Mražená zelenina, mražené ovoce

Eva Macháčková

[Short articles]

(pdf)

-

Je známou skutečností, že řada sloves (zvláště 4. třídy vzoru „prosit“) mění v některých tvarech kmenovou souhlásku: ť se mění v c (ztratit — ztracen), s v š (brousit — broušen), z v ž (zkazit — zkažen), ď v z (chladit — chlazen), sl v šl (myslit — myšlen), sť v šť (pustit — puštěn), zď v žď (zpozdit — zpožděn). (V posledních třech uvedených příkladech jde vlastně také o změnu s — š, z — ž, za nimiž následuje ještě souhláska: l, ť, ď.) Ve staré češtině byla tato změna téměř pravidelná, brzy však docházelo u řady sloves k tvarovému vyrovnání, a to zpravidla s tvary s nezměněnou souhláskou.[1]

Střídání kmenové souhlásky u sloves této třídy probíhalo obvykle u přičestí trpného, adjektiva utvořeného od tohoto přičestí a u substantiva slovesného: prosit — prošen — (vy)prošený — prošení. Od kmene s alternovanou souhláskou se tvořila další slova: odprošovat, vyprošovat. V obecné češtině měla změna kmenové souhlásky větší rozsah — probíhala i v imperativu hlaš, noš, nezkaž. Tyto imperativní tvary postupně pronikaly i do běžně mluveného jazyka spisovného, nebyly však kodifikovány.

Snad vlivem toho, že imperativní tvary se změněnou souhláskou nebyly kodifikovány, v povědomí uživatelů se všechny tvary, které kmenovou souhlásku neměnily, považovaly za „spisovnější“. F. Daneš také soudí, že tvarům s nezměněnou souhláskou se někdy dává přednost proto, „že tu spolupůsobí ta okolnost, že slova příbuzná, jako čistý, mráz, kost (k slovesům čistit, mrazit, vykostit) apod., mají souhlásku nezměkčenou“. Úzus je u řady sloves značně rozkolísaný, často však dávají uživatelé přednost tvarům beze změny kmenové souhlásky, připadají jim spisovnější. Tak např. v novinách jsme mohli číst o „překazení trestního činu“; podle Pravidel by se ovšem mělo psát překažení.

U některých sloves naopak převládají tvary se změnou kmenové souhlásky — dokazuje to jen, že k tvarovému vyrovnání nedochází stejnou měrou u všech sloves. Tak např. sloveso mrazit má v běžně mluveném jazyce převážně tvary s ž: mražený hrášek, mražení hrášku. Kodifikace tyto tvary nepřipouští: uznává jen tvary mrazen, mrazený, mrazení. Střídání kmenové souhlásky povoluje ve spojení mražená káva; tohoto spojení se však dnes již neužívá.

Jak je situace složitá, dokazuje i ten fakt, že ani v obecné češtině neužíváme tvaru se změněnou souhláskou, mluvíme-li o mrazení v zádech. Rovněž slovesa odvozená od slovesa mrazit kmenovou souhlásku nemění: rozmrazovat, odmrazovat. Dokonavé sloveso zmrazit má na rozdíl od slovesa mrazit běžnější tvary zmrazené meruňky, zmrazený hrášek. Jde-li o význam přenesený, užívá se výhradně tvarů beze změny souhlásky: zmrazení vztahů mezi národy.

Můžeme tedy shrnout: Tvary mražený, [53]mražení jsou v běžně mluveném spisovném jazyce obvyklé a měly by být kodifikovány vedle méně častých variant mrazený, mrazení. U tvarů dokonavého slovesa zmrazit by měla být na prvním místě uvedena varianta nezměkčená: zmrazený, zmrazení. Přihlédnout se ovšem musí i k přeneseným významům sloves.

Předpokladem pro úpravy kodifikace bude v budoucnosti důkladný popis a rozbor všech sloves jednotlivých tříd, jak jej přinese nová mluvnice češtiny. Ve svém příspěvku jsem jen chtěla naznačit, jak složitá je situace kolem tvarů jednoho slovesa.

---

[1] Srov. k tomu např. F. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Praha 1964, s. 211; M. Dokulil, Vývojové tendence časování v současné spisovné češtině, in: O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 229; V. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, Praha 1972, s. 217.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 1, pp. 52-53

Previous Miroslav Roudný: Mezinárodní informační časopis pro terminologii

Next Petr Mareš: Titulní role