vzoru „hrad“, takže 2. pád zní doublu [dublu], 1. pád množného Čísla doubly [dubli] apod. V současné době se toto slovo vyskytuje především u těch uživatelů spisovného jazyka, kteří se nějakým způsobem zabývají historií nebo numismatikou; jde totiž o starou francouzskou minci, vyráběnou ze stříbra a později také z mědi. Hodnota jednoho doublu byly dva denáry (základní význam tohoto slova je ‚zdvojený‘, ‚dvojnásobný‘).

Jde-li ovšem o dubl, u něhož se podle výslovnosti upravila i pravopisná podoba (takže píšeme i vyslovujeme dubl), uslyšíme tento výraz nejspíše od odborníků z oblasti textilního průmyslu. Jde totiž o tkaninu s dvojí osnovou. Také toto slovo je francouzského původu, stejně jako poslední heslo ve sledované řadě. Je jím dublé, se kterým se setkáváme i v jeho starší grafické podobě — tedy double (dublé). Dublé je výrobek [271]ze dvou různých částí. Nejčastěji se tohoto výrazu používá právě ve zlatnictví, kde označuje kov potažený jiným, většinou drahým kovem (např. zlatem). Jako nesklonné substantivum je řazeno k neutrům.

Závěrem shrneme všechny významy, pravopisné i výslovnostní podoby výše uvedených slov. Dublé (zlatem potažený kov) je nesklonné substantivum. Lze užít i jeho starší grafické podoby doublé [dublé].

Double [dabl i debl], tj. čtyřhra v tenise nebo jízda ve dvou na kajaku, je rodu mužského a dnes se více používá v novější psané podobě debl. Výraz double s výslovností [dabl] slouží v současné době spíše k označení dvojí výhry ve fotbale.

Double (mince) vyslovujeme [dubl] a skloňujeme podle vzoru „hrad“.

Dubl (tkanina s dvojí osnovou) je rovněž mužského rodu a výslovnost tohoto typu výrazu je shodná s grafickou podobou.


[1] 8. vyd., Praha 1983.

[2] V poslední době se začíná ve sportovním slangu objevovat ještě jeden význam tohoto slova. Fotbalisté tento výraz užívají k označení dvojí výhry jednoho fotbalového mužstva — v lize a v poháru — v jedné sezóně. Při označování trojí výhry (tj. v poháru, v lize a v poháru ligy) se užívá výraz treble. Tento fotbalový double, který vyslovujeme [dabl], je rodu mužského a skloňujeme jej podle vzoru „hrad“.
Je zajímavé, že ve dvojici dabl — debl můžeme pozorovat určitý významový posun. Pro tenis byly původně určeny obě psané podoby, tedy double [debl/dabl] i debl. Dnes používají tenisté spíše jen podoby debl, a to ve výslovnosti i v pravopise. Starší psaná podoba double ze slovníku tenistů mizí a dostává se jako nový slangový výraz do slovní zásoby fotbalistů. V takovém případě se k tomuto slovu váže výslovnost [dabl].

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 5, pp. 270-271

Previous Jiří Kraus: K výročí Bohuslava Balbína

Next Ludmila Švestková: Ten toho spocívá