Časopis Naše řeč
en cz

Netradiční učebnice slovenštiny

Jarmila Bartáková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V závěru r. 1986 vyšla pozoruhodná publikace s názvem Slovenčina pre krajanov hovoriacich po anglicky (Matica slovenská, Martin 1986, 354 s.) z pera dvou renomovaných slovenských lingvistů — nedávno zesnulého známého teoretika a autora učebnic Jána Oravce a Jozefa Prokopa, vynikajícího metodika a autora netradičních, osvědčených učebnic slovenštiny pro zahraniční studenty.

Tato dvojice autorů se ujala nelehkého, ale velmi záslužného úkolu. Vypracovat jazykovou příručku v angličtině pro milión slovenských krajanů, kteří kdysi odešli [93]hledat práci a obživu do Spojených států amerických a Kanady. Cílem učebnice je pomoci právě těmto lidem a jejich potomkům daleko od domova zachovat si mateřštinu, ke které mají stále hluboký a vřelý vztah.

I když učebnice není bezprostředně určena pro školní praxi v Československu, pro své novátorství a neobvyklost si zaslouží, aby jí byla věnována náležitá pozornost i na stránkách tohoto časopisu. Může to být v mnohém podnětné, a to nejen metodicky, také pro českou lingvistiku. Vždyť kolik Čechů žije jen v nedalekém Rakousku, kteří by možná podobnou pomůcku rovněž uvítali.[1]

Na rozdíl od tradičních učebnic se v recenzované publikaci dává přednost jednořečovému vyučování. Autoři se záměrně vyhýbají překladatelské metodě při výuce. Jsou přesvědčeni, že ta působí na studujícího spíše negativně, vzbuzuje asociační představy a brání odpoutání od zažitých spojení. Učebnice obsahuje 20 lekcí. Struktura každé lekce se skládá ze šesti částí (Rozhovory; Tvoření slov a rozšiřování slovní zásoby; Gramatika; Cvičení; Čtení textu se slovníkem; Konverzace). Slovní zásoba, tvoření slov a gramatika se objasňují v anglickém jazyce, zatímco texty, cvičení a konverzace jsou v jazyce slovenském. Výchozích textů může student využít jako hotových vzorů jazykové reakce v typických denních situacích. Jsou určeny k trvalému zapamatování. Jazykové návyky (dynamické stereotypy) se vytvářejí pomocí orálních (ústně řečových) cvičení. Jejich prostřednictvím chtějí autoři u studujícího odstranit dosavadní vyjadřovací způsob a prakticky vybudovat a upevnit nový dynamický stereotyp slovenský.

Tematické okruhy obsahují nejfrekventovanější slova slovenského jazyka, která tvoří základní slovní zásobu. Učebnice je rozdělena na dvě části. První je věnována ortoepii a morfologii slovenského jazyka, druhá spíše syntaxi. Na mnoha místech jsou výstižné informace o zajímavostech a přírodních krásách Slovenska. Škoda jen, že zde není ani jediný fotografický záběr, který by je doprovázel. Vždyť právě pro zájemce tak vzdálené od domova by to byla potřebná pozornost.

V snaze uplatnit komunikativně funkční metodu odklonili se autoři od gramatické tradice. Na základě nejnovějších jazykových statistických výzkumů probírají slovní druhy a jiné gramatické prvky v pořadí závislém na jejich důležitosti a frekvenci v komunikaci. Jelikož základním stavebním materiálem slovenštiny je sloveso, je v této učebnici umístěno jako první v pořadí. Až po něm následují substantiva, adjektiva a ostatní slovní druhy. V první části jsou probrána nejfrekventovanější slovesa (modální, pomocná a fázová), pak přicházejí na řadu nejfrekventovanější slovní typy (volať, robiť, pracovať) a částečně produktivní typy (rozumieť a chudnúť). Podle nich se časují téměř tři čtvrtiny slovenských sloves.

[94]Z didaktických důvodů se postupuje od jednoduchého k složitému. Nejdříve věnují autoři pozornost skloňování podst. jm. ženského rodu, poté jménům mužského a středního rodu. Vycházeje ze statistických výzkumů, změnili autoři také pořadí probíraných pádů podle jejich frekvence. Zpočátku pracují pouze se čtyřmi nejfrekventovanějšími pády (nominativem, akuzativem, genitivem a lokálem). Až téměř v závěru učebnice jsou zařazena také spojení s méně frekventovaným dativem a instrumentálem. Jednotlivé pádové přípony se procvičují konverzační formou tak, že se v rámci větného celku střídají horizontálně vždy pádové přípony všech tří rodů. Substantiva, tradičně uváděná jako paradigmatické vzory („chlap“, „hrdina“, „dub“ … ap.), nahradili vhodnějšími, frekventovanějšími, která nedělají cizincům problémy při vyslovování a jsou vhodná také z hlediska tvoření předložkových vazeb a větných spojení.

Metodický postup při vyučování se opírá o ústní projev, soustavně se procvičuje správná výslovnost, gramatika, slovní zásoba a syntax. Písemný projev je až druhořadý. Každou lekci uzavírá samostatný text určený pro čtení se slovníkem, případně pomocí připojeného slovensko-anglického slovníčku. Ten obsahuje veškerá slova a jejich významy použité v publikaci.

Už od počátku naší recenze bylo řečeno, že hodnocená učebnice je v mnoha směrech průbojná a novátorská. Škoda jen, že vydavatelství neumožnilo autorům toto novátorství uplatnit v míře ještě větší. Dnes, kdy tak zdůrazňujeme modernizaci vyučovacího procesu pomocí názorných audiovizuálních a jiných pomůcek, by nebylo na škodu, kdyby právě tato učebnice, určená zájemcům vzdáleným od vlasti, bez živého jazykového kontaktu, z nichž mnozí slovenštinu snad už ani neznají, byla těmito pomůckami vybavena. O co lehčeji by se s učebnicí pracovalo, kdyby měla aspoň základní slovní materiál podložen ilustracemi (tak jako v osvědčených publikacích J. Prokopa) a kdyby byla vybavena i magnetofonovým záznamem. Snad v dalším vydání by bylo možno aspoň něco z toho napravit. Vždyť učebnice nebude sloužit jenom zámořským krajanům. Stane se stejně dobrou pomůckou i pro zájemce u nás doma, a to hlavně pro zahraniční studenty, kteří se nemohou spokojit jenom s informativní znalostí jazyka, pokud mají s úspěchem studovat na slovenských vysokých školách.

Poslání této publikace je tedy mnohostranné. Je to první, moderní a na vědeckém základě koncipovaná učebnice spisovné slovenštiny, určená pro anglofonní oblast, jejímiž autory jsou zkušení jazykovědci.


[1] O podobné příručce srov. recenzi Townsendovy publikace Czech through Russian: J. Hlavsová, J. Kraus, Dobrá americká učebnice češtiny, NŘ 66, 1983, s. 107—110.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 2, pp. 92-94

Previous Alena Hůlová: Dědictví řeči

Next Naďa Svozilová: Bulharská terminologická příručka